Z paže se jí do celého těla šířilo příjemné chvění. Překvapeně se mu podívala do tváře. „Co uděláte?“ zeptal se. Abigail polkla. „Mohla bych vás uhodit.“ „Kdyby nás někdo viděl, splnilo by to svůj účel. Ale jsme zde sami.“ „Není správné, že si mě takhle dobíráte,“ opáčila. Marně se snažila, aby její hlas zněl přísně. „Nemusím to snášet,“ dodala. Přesto ho neodstrčila a neustoupila. Co se s ní děje? Prstem dělal malé kroužky a pak ho vsunul pod rukáv. Abigail zalapala po dechu. Vévoda se usmál a v očích mu hříšně zablýsklo. Někdy je úplně jiný, než jak se chová na veřejnosti. To zjistila už dříve – nevybrala si ho snad právě proto? „Nemusíte to snášet?“ zopakoval. „Přejete si tedy ukončit naši dohodu?“ Abigail otevřela ústa, avšak nevydala ze sebe ani hlásku. Vévoda jí položil prst druhé ruky pod bradu a pomalu jí ústa zavřel. Když jí palcem přejel po spodním rtu, zachvěla se. „Proč to děláte?“ hlesla. Upřel na ni pronikavý pohled. „Prozraďte mi svá tajemství, Abigail.“ Třebaže slova zašeptal, místo nejistoty jí útroby sevřel strach. Vévoda se nad ní tyčil, dotýkal se jí a stále vnímala žár sálající z jeho těla. Nesnažil se ji svést – chtěl od ní informace. Opět musí zaujmout obranný postoj. Domnívala se, že Gwenina lež ho uklidnila, ale patrně se mýlila. „Svá tajemství?“ zopakovala. „Chcete poznat ženskou duši? Už jsem vám řekla, proč jsem tady a proč jsem vám nabídla pomoc.“ Christopher si ji mlčky změřil pohledem. Když trhla hlavou, ruka mu klesla a pak ji položil na její druhou paži. Abigail si uvědomila, že ji drží a je příliš blízko. Jeho úsměv nebyl zrovna radostný. „Kterákoli jiná žena, k níž 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207762
bych se takto choval, by utekla – nebo by žádala, abych se s ní oženil. Co uděláte vy?“ „Budu vám čelit,“ odpověděla chladným tónem. Teď když věděla, co všechno je v sázce, začala opět logicky uvažovat. „Neodejdu.“ „S tím jsem ani nepočítal.“ Potom ji konečně pustil. Abigail udělala krok dozadu a nadechla se. „Takže mě vyhodíte?“ otázala se. „Ne. Ukazuje se, že jste příliš zajímavá.“ „Smím tedy opustit knihovnu, nebo mě zde budete držet proti mé vůli?“ Vévoda ustoupil stranou a ukázal ke dveřím. Abigail prošla kolem něho. „Možná byste se měla přesvědčit, že na chodbě nikdo není,“ upozornil ji těsně předtím, než chtěla rozhořčeně otevřít. S rukou na klice zaváhala. Pak opatrně vyšla ven, aniž se ohlédla. Christopher sledoval, jak za sebou tiše zavřela. Teprve potom dlouze vydechl a ztěžka klesl do nejbližšího křesla. Co to udělal? Zlobil ji a dotýkal se jí, až vyhrožovala, že ho uhodí. Jenomže její pokožka byla tak hebká… Určitě se tak choval proto, že už příliš dlouho neměl ženu. Proč si myslel, že mu poskytne potřebné odpovědi, když se jí bude dotýkat? Slečna Shawová snášela jeho nepřístojné chování obdivuhodně. Dokonce i poté, co ji požádal, aby mu prozradila svá tajemství. Byl hlupák. Co doufal, že tím získá? Že ji oblomí? Nebo mu poví pravdu? Místo toho jí poskytl dobrý důvod, aby se mu vyhýbala a ještě víc mu nevěřila. Přesto slečna Shawová nevypadala, že by měla strach, což ho uklidnilo. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207762
Z toho, co doposud viděl, usoudil, že vyhýbat se mu rozhodně nebude. Ten večer přišla do Gwenina pokoje slečna Buryová. Dívky seděly vedle sebe na posteli, opřené o polštáře. Slečna Buryová si spletla vlasy do copu a měla na sobě noční košili a župan. S úsměvem ve tváři přejela pohledem z Gwen na Abigail. „Má drahá děvčátka, dnes večer jsem byla svědkem velkého úspěchu!“ „Úspěchu, teto Imogeno?“ zopakovala Gwen váhavě. „Ano! Lady Swarthbecková, ta stará slepice, mi řekla, že bych na vás měla lépe dohlížet, slečno Shawová.“ „Proč?“ zeptala se Abigail přidušeně. Snažila se potlačit narůstající paniku. Zahlédla ji markýza, jak vstupuje do knihovny v doprovodu vévody? „Domnívá se, že byste měla trávit více času s vikářem, který se prý do vašeho života více hodí.“ Ta slova trochu zmírnila Abigailiny obavy. „Takže… myslí si, že trávím příliš mnoho času s vévodou?“ „Všichni vidíme, že ho přitahujete, drahá!“ odpověděla slečna Buryová a dotkla se jejího ramene. Gwen se na přítelkyni tajemně usmála. „Ale vévoda se jenom chová přátelsky,“ namítla Abigail ostýchavě. Přesto se jí zmocnil vítězoslavný pocit. Jak by si jí mohl Madingley stěžovat, když jim hra na falešné námluvy dokonale vychází? Rty ženy zvlnil úsměv. „Zmínil se o manželství, má drahá?“ Abigail si odkašlala, aby se nerozesmála. „Ovšemže ne, slečno Buryová. Věřte mi, že on a já ho nikdy neuzavřeme. “ „Ale slečno Shawová…“ „Teto Imogeno,“ přerušila ji Gwen. „Právě ty máš o mužích co mluvit.“ „Co tím chceš říct?“ zeptala se slečna Buryová. Vrásčité tváře jí zbarvil ruměnec. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207762