98
Mark Hodder
Palmerston se prudce naklonil dopfiedu. „Co jste to fiekl?“ „Pokusil se mû otrávit ãlovûk jménem Peter Pimlico. Najal ho Pru‰ák, kter˘ se jmenoval Otto Steinrück a kter˘ ho pak u‰krtil, aby ho umlãel. A dneska veãer na mû nûkdo vystfielil.“ Damien Burke, vysok˘, hrbat˘, neobyãejnû holohlav˘ a vystavující na odiv onen druh licousÛ znám˘ coby „piccadillské kotlety“, si odka‰lal a zeptal se: „Tohle nûmecké individuum, kapitáne Burtone – zjistil jste o nûm nûco?“ „Jen to, Ïe je statn˘, nosí velk˘ knír, má ‰piãaté nehty pfiipomínající drápy a Ïv˘ká tabák znaãky Kautabak.“ Burke pohlédl na Gregoryho Harea, kter˘ byl mal˘ a svalnat˘, s bíl˘mi vlasy a ‰irokou tváfií rváãe. „Ahá,“ fiekl. „Souhlasíte, pane Hare?“ „Souhlasím, pane Burkeu,“ odvûtil Hare. „Ahá.“ „Vy o tom ãlovûku nûco víte?“ chtûl vûdût Burton. „Ano,“ pfiisvûdãil Burke. „PovaÏuji za vysoce pravdûpodobné, Ïe Otto Steinrück není Ïádn˘ Otto Steinrück. To jméno je témûfi jistû fale‰né. Tento muÏ odpovídá popisu nechvalnû proslulého pruského ‰pióna jménem hrabû Ferdinand von Zeppelin. Jistû si vzpomenete, Ïe v loÀském roce pomohl Richardu Spruceovi a jeho kolegÛm eugenikÛm prchnout ze zemû. Velmi nebezpeãn˘ ãlovûk, kapitáne.“ Burton pfiik˘vl. „A vypadá to, Ïe odhodlan˘ zabránit mi, abych do Afriky odletûl. A jsem si jist˘, Ïe se Sprucem spolupracuje dál.“ „Proã myslíte?“ „Tomu neboÏtíkovi ra‰ila z patra o‰klivû vypadající rostlina.“ „Hmm. To je zajímavé.“ Burke vytáhl z kapsy zápisník a nûco si do nûj naãmáral tuÏkou. Palmerston otevfiel tabatûrku, nabral ‰petku hnûdého prá‰ku, nasypal si ho na hfibet pravé ruky a zvedl k nosu. ·Àupl a na okamÏik vykulil oãi. Burtona napadlo, Ïe premiérova tváfi je eugenickou léãbou tak vypnutá, Ïe jeho oãi pÛsobí bezmála orientálnû. „SloÏitá situace,“ zabruãel Palmerston. „Jsou podnikány velké kroky, kapitáne, kroky, které promûní svût, a vy se nalézáte v samotném stfiedu toho v‰eho.“ „Jak to?“ „Zítra odpoledne uãiním v parlamentu prohlá‰ení. Vy uÏ tou dobou budete za hranicemi, takÏe jsem vám tu zprávu pfiijel sdûlit osobnû. PromiÀte…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207536
Výprava do Měsíčních hor
99
Palmerston se odvrátil stranou a stra‰livû k˘chl. KdyÏ se obrátil zpût, kolem oãí a nosu mûl stovky hlubok˘ch vrásek. Ty se v pfií‰tích nûkolika minutách pomalu vyhladily a zmizely. „Jakou zprávu?“ vyzvídal Burton. „Lincoln kapituloval. Amerika je na‰e.“ Burtonovi spadla ãelist. Onûmûl˘ zapadl do kfiesla. „Pfied nûjak˘m ãasem…,“ pokraãoval Palmerston, „… jsem vám fiekl, Ïe pokud by mûlo k tomuhle dojít, budu na konfederaãních státech odmûnou za na‰i roli v jejich vítûzství poÏadovat zru‰ení otroctví. Ale v tuhle chvíli je‰tû ne.“ Burton se koneãnû vzpamatoval a zeptal se: „A proã ne?“ „KvÛli Blunt und Eisen.“ „Krvi a Ïelezu?“ „Pfied tfiemi mûsíci, v dobû, kdy jste fie‰il tu záleÏitost s Tichbornem a na‰i pfiebûhlí eugenikové prchali do Pruska, pronesl kancléfi Bismarck fieã, v níÏ oznámil svÛj zámûr zv˘‰it v˘daje na armádu a sjednotit nûmecká území. ¤ekl – a vûfite mi, Ïe se mi to vypálilo do mozku tak, Ïe to dokáÏu ocitovat zpamûti: ,Postavení Pruska v Nûmecku neurãí jeho liberalismus, ale jeho vliv. Prusko musí soustfiedit své síly a uchovat si je pro pfiíznivou chvíli, která uÏ nûkolikrát nastala a zase pominula. Od vídeÀsk˘ch smluv máme hranice, které jsou pro zdrav˘ národ nedostateãné. Velké otázky dne‰ního dne nerozhodnou proslovy a rozhodnutí vût‰iny – to byl velk˘ omyl let 1848 aÏ 1849 –, ale krev a Ïelezo.