98
B enedikt X V I .
dokonce ve třetí osobě, když tvrdí, že jeden člověk byl uchvácen do „zahrady“ Boží, do ráje. Kontemplace je tak hluboká a intenzivní, že si apoštol nevzpomíná na obsah zmíněného vidění, ale ví přesně datum a okolnosti, za kterých jej Pán způsobem tak totálním přitáhnul k sobě v okamžiku jeho konverze cestou do Damašku (sr. Flp 3,12). Svatý Pavel dále říká, že kvůli tomu, aby pro vznešenost obdržených zjevení neupadl do pýchy, byl mu dán „osten“ (2 Kor 12,7), bolest, a že naléhavě prosil Vzkříšeného, aby byl zbaven tohoto satanova posla neboli bolestného ostnu ve svém těle. Třikrát – jak píše – prosil Pána, aby od něj vzdálil tuto zkoušku. A právě v této situaci za hluboké kontemplace Boha, kdy „uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout“ (v. 4), dostalo se mu odpovědi. Zmrtvýchvstalý se k němu obrací jasnými a ubezpečujícími slovy: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ (v. 9) Pavlův komentář k těmto slovům může překvapovat, ale ukazuje, jak porozuměl významu toho, že je opravdu apoštolem evangelia. Zvolal totiž: „Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Nebo když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ (v. 9b–10) Nechlubí se tedy svými činy, ale působe ním Krista, který jedná právě v jeho slabosti. Zastavme se ještě chvíli u této události, ke které došlo v době, kdy Pavel žil
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207838
Ž iveni modlitbo u
99
v ústraní a kontemplaci ještě předtím, než se vydal na Západ hlásat Krista, protože tento postoj hluboké pokory a důvěry před Božím zjevením je zásadní také pro naši modlitbu a náš život, pro náš vztah k Bohu a k našim slabostem. Předně je třeba se ptát: O jakých slabostech apoštol mluví? Co je oním „ostnem“ v těle? Nevíme, a on to neříká, ale jeho postoj umožňuje chápat, že každá obtíž v následování Krista a ve svědectví jeho evangeliu může být překonána důvěřivou otevřeností vůči Pánovu působení. Svatý Pavel si je dobře vědom, že je „služebníkem neužitečným“ (Lk 17,10) – velké věci neučinil on, nýbrž Pán – a je tedy „nádobou hliněnou“ (2 Kor 4,7), do níž Bůh klade bohatství a moc svojí milosti. Ve chvíli této intenzivní kontemplativní modlitby svatý Pavel jasně pochopil, jak čelit veškerému dění a zvláště jak proží vat utrpení, těžkosti a pronásledování. Uprostřed zakoušené slabosti se projevuje moc Boha, který neopouští, nenechává napospas, ale stává se oporou a silou. Pavel by byl zajisté raději, kdyby byl zbaven tohoto „ostnu“, utrpení, ale Bůh mu říká: „Nikoli. Je to pro tebe nezbytné. Budeš mít dostatek milosti, abys odolal a vykonal, co má být vykonáno.“ Totéž platí také pro nás. Pán nás nezbavuje zla, ale pomáhá nám zrát uprostřed utrpení, v těžkostech a příkořích. Víra nám totiž říká, že zůsta neme-li v Bohu, tak ačkoli „nám tělo chátrá a přicházejí mnohé těžkosti, duše se den ze dne omlazuje právě v mnoha těžkostech“ (sr. 2 Kor 4,16). Apoštol říká křesanům Korinta, ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207838
100
B enedikt X V I .
i nám, že „nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy“ (2 Kor 4,17). Lidsky řečeno, tíže břemena ve skutečnosti nebyla lehká, ale přetěžká, avšak ve srovnání s Boží láskou, s velkolepostí bytí milovaného Bohem se jeví lehkou, víme-li, že množství slávy bude nezměrné. Proto tou měrou, v jaké roste naše sjednocení s Pánem a zintenzivňuje se naše modlitba, dostává se nám také toho podstatného a chápeme, že nikoli moc našich prostředků, našich ctností, našich schopností uskutečňuje Boží království, nýbrž Bůh koná divy právě skrze naši slabost, nedostatečnost vzhledem k našemu poslání. Musíme mít proto pokoru jednoduše nedůvěřovat sami v sebe, ale pracovat s pomocí Boží na Pánově vinici a svěřovat se mu jako křehké „hliněné nádoby“. Svatý Pavel se vztahuje ke dvěma výjimečným zjevením, která radikálně změnila jeho život. První, jak víme, je omračující otázka na cestě do Damašku: „Šavle, Šavle, proč mě pro následuješ?“ (Sk 9,4) Otázka, která mu umožnila, aby uviděl a potkal živého a přítomného Krista a uslyšel jeho povolání stát se apoštolem evangelia. Druhým zjevením jsou slova, která mu Pán sdělil ve zkušenosti kontemplativní modlitby, o níž uvažujeme: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Jedině víra, svěření se Božímu jednání, dobrotě Boha, který neopouští, je zárukou toho, že nepracujeme nadarmo. Pánova milost byla silou, která provázela svatého Pavla v nezměrných námahách při šíření evangelia. Jeho srdce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207838