Akciové investice
ciové investory patří typy lidí, kteří mají rádi věci pod kontrolou, jsou rádi, když si mohou na svou investici sáhnout, a mají spíše konkrétní myšlení. Takovým lidem v podstatě ani nemá smysl akciové investice nabízet. I když se nechají přesvědčit, nakonec to zpravidla končí rozčarováním pro obě strany. Naproti tomu typicky akcioví investoři jsou lidé, kterým nevadí, že nemají své investice přímo pod kontrolou, ani to, že si na ně nemohou sáhnout, a jsou zvyklí uvažovat v abstraktních pojmech, jakým je například složené úrokování. Tyto lidi není třeba dvakrát ponoukat. Požadavek mít své investice pod kontrolou je místo, kde se DNA akciových a neakciových investorů nejvíce liší. Aby požadavek na kontrolu nad investicí byl oprávněný, musejí byt splněny tři podmínky. Za prvé, investor musí být schopen vybudovat samotný business lépe než jiní. Za druhé, investor musí být schopen řídit ho lépe než jiní a za třetí, investor musí umět dobře alokovat vydělaný kapitál. Podle našeho názoru tyto schopnosti má velmi málo lidí. V roce 1998 koupil Buffett za 22 miliard dolarů pojišťovnu General Re. Podle vlastních slov údajně nikdy předtím ani nikdy potom nebyl v jejím sídle. Jen prý doufá, že tam opravdu je. S odstupem 17 let je jasné, že šlo o velmi dobrou investici, aniž by ji bylo nutné si doslova osahat. Ve srovnání s tím kontrastuje jednání řady lidí, kteří si kupují nemovitost, protože je těší, že si na ni mohou sáhnout a ani je netrápí fakt, že na ní moc nevydělají. Takové jednání je více emotivní než racionální.
Jednoduché, ale ne snadné Buffett říká, že investování je jednoduché, ale ne snadné. Jeho prostořeký partner Munger k tomu dodává, že se nepředpokládá, že by mělo být snadné a každý, kdo ho považuje za snadné, je hloupý. Proč tedy není snadné? Proč není snadné aplikovat myšlenky, o kterých tvrdíme, že jsou jednoduché? Problém stojí na straně investora, přesněji řečeno v jeho hlavě. Psychologie, emoce, netrpělivost, nedůslednost, nedostatek disciplíny držet se svého, pochybování o sobě i o investování celkově, kognitivní chyby a heuristika, ignorování historických faktů, lenost a další a další věci. Největším nepřítelem investora je on sám. Tento nepřítel však je porazitelný. Potřebujeme k tomu zbraň a tou zbraní je investiční proces. Je to vlastně metoda, kterou budeme při investování používat. Vše, čemu jsme se v této knize doposud věnovali, vstupuje do formování investičního procesu. Kruh kompetencí, metoda oceňování společností, kladení důrazu 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207478
Investiční proces
na předvídatelnost, správný postoj k pohybům trhů, správná definice rizika a další věci, jako je třeba uvědomění si, proč vůbec investujeme a jaké cíle tím sledujeme, ke kterým se dostaneme později. Investiční proces slouží k tomu, abychom dělali „správná“ rozhodnutí. Z dlouhodobého pohledu neexistuje jiná alternativa, než věřit, že správná rozhodnutí povedou k dobrým investičním výsledkům. Když se tak krátkodobě neděje, což se zákonitě stává, nesmíme sejít z vytyčené cesty. Otázkou je, co je to správné rozhodnutí. Je správné takové rozhodnutí, které přineslo dobrý výsledek, nebo je správné takové rozhodnutí, které bylo provedeno podle správné metody? V našem případě podle stanoveného investičního procesu? Základní pravidlo je takové, že správnost rozhodnutí se neposuzuje podle toho, zda přineslo kladný nebo záporný výsledek. Do výsledku totiž vstupuje řada nahodilých věcí. Vezměme v úvahu následující extrémní případ. Investor zcela náhodně vybere akcii, do níž investuje. Když akcie stoupá, nemůžeme tvrdit, že investiční rozhodnutí bylo správné. Výsledek je totiž závislý stoprocentně na náhodě. Samozřejmě, že v konečném důsledku jde o to, aby investiční výsledky byly dobré a pokud by investiční proces neustále přinášel záporné výsledky, pak je asi chyba v něm. Správnost konkrétních rozhodnutí se však nehodnotí podle jejich výsledků. Ale podle toho, zda byly provedeny racionálně podle nastaveného procesu, na základě podložených argumentů a se znalostmi a informacemi odpovídajícími okamžiku rozhodnutí. Veškeré úsilí investora musí být zaměřeno na vylepšování samotného investičního procesu. Investiční výsledky dávají potřebnou zpětnou vazbu, ale je nutné je správně vyhodnocovat. Pokládat kladné výsledky za potvrzení správnosti investičního procesu a záporné výsledky za jeho vyvracení by byla obrovská chyba. Rčení „Konec dobrý, všechno dobré.“ v investování neplatí.
