JEFFERY DEAVER
ptala: Proč váháš, Tate? Jsi přece ďábelský řečník. Dokážeš ukecat každého. (Dokázal přece při cvičné diskusi obhájit aféru Watergate a dělalo mu ohromnou radost, že se mohl postavit značné přesile argumentů. Svou výhrou tehdy „pana soudce“ naprosto šokoval a zároveň pobavil.) „Pane,“ začal Tate a vzpomínal na řečnické triky, které měl ve svém arzenálu. Snažil se využít přesvědčovací schopnosti i logického úsudku. Odmlčel se, odešel ke dveřím a pokynul strážnému, aby ho následoval. Štíhlý muž šel za ním dostatečně pomalu, aby Tateovi dal najevo, že ho nic na světě nepřiměje udělat něco, co sám nechce. Tate stál ve dveřích a vyhlížel na školní dvůr. „Co tam vidíte?“ Strážný nejistě zaváhal. Tate věděl, že si nejspíš pomyslí: Co je tohle za otázku? Vidím stromy, auta, ploty a mraky. Tate čekal vhodně dlouhou dobu a pak řekl: „Já vidím spoustu mladých lidí.“ „Hm.“ Co jiného by měl asi člověk na školním dvoře vi dět? „A tito mladí lidé spoléhají ve všem na dospělé. Jsou závislí na tom, poskytneme-li jim jídlo, střechu nad hlavou, vzdělání a víte co ještě?“ Videohry, lego, tretry? Oč tomu šaškovi jde? „Spoléhají na to, že jim poskytneme bezpečí. Proto jste tady vy, že? To je pravý důvod, proč si najali urostlého a silného chlapa, jako jste vy. Muže, který má odvahu a nebojí se s někým porvat.“ „Nevím, asi.“ „Víte, moje dcera spoléhá na to, že jí zajistím bezpečí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207673
KATEDRÁLA HRŮZY Potřebuje, abych ji našel. Možná má potíže, možná ne. Vezměme si příklad: vidíte, jak velcí kluci mluví s nějakým mrňousem. Možná jsou jeho kámoši a jen si z něj utahují, ale třeba ho nutí prodávat drogy a kradou mu peníze. Nejspíš byste za nimi šel a zjistil to, viďte?“ „Jistě.“ „Přesně tohle se snažím teď dělat pro svou dceru. Snažím se zjistit, jestli je v pořádku. Kdybych se do té knihy podíval, jistě by mi to moc pomohlo.“ Strážce přikývl. „Tak tedy?“ zeptal se Tate v očekávání. „Předpis je předpis. Nesmí se to. Nechte sem poslat hlídku nebo někoho z města. Rád pomohu.“ Tate si povzdechl. Podíval se na Bett, která chladně poznamenala: „Pojďme, Tate. Tady se už nic nedozvíme.“ Když vykročili k autu, strážný za nimi zavolal: „Pane?“ Tate se otočil. „S těmi dětmi a jejich bezpečím… to byl dobrý pokus. Málem jsem vám na to skočil.“ Vytáhl si časopis a posadil se. Tate s Bett došli k autu a vyrazili z parkoviště. Ani jeden z nich nedokázal dlouho zadržovat smích. Oba se rozchechtali. Nakonec Bett zalapala po dechu a řekla: „Byly to ty největší bláboly, jaké jsem kdy slyšela! ‚To je důvod, aby si najali urostlého a silného chlapa, jako jste vy.‘ Znělo to, jako bys mu chtěl zvednout sebevědomí.“ Tate si otřel slzy z očí a snažil se ovládnout smích. „Byly to náhodou docela dobré žvásty.“ Bett si sáhla pod halenku a vytáhla z ní dvacet až třicet listů, které vytrhla z Knihy záznamů, zatímco Tate odváděl pozornost strážce svými absurdními argumenty. „Napadlo mě, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207673
JEFFERY DEAVER
že bude lepší, když tam knihu nechám,“ zamumlala. „Mohou lidi brát takovou knihu vážně, když je na jejím obalu obrázek kresleného psa v sherlockovském oblečku?“ Zajeli asi o tři bloky dál a přibrzdili u obrubníku. „Tak jo,“ řekla. „Úterý… úterý,“ listovala stránkami. „Ten, kdo má na starosti tyhle záznamy, píše jako panenka. Takže úterý…“ Pak pokývala hlavou a četla: „Dva studenti ohlásili šedé auto bez parkovacího lístku na Sideburn Road. Odjelo, aniž vyzvedlo nějakého studenta.“ „Šedé auto. Nemáme moc na čem stavět. Píše se tam ještě něco?“ „V úterý ne, ale Amy tvrdila, že to auto sledovalo Meg delší dobu.“ Listovala tedy zpět. Zvedla dokonale tvarované obočí do jemného oblouku. „Poslouchej! Před týdnem je tu zápis: ‚M. McCallová (tým zelených)‘ – to je její zařazení ve třídě – ‚oznámila, že ji sleduje nějaké šedé auto. Gibson z ochranky zprávu zapsal. Osobně auto nespatřil. Nevšimla si čísla, ani značky auta.‘“ Bett se podívala na svého bývalého manžela. „Proč mi o tom neřekla, Tate? Proč?“ Tate pokrčil rameny a zeptal se: „Je tam popis řidiče?“ „Ne, nic.“ „Jakou značku auta má její přítel?“ „Má bílou… myslím, že toyotu.“ „Ke sledování si mohl půjčit jiné auto,“ zadumal se Tate. „To jistě mohl.“ Zase měli víc otázek než odpovědí. Tate hleděl na mračna pohybující se na obloze. Slunce se marně snažilo protlačit paprsky skrz valící se hustou šeď. „Za Eckhardem se vrátíme později,“ řekl. „Pojedeme do Lees burgu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207673