‘“ „âetl jsem popis té fieãi v novinách. Chce snad vyvolat válku?“ Palmerston sevfiel ruce v pûst. „To nepochybnû. Tohle je první oãividn˘ krok ke svûtové válce, kterou pfiedpovídá hrabûnka Sabina. Je zfiejmé, Ïe se Bismarck pokou‰í vytvofiit nûmecké impérium, které by mohlo soupefiit s na‰ím. Impéria potfiebují zdroje, kapitáne Burtone, a nevyuÏit˘ zdroj zb˘vá na téhle planetû uÏ jen jeden. Mluvím o Africe.“ „Tak vy se obáváte, Ïe si tam Bismarck zkusí vybudovat základnu?“ „Myslím, Ïe chce Afriku rozkouskovat a vysát.“ „Ale co to má co dûlat s americk˘mi otroky?“ „Pokud bude moci Nûmecko mezi svá území poãítat Afriku a pokud vypukne válka, uvûdomí si, Ïe má témûfi neomezen˘ zdroj snadno oÏelitelné lidské síly.“ „Snadno oÏelitelné?“ „Myslím, Ïe správn˘ termín zní ,kanónenfutr‘.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207536
100
Mark Hodder
KrálÛv agent cítil, jak mu v Ïilách tuhne krev. „Pfiece nenaznaãujete…,“ zaãal. Palmerston ho pfieru‰il: „Pokud se ocitneme tváfií v tváfi takové situaci, budeme potfiebovat vlastní jednotky, které lze obûtovat.“ „Máte na mysli populaci americk˘ch otrokÛ?“ „Ano. Nûco pfies ãtyfii miliony jedincÛ, i kdyÏ to poãítám i Ïeny.“ Burton prudce vystrãil bradu. „U v‰ech pekel, ãlovûãe! Mluvíte tu o lidsk˘ch bytostech! O rodinách! NejenÏe tu navrhujete podporu státem schvalovaného otroctví – vy mluvíte o genocidû, zatracenû!“ „Hodlám zajistit pfieÏití britského impéria, aÈ to stojí cokoli.“ „Ne!“ zafival Burton. „Ne, ne a ne!“ Dlaní bu‰il do koÏené podruãky svého kfiesla. „To nestrpím! Je to ohavnost!“ „Vy splníte do posledního písmenka v‰e, co vám bude nafiízeno, kapitáne Burtone,“ odtu‰il Palmerston ti‰e. „A teì máte nafiízeno, abyste mi pomohl zaruãit, Ïe takové okolnosti vÛbec nenastanou.“ „Co-coÏe?“ „Vበprimární úkol se nezmûnil – máte získat Oko nágy, abychom s jeho pomocí mohli infiltrovat a ovládnout mysl na‰ich protivníkÛ. Va‰e expedice má ale nyní také sekundární cíl. Máte vyuÏít sv˘ch vojensk˘ch a zemûpisn˘ch zku‰eností k urãení strategicky nejv˘hodnûj‰ích africk˘ch území a zpÛsobu, jak bychom je mohli nejlépe získat. Mám v úmyslu si ten svûtadíl pfiivlastnit dfiív, neÏ Bismarck svÛj krok uskuteãní, a spoléhám na vás, Ïe mi poradíte, jak na to.“ Srdce Burtonovi hlasitû bu‰ilo v prsou. My‰lenky mu bûÏely jako o závod. Pohlédl do neproniknuteln˘ch oãí lorda Palmerstona. „A pokud to udûlám, pane, a pokud z Afriky udûláme souãást britského impéria, co její obyvatelstvo? Co Afriãané?“ Premiér BurtonÛv pohled klidnû a bez mrkání opûtoval a odpovûdûl: „Budou jim udûlena práva zaruãená v‰em britsk˘m obãanÛm.“ Nastala chvíle ticha, pfieru‰ená jen tich˘m zaka‰láním Gregoryho Harea, a potom Burton fiekl: „Mluvíte o stejn˘ch právech, kter˘m se tû‰í oni podvyÏivení Britové, ktefií dfiou v na‰ich fabrikách a bydlí v na‰ich slumech? O stejn˘ch právech, která poskytujete tûm, kdo Ïebrají na nároÏích a na schodech domÛ? O stejn˘ch právech, jaká se vztahují na zne-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207536