naprosto jasné, že tentýž motiv bude např. ve snu dítěte nebo padesátiletého člověka znamenat pokaždé něco zcela jiného.
Formy výkladu Jung rozlišuje dvě formy, resp. roviny výkladu: výklad na subjektivní a na objektivní úrovni. Výklad na subjektivní úrovni interpretuje snové figury a děj symbolicky, jako obrazy intrapsychických faktorů a situací snícího. Osoby ve snu pak představují psychické tendence a funkce snícího a snová situace jeho zaměření ve vztahu k sobě samému a k dané psychické realitě; v tomto pojetí se sen týká vnitřní skutečnosti. Při výkladu na objektivní úrovni je třeba snové figury chápat jako takové, konkrétně, a nikoli symbolicky; představují pak zaměření snícího ve vztahu k vnějším předmětům nebo osobám a chtějí ukázat, jak to, co vědomě vidíme jen z jedné strany, vypadá z té odvrácené, anebo upozornit na něco, čeho jsme si dosud ještě vůbec nepovšimli. Vystupuje-li ve snu např. otec, pokládaný za dobrého a ušlechtilého, v podobě nerozumného, ukrutného, egoistického a impulzivního člověka, pak to ve výkladu na subjektivní úrovni znamená, že snící sám v sobě skrývá takovéto vlastnosti, kterých si však není vědom, a přikládá jim dokonce význam nesouvisející se skutečnou situací. Ve výkladu na objektivní úrovni by tento sen představoval skutečného otce, který je snícímu ukazován v pravé podstatě, jemu doposud neznámé. Vyskytují-li se ve snu osoby, s nimiž má snící životně důležité vztahy, pak musí být – vedle výkladu na subjektivní úrovni, kde mají význam vnitřních, personifikovaných dílčích aspektů psýché – vždy proveden také výklad na objektivní úrovni. Při výkladu na subjektivní úrovni musíme snové obsahy chápat jako představy obrazů subjektivní povahy, jako podoby, resp. projekce nevědomých komplexů samotného pacienta. Tak může být určitá postava, třeba přítel ve snu jedné pacientky, chápána
98
Psychologie C. G. Junga
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207827
jako obraz toho maskulinního v ní, co nebylo vědomě poznáno, spočívá v nevědomí a je přeneseno či projikováno na jinou osobu. Význam tohoto snového obrazu je v tom, že pacientku upozorňuje na mužskou složku v její vlastní povaze, na vlastnosti, jejichž existence si dosud nebyla vědoma. To je zvlášť důležité u toho, kdo si připadá jako celkově něžný, citlivý a femininní, jako např. u známého typu preciózních starých panen. „Všechno, co je nevědomé, je projikováno, tj. jeví se jako vlastnost nebo chování objektu. Teprve aktem sebepoznání jsou pak příslušné obsahy subjektem integrovány, tím odděleny od objektu a uznány za psychické fenomény.“61
Projekce Fenomén projekce je integrující součástí nevědomých mechanismů, a protože každá psýché má užší či širší rozsah nevědomí, neexistuje ani psychický život bez určitého stupně projekce. Je vždy zcela mimo vědomou vůli – ať ve snění, či bdění, u jedinců, nebo skupin, v zaměření na osoby, nebo předměty. „Projekci nevykonáváme, ta se děje!“62 Jung ji definuje jako „přesunutí subjektivního pochodu do objektu“;63 v protikladu k introjekci,64 která spočívá „v zahrnutí objektu do subjektu“. Psychologické odvrácení od světa u německých romantiků můžeme např. výstižně označit jako introjekci; usilovali totiž o únik od ošklivého a jejich cit neuspokojujícího vnějšího světa, jehož reality si však byli plně vědomi, do smyšleného ideálního světa vlastní fantazie, s jejíž pomocí pozměňovali nebo přizpůsobovali svým subjektivním duševním hnutím také vnější svět. „Vědomí skutečnosti, jaká opravdu je, bylo tedy v romantismu obecně přítomno, ale tato skutečnost byla zahrnuta do oblasti pohádek; to je introjekce,“65 říká Jung. Je jasné, že takové přehodnocení subjektivního stanoviska znamenalo pro vědomé Já neustálou hrozbu pohlcením nadměrným množstvím vnitřních obrazů.
PRAKTICKÉ UŽITÍ JUNGOVA UČENÍ
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207827
Neschopnost odlišit sebe sama od objektu je stav, v němž žijí ještě dnes nejen primitivní národy, ale i děti. U naivních osob – u primitivů a dětí – nejsou obsahy individuální a kolektivní psýché ještě navzájem odlišeny a postaveny proti sobě, nýbrž stále koexistují v „participaci“. Neboť „…projekce bohů, démonů atd. nebyla u nich chápána jako psychická funkce, nýbrž byly to bez další reflexe předpokládané reality, jejichž projektivní charakter nebyl rozpoznán. Teprve v epoše osvícenství jsme zjistili, že bohové ve skutečnosti neexistovali, ale byli jen projekcemi; tím však byli také zničeni. Jim odpovídající psychologická funkce však vůbec nebyla zničena, nýbrž propadla se do nevědomí, a otrávila tak lidi přebytkem libida, který se předtím uplatňoval v uctívání obrazů bohů.“66 Není-li vědomí dostatečně pevné, resp. není-li jádro osobnosti dostatečně silné, aby mohlo nevědomé obsahy a jejich projekce přijmout, pochopit a zpracovat, pak může být až dosud aktivovanými a vzedmutými nevědomými obsahy zaplaveno, nebo dokonce pohlceno. Psychické obsahy pak už nemají jen charakter reality, ale odrážejí konflikt nabývající mytologických nebo archaicko-primitivních podob a cesta do psychózy je otevřena. Proto je výklad na subjektivní úrovni jedním z nejdůležitějších nástrojů Jungovy metody výkladu snů. Umožňuje chápat potíže a konflikty jedince ve světě i se světem jako zrcadlení nebo obraz jeho vnitřního duševního dění, a může tak vést ke znovupřijetí projikovaného materiálu a řešení problémů v prostoru vlastní psýché. Teprve když uvážíme, kam vedou nekonečné projekce vlastních komplexů a vlastností na jiné osoby ve vnějším světě, můžeme správně zhodnotit mimořádný význam této Jungovy metody poznání.
Symbol Jak vyplývá ze všeho dosud uvedeného, hraje v Jungově výkladu snů ústřední roli psychický fenomén obecně označovaný pojmem symbol.67 Jung hovořil o symbolu také jako o „podobě libida“, poněvadž přeměňuje
100
Psychologie C. G. Junga
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207827