Alternativní historie a idioti, kteří mají štěstí Když lidé uvažují o minulosti, tak zpravidla vidí jen tu skutečnou linii vývoje, který se udál. Historie však mohla jít mnoha jinými cestami. Ta, kterou známe, je jen jedna z možností, ke které shodou náhod došlo. Alternativ vývoje však bylo mnoho, v podstatě nekonečně mnoho. Je nutné doceňovat možnosti alternativního historického vývoje a především jeho důsledků. Vezměme si jednodušší případ. Sázíte na dostizích a váš kůň o délku nosu vyhraje. Těšíte se z balíčku bankovek v kapse a srší z vás sebedůvěra ve vlastní sázkařské dovednosti. Každý přece musí vidět, že 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207478
Akciové investice
koním opravdu rozumíte. Stačilo pár centimetrů, domů jdete s prázdnou a ještě bude mít radost manželka, která vám vždycky říkala, že nemáte sázet, když tomu nerozumíte. Na střední škole jste měli štěstí, že váš učitel matematiky byl výborný, a zbytek života z toho těžíte. Stačilo místo áčka chodit do béčka, tam byl matikář neschopný a ještě protivný, a vaše matematické dovednosti by už navždy zůstaly bídné. Nebo si představte, jak by se váš život vyvíjel, kdybyste tenkrát na nádraží náhodou nepotkali svého budoucího partnera. S kým, kde a jak byste žili? Kolik byste měli dětí a jak by vypadaly? Jak by vypadala naše země, kdyby se v roce 1993 Československo nerozdělilo? Nebo kdyby se naopak dělilo nepřátelskou cestou? Co kdyby se nikdy nenarodili Stalin ani Hitler? Nebo by John Lennon nikdy nepotkal Paula McCartneyho? Nebo později Yoko Ono? To co známe a co vidíme, je jen jedna z mnoha možností historického vývoje. V investování je to úplně stejné. Ekonomický vývoj jednotlivých zemí, sektorů, společností, úrokových sazeb, měn a samozřejmě i cen jednotlivých tříd aktiv a konkrétních akcií mohl mít v minulosti úplně jiný vývoj, než měl. Pokud zpětně hodnotíme vývoj vlastních investic, musíme se zaměřit nejen na skutečně dosažený výsledek, ale také zvážit, jak by si investice vedly při jiném historickém vývoji. Dopadly by stejně, kdyby byla inflace vyšší, nebo kdyby byl vývoj úrokových sazeb jiný? Kdyby se euro vůči dolaru obrátilo opačným směrem? Kdyby se místo mírného zotavení vrátila recese a růst nezaměstnanosti? Co kdyby se vrátila kreditní krize a výrazně se zhoršily podmínky pro financování firem? Nebo kdyby několik zemí opustilo eurozónu a zavedlo opět vlastní měnu? A tak můžeme pokračovat až do nekonečna. Správné portfolio musí být dostatečně robustní na to, aby obstálo při většině možných variant vývoje. Výnos každého portfolia je průnikem jeho složení a budoucího vývoje, viz obr. 36. Na budoucí vývoj nemá investor žádný vliv. Dokonce nemá ani schopnosti ho spolehlivě předvídat. To, co má plně ve svých rukou, je složení portfolia. Jeho úsilí proto musí směřovat právě k sestavení vhodného portfolia, a ne k marné snaze předvídat budoucnost. Vhodné portfolio je takové portfolio, které si povede dobře za téměř jakýchkoliv variant budoucího vývoje. Naopak špatné portfolio je takové portfolio, které sází na jednu konkrétní variantu vývoje. Dobré portfolio musí být určitým způsobem defenzivní. Musí mít v sobě zabudovanou obranu proti 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207478