Vždy si (vy)stačím, protože se chovám realisticky, protože jsem k sobě poctivý a protože mám snahu. Víc nelze očekávat.
Spokojenosti se můžeme učit
Platí jedna zákonitost: „Jestliže nejsem spokojen s tím, co mám dnes, nebudu spokojen ani s tím, co budu mít zítra.“ Součástí umění žít je stálá kultivace pocitu spokojenosti. Tomuto umění se učíme tím, že si spokojenost vůbec připustíme. Zaměříme pohled na to, co máme. Závist vždycky škodí, neboť aktivuje negativní programy „jsem nedostatečný“ nebo „nezažil jsem dostatek“. Skutečná radost může vzniknout jen z toho, co jsme sami dokázali. Pan F. jako dítě nedokázal dostatečně uspokojit svého otce. Když dělal chyby ve škole, byl doma bit. Když něco provedli mladší sourozenci, byl potrestán, že je dostatečně nehlídal. Ve své profesní činnosti projevoval extrémní ctižádostivost a dokázal si vydělat celkem slušné jmění. Pak měl dopravní nehodu s tragickými následky: trvalé postižení a neschopnost vydělávat. Nejdříve tedy spotřeboval své jmění, a pak byl odkázán už jen na státní podporu. V průběhu terapie pan F. poznal, že jeho tajným programem byla dosud věta „jsem nedostatečný“. Jeho extrémní ctižádost byla vyvolána a podporována vztekem na otce. Jeho antiprogram představovaly práce a výkony. Pan F. si vůbec nevzpomíná, že by byl někdy spokojený. Nebyl spokojený ani v době, kdy měl všechno: velice dobrou pozici ve firmě, drahé auto a pěkný dům. Teď, když musí žít s tělesným postižením a málo penězi, má ještě víc důvodů k nespokojenosti. Pan F. však obrátil pozornost k tomu, co mu zůstalo. Uvědomil si, že i když je trvale postižený, může dělat spoustu věcí. Objevil
98
Nové programy pro lepší život
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207836
nové hodnoty a názory, a především opravdové přátele. Pochopil, že spokojenost nezávisí na úspěších, sociálním postavení ani materiálním blahobytu. Porozuměl i tajným programům svého otce a díky tomu dokázal otci odpustit.
Spokojení lidé bývají méně nemocní a mívají také podstatně méně psychických problémů. V osobním kontaktu jsou příjemnější a v jejich blízkosti se cítíme dobře – leda bychom špatně snášeli spokojenost druhých, protože jsme sami hrubě nespokojení. Krize a nemoci mohou člověku zbystřit pohled na podstatné věci života. To pochopil i pan F. Závist je nepřítelem spokojenosti. Proto je třeba porozumět, z čeho závist vychází, jaké jsou její základy. Vždy ji vyvolávají tajné programy. V terapii se pacientů obvykle ptám, s kým by měnili, kdyby to bylo možné. Téměř každý odpovídá, že by určitě s nikým neměnil, bez ohledu na své, snad i nemalé emocionální těžkosti a nemoci. Když bychom tedy stejně neměnili, proč závidět jiným? Proč nevytěžit z vlastního života to nejlepší? Protivníkem spokojenosti je „vnitřní kritik“. Ten v člověku trvale šťourá a ryje. Nový program „vždy si (vy)stačím“ umlčuje toto sebeponižování. Kdo pociťuje nespokojenost, měl by se zamyslet nad svými myšlenkami. Jestliže chce totiž něco, co vlastně nechce mít, zajišťuje si tím, aby mu nebylo dobře. Také netrpělivost vede k nespokojenosti. Chtěli bychom mít něco, co je snad možné, ale až v budoucnu.
Od závislého pocitu vlastní hodnoty k nezávislému
Kdo žije s novým programem „vždy si (vy)stačím“, rozvíjí nezávislý pocit vlastní hodnoty. Nezávislost v tomto smyslu znamená, že o tom, jestli je člověk dostatečný, nerozhodují druzí, ale pouze on sám. Je schopen uznání vůči sobě samému, když ví, že dobře
Nové programy
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207836
splnil nějaký úkol. Za oprávněnou kritiku je dokonce vděčný, protože mu pomáhá k rozvoji („vždy si /vy/stačím, i když jsem kritizován“). Vzpomeňme si na škodlivý program „musím se hodně činit, aby mě druzí akceptovali“. Ten přináší závislost: člověk je závislý na tom, jak ho hodnotí druzí. Pomoci zde mohou věty jako „jen já rozhoduji o tom, kdo mě může urazit; já sám rozhoduji o tom, kdo mě rozčílí“. Nechci zde samozřejmě navozovat nerealistickou představu, že se snad my lidé úplně obejdeme bez kladného ohlasu od druhých. Každý potřebuje nějaký ten souhlas či přitakání, nikdo na tom není zcela nezávislý. Různá však může být míra závislosti na tomto souhlasu. Velká díla se v dějinách často prosadila proti veřejnému mínění, které se jim stavělo na odpor. Podstatné je, abychom byli přesvědčeni o správnosti své věci a nedali se od ní odradit. Kdo začíná pracovat na novém programu „vždy si (vy)stačím“, začíná zaměřovat pozornost hlavně na to, v čem je dostatečný. Spokojenost může přijít, až když jsme v souladu sami se sebou. A platí opět princip „tady a teď“.
Přestat se vyhýbat konfliktům
Se slabým pocitem vlastní hodnoty těsně souvisí typické uhýbání před konflikty. Tajný program „jsem nedostatečný“ vede například lidi k přesvědčení, že nestojí za to hlásit se o uspokojení svých potřeb, protože by tak jako tak přišli „zase“ zkrátka. Paní W. poznala, že se neustále vyhýbala konfliktům. Objevující se zlost dusila v sobě a posléze se vždy zlobila na sebe za to, že si netroufla svou zlost vyjádřit. V duchu se potom ponižovala: „Vždyť se mnou si může každý dělat, co chce. Proč jen se nebráním?“ Kromě toho měla sklon odkládat všechno, co ji zúzkostňovalo (jako nepříjemné telefonáty nebo úřední záležitosti).
100
Nové programy pro lepší život
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207836