jistě vzpomínáte, autorem návrhu byl on sám. Byl to opravdu zvláštní muž. Každý úhel,“ ukázal doktor směrem k hlavním dveřím, „je trochu špatně. Hugh Crain musel opovrhovat ostatními lidmi a jejich praktickými hranatými domy a Hill House postavil tak, aby byl v souladu s jeho smýšlením. Úhly, které byste považovali za pravé, protože jste na ně jednoduše zvyklí (a máte na to plné právo), jsou ve skutečnosti nepatrně odchýlené o stupeň či dva sem nebo tam. Jsem si kupříkladu poměrně jist, že schody, na kterých sedíte, považujete za dokonale vodorovné. Protože nejste připraveni na to, že vodorovné nejsou –“ Neklidně sebou zavrtěli a Theodora rychle vztáhla ruku k ozdobnému zábradlí, jako by se náhle lekla, že padá. „– a ve skutečnosti nepatrně klesají směrem ke středové šachtě. Všechny dveřní rámy jsou mírně nevyvážené, což může mít za následek samovolné zavírání dveří. Dnes ráno, když jsem uslyšel vaše blížící se kroky, mě napadlo, že jste možná nevědomky narušily jejich křehkou rovnováhu. Je přirozené, že všechny tyto drobné odchylky vedou k poměrně značné deformaci, pokud jde o dům jako celek. Theodora jednoduše nemůže ze svého okna spatřit věž, protože ta ve skutečnosti stojí v rohu domu a z jejího pokoje je zhola neviditelná. Odsud se ovšem zdá, že musí čnít přímo před jejím pokojem. Její okno je přitom skoro pět metrů vlevo od místa, kde nyní stojíme my.“ Theodora bezmocně rozpřáhla ruce. „Pro rány boží.“ „Už to chápu,“ řekla Eleanor. „Zmátla nás střecha verandy. Když vyhlédnu ze svého okna, vidím pod sebou jen střechu. A protože jsme vstoupily do domu přímo a pak vyšly vzhůru po schodech, usoudily jsme, že hlavní vchod se musí nacházet pod námi, zatímco ve skutečnosti –“ „– vidíte jen střechu,“ přisvědčil doktor. „Hlavní dveře jsou přitom dost daleko. Společně s věží jsou vidět pouze
98
dum_na_kopci248.indd 98
19.6.2015 10:45:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207643
z okna dětského pokoje. To je ta velká místnost na konci chodby. Podíváme se tam později.“ Doktorův hlas posmutněl. „Je to mistrovské dílo architektonické zvůle. Ani slavné dvojité schodiště na zámku Chambord –“ „Takže všechno je tak trochu v nerovnováze?“ zeptala se nejistě Theodora. „To kvůli tomu se všechno zdá tak rozklížené?“ „A co se stane, až se vrátíme do opravdových domů?“ zeptala se Eleanor. „Chci říct – mám na mysli – skutečné, normální domy.“ „Musí to být podobné, jako když se plavíme na lodi,“ řekl Luke. „Jakmile tu strávíme dostatečně dlouhý čas, náš smysl pro rovnováhu se pokřiví. A stejně jako po vylodění bude trvat, než zase najdeme balanc. Je možné,“ obrátil se k doktorovi, „že všechny ty nadpřirozené jevy, jichž zde byli různí lidé svědky, mohly být pouze výsledkem ztráty rovnováhy? Vnitřní ucho, víte,“ pošeptal moudře Theodoře. „Nepochybně je to muselo ovlivnit,“ souhlasil doktor. „Zvykli jsme si slepě důvěřovat našim smyslům a vlastnímu rozumu. Dovedu si dobře představit, jak lidská mysl urputně hájí své známé a ustálené vzorce navzdory všem důkazům ukazujícím jinam.“ Obrátil se na opačnou stranu haly. „Další zázraky nás ještě čekají.“ Pokynul jim. Vstali ze schodů a následovali ho nejistým krokem, jako by podlaze nedůvěřovali. Prošli úzkou chodbou do malého salonku, kde strávili včerejší večer, a odtud vstoupili do vnějšího okruhu pokojů, odkud měli přístup na verandu. Cestou otevřeli každé dveře, které potkali. V pokojích rozhrnuli těžké závěsy a nechali do domu vstoupit denní světlo. Prošli hudebním pokojem, kde se v koutě přísně tyčila harfa; navzdory kročejům se její struny ani nezachvěly. Velké klavírní křídlo bylo zamčené a na něm se vyjímal velký mnohoramenný svícen. Svíček se nikdy nedotkl plamen. Stolek s mramorovou deskou zdobila
99
dum_na_kopci248.indd 99
19.6.2015 10:45:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207643
skleněná kupole plná voskových květů a kovové židle s tenkými nožkami byly bohatě zlacené. Za tímto pokojem se nacházela zimní zahrada. Za vysokými okny hustě padal déšť. Přerostlé kapradiny se plazily po zdech a proutěném nábytku. Bylo zde téměř nesnesitelně vlhko a místnost opustili ve spěchu. Potom prošli klenutými dveřmi do velkého salonu a ohromeně se zastavili. „Prostě to tu není,“ řekla Theodora slabě a zasmála se. „Nevěřím, že tu může být něco takového.“ Zavrtěla hlavou. „Eleanor, vidíš to taky?“ „Jak…?“ zeptala se Eleanor bezmocně. „Tušil jsem, že vás to potěší.“ Doktor byl sám se sebou spokojen. Celou zadní část pokoje zabíralo mramorové sousoší; na pozadí fialových tapet a na květovaném koberci se jevilo obrovské a groteskní a jaksi bělostně nahé. Eleanor si dala dlaně přes oči a Theodora se k ní přitiskla. „Mám za to, že to měla být Venuše vstávající z mořské pěny,“ dodal doktor Montague. „Ani náhodou,“ našel Luke konečně hlas, „je to svatý František mezi malomocnými.“ „Ne, ne,“ opáčila Eleanor, „jeden z nich je rozhodně drak.“ „Pletete se všichni,“ přerušila je Theodora nemilosrdně. „Je to rodinný portrét, vy hlupáčci. Každému to přece musí být jasné na první pohled. Jémináčku, vždyť ta postava uprostřed, ta vysoká a nahatá, to je starouš Hugh! Plácá se právě po zádech za to, že postavil Hill House. Ty dvě doprovodné nymfy jsou jeho dcery. Ta napravo, co se ohání kukuřičným klasem či co to je, určitě vypráví o své křivdě u soudu, a ta malá na konci, to je společnice. Zatímco na druhém konci –“ „– je paní Dudleyová,“ řekl Luke. „Zjevně při tom stála modelem.“
100
dum_na_kopci248.indd 100
19.6.2015 10:45:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207643