Carmen Reid
dívky jsou už po obědě. Měla by jít rovnou do Nebina obývacího pokoje – chtěla mít tuhle nepříjemnost co nejdříve z krku. Věděla, že jí příští víkend hrozí zákaz vycházek. Představa, že by nemohla na rande s Jasonem, byla strašlivá. „Paní Knebworthová…?“ špitla Amy a nakoukla do místnosti. Vedoucí internátu byla uvelebena ve svém oblíbeném křesle s nohama nahoře. Brýle na čtení jí sklouzly na špičku nosu a na klíně měla rozprostřené jedny ze sobotních novin. Upřela ocelově modré oči na Amy a přimhouřila je. „Jdeš o čtyřicet pět minut později,“ spustila, „a se svými přítelkyněmi ses nesetkala, jak jsi slíbila. Toto je naprosto nepřijatelné, Amy. Nenechám děvčata, aby se sama potulovala po Edinburghu. Je to proti internátním pravidlům a…“ „Paní Knebworthová,“ přerušila ji Amy dříve, než mohlo zaznít děsivé ,máš zákaz vycházek‘. Jakmile by Neb tato slova pronesla, nevzala by je zpátky. Neb by nikdy nesnesla, kdyby někdo zpochybňoval její autoritu. Raději by omylem zakázala vycházky někomu nevinnému, než aby trest zrušila. „Moc mě to mrzí,“ pokračovala Amy lítostivě. Ničím jiným než patolízalstvím se z této prekérní situace nedostane. „ V obchodě s uniformami neměli sukně v mé velikosti, a tak mě poslali do pobočky na druhém konci města… Amy pátrala v paměti… Kde jenom je ten druhý obchod? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207751
Žárlivá HOLKA @ Ta jnosti v dívčí škole
„A měli ji tam?“ zeptala se paní Knebworthová. Odložila noviny stranou, zvedla obočí a hleděla na Amy přes horní okraj brýlí. „Ne,“ odpověděla Amy. Jinak by Neb zajímalo, proč nenese nákupní tašku. „Poslední dvě v mé velikosti prodali deset minut před mým příchodem.“ Hned si uvědomila, že výmluva je příliš komplikovaná – Niffy by napadla lepší. Jednodušší a chytřejší. Začínala se do toho zamotávat. „Snažila jsem se sejít s Ginou a Min, ale…,“ pokračovala Amy. Ale co? Nemohla tvrdit, že se jí vybila baterie v mobilu, protože to by si Neb pravděpodobně ověřila; ani nemohla říct, že si telefonní čísla svých přítelkyň špatně uložila… „Byl tam hrozně slabý signál.“ „Vskutku zajímavé – slabý signál v Morningside, kde všichni chodí s mobilním telefonem na uchu,“ poznamenala paní Knebworthová. A nesouhlasně si pomlaskla. „Rozhodla jsem se vrátit na internát, ale trvalo věčnost, než přijel autobus.“ „Měla sis vzít taxi,“ podotkla paní Knebworthová. Zrak stále upírala na Amy. „Kdybych během čekání na zastávce nějaké viděla, zastavila bych si ho,“ pravila Amy pokorně. „Mimo centrum městská doprava funguje příšerně,“ souhlasila vedoucí internátu. Tvářila se skoro soucitně, což Amy překvapilo. V tu chvíli si vzpomněla, že Neb nejezdí autem a kdysi si na služby dopravního podniku stěžovala. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207751
Carmen Reid
„Nemohla jsem tomu uvěřit,“ zariskovala Amy. „Čekala jsem a čekala. Podle jízdního řádu měl autobus jezdit co dvanáct minut.“ „Já vím,“ přitakala paní Knebworthová. „Je to naprosto absurdní. A jak říkáš, nikdy tam není vidět žádný taxík.“ „Ano,“ přikývla Amy s vervou. „Inu…“ Vedoucí internátu se pátravě podívala na Amy, jako by ji ještě chtěla načapat při lži. „Takové věci se stávají,“ konstatovala. Amy spěchala hledat Ginu a Min. Našla je ve společenské místnosti pro studentky pátého ročníku. „Viděla jsi ho?“ zeptala se Gina, sotva Amy vkročila dovnitř. „Ano!“ Přestože poslední půlhodinu prožila v neuvěřitelném napětí, při pomyšlení na krátké rande s Jasonem se Amy ve tváři rozprostřel zasněný výraz, který její přítelkyně pobavil. „Jé! A jaké to bylo?“ vyhrkla Gina. Vtom někdo zaklepal na dveře a do místnosti nakoukla Amina přítelkyně Rosie ze čtvrtého ročníku. „Ahoj, Amy!“ pozdravila ji Rosie radostně. „Můžu dál? Zahlédla jsem tě, jak sem jdeš. Setkala ses s ním? Co říkal? A budete mít brzo rande?“ Ginu její příchod a to, jak vychrlila na Amy otázky, popudilo. Nelíbilo se jí, že by tahle holka mohla o její kamarádce vědět víc než ona. Navíc Rosie měla na sobě 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207751