98
JAN JANDOUREK
zopakoval a uzdravoval nemocné, a on to nebude umět. Bez zázraků by to bylo vlastně v náboženství jednodušší.“ „V něčem ano. Jenže čas od času se něco aspoň zatím nevysvětlitelného děje, takže je těžké se zázraků úplně zbavit.“ „Jenže podle toho, co jste říkal o falzifikaci, se zázrak stejně nedá dokázat, i kdyby se skutečně stal, protože my všechny přírodní zákony neznáme a nikdy znát nebudeme. Jasnovidnost a uzdravování tak můžeme odkázat na vysvětlení někdy v budoucnu.“ „To je taky celkem rozumné. Na tom se ale duchovní život zarazit nemusí. Ono se totiž – a to už opouštím sociologii – dá o takzvaném zázraku mluvit i jinak. Nový zákon říká o Ježíšovi, že konal mocná znamení. Znamení je viditelná událost, která odkazuje k něčemu neviditelnému. Uzdravení těla vede k uzdravení ducha. To je také smysl té Markovy historky. Ježíš začal odpuštěním hříchů. Okolostojící jsou pohoršeni, co si to troufá. Tak Ježíš svou autoritu potvrdí uzdravením. Nešlo o zdravotnický úkon.“ „Takže by ho třeba ani neuzdravil, kdyby se do něj nepustili?“ podivila se Destiny. „To by byla škoda, ne? Když už to jednou uměl.“ „Kdo ví. Asi by mu to stejně nedalo. Ale to už jsme na poli literatury. Na to si budete muset najít jiného rádce.“ „Mně vyhovujete,“ ujistila mě. „Ale přece jen je to trochu problém. Jak má člověk nějak rozumně a rychle poznat, že je něco blbost? Někdy to nejde vůbec, jako s tím uzdravováním, někdy by to zabralo roky.“ „To je pravda,“ uznal jsem. „Jak mám rychle zjistit, že na severním pólu nejsou otvory, kterými vylétávají z tajné základny zevnitř zeměkoule létající talíře? Jet na místo by bylo poněkud nákladné a zabralo by to dost času. Navíc ještě milovníci záhad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207830
PRŮVODCE ŠÍLENÉ SOCIOLOŽK Y PO VLASTNÍM OSUDU
99
šíří různé podezřelé fotografie, údajně z družic, na kterých jsou ty otvory v polárním ledu vidět.“ „Tohle bych asi vyřešila docela rychle. Kdyby to tak bylo, už dávno by to prasklo. Tohle se nedá utajit.“ „To zní rozumně. Věda má na to nástroj, kterému se říká Occamova břitva. Ta zásada znamenala, že nemáme ve vědě zbytečně vytvářet nové pojmy, když stačí ty staré. Pro nás to ale prakticky znamená, že když máme pro nějaký jev po ruce několik vysvětlení, máme dát přednost tomu jednoduššímu. Břitva se jmenuje podle středověkého myslitele Williama Occama žijícího na přelomu 13. a 14. století. On ji sice nevymyslel, jen ji používal, ale tak už to v dějinách chodí.“ „Mohou být ale složité teorie, které jsou pravdivé.“ „Hm, ještě nevyvrácené, chtěla jste říct. Ale ano, to je samozřejmě pravda. Proto se Occamův názor už nezdál některým jeho současníkům. Například jakýsi Walter z Chattonu říká, že ‚pokud tři věci nestačí, aby souhlasně ověřily tvrzení o věcech, musí být přidána čtvrtá a tak dále‘.“ „To zní taky pravděpodobně. Můj problém je, že mi zní pravděpodobně vždycky to poslední tvrzení, asi jsem hodně sugestibilní.“ „Z toho si nic nedělejte. Dostojevskij popisoval názory bezbožníků tak dokonale, až mu někdy samy připadaly docela pravděpodobné. Ale neberme všechno tak vážně. Kolem Occamovy břitvy se vynořilo taky trochu legrace, protože byla různě parafrázována. Tak třeba vznikla takzvaná Henlonova břitva. Ta v podstatě říká: ‚Nikdy nepřičítej zlomyslnosti to, co se dá vysvětlit hloupostí.‘ Má to ještě varianty, třeba citát připisovaný Albertu Einsteinovi: ‚Nikdy nepřipisuj zlomyslnosti, co může
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207830
100
JAN JANDOUREK
být přiměřeně vysvětleno hloupostí, ale zlomyslnost nevylučuj.‘ Napoleonovi zase připisují jinou verzi: ‚Nikdy nepřipisuj zlomyslnosti, co může být přiměřeně vysvětleno neschopností.‘ Tak to by mohlo stačit. Snad ještě okřídlený výrok z doby renesanční, který by se vám mohl někdy hodit ve škole: ‚I když to není pravda, je to velmi hezky řečeno.‘“ „To je velmi hezky řečeno,“ zaradovala se Destiny. „Tak asi dneska už hezkých řečí necháme. Zkusíme příště taky nahodile otevřít nějakou knihu a uvidíme, jaká sociologie z ní vypadne.“ *** Seděli jsme pro změnu zase u mne na terase. Měla opět bílé šaty, i když už mi tak bílé nepřipadaly. Zřejmě nebylo možné dosáhnout ve zdejších podmínkách reklamní bělosti. Nevadí, nažloutlá žárovka na terase stejně víc nedovolovala. „Tak dětství už máme za sebou?“ „To nemáme nikdy, ostatně sám pojem dětství je docela nejasný a vlastně až docela pozdní. Lidé dříve nebrali dítě jako dítě v našem slova smyslu. Děti velmi často rychle přecházely z batolecího věku přímo do pracovního procesu, na určitou pracovní roli. Francouzský historik Philippe Ariès říkal, že dětství například ve středověku vůbec neexistovalo. Když se podíváme na středověké obrazy, vidíme, že děti jsou tam namalovány jako malí dospělí, jejich tváře jsou dospělé a také i oblečení. Starší děti se podílely na práci a činnostech dospělých.“ „A v Indii dodnes pracují v dolech, protože se do chodeb lépe vejdou, to jsem někde slyšela.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207830