Venku měla konečně pocit, že se může svobodně nadechnout, a bylo jí úplně jedno, že ji smáčí prudký déšť valící se z temné oblohy. „To je příšerná instituce,“ ulevila si, když matka dálkovým ovládáním otevřela auto. Pak Jade přeběhla parkoviště a skočila dovnitř. Její sestra a matka za ní rychle došly, a když si Gracie zapínala bezpečnostní pás, Jade se na matku přísně podívala. „Jen pro pořádek, mami: Pokud jde o mě, sem už nikdy nevkročím.“ „Ale jistěže ano, na návštěvu za babičkou…“ „Proč? Je hrozná. A ani tě nepoznala. Dokonce si myslela, že jsi mrtvá! Není to naprosto šílený?“ Jade zápolila se svým bezpečnostním pásem a rychle si ho zapínala, než jí Sarah uštědří starou známou nudnou přednášku o bezpečnosti. „Prostě si mě spletla s mou starší sestrou Theresou, to je vše,“ prohlásila Sarah. „To je vše?“ Jade se prudce opřela. „Je nemocná, měla mozkovou mrtvici a už se u ní projevuje jistá demence.“ „Je úplně mimo. Prima. Bezva. Chápu. Má alzheimera nebo co,“ konstatovala Jade. „Je mi jí líto. Je to smutný, jasně. Ale ten starobinec, to je na mě prostě fakt moc, mami. Vždyť ji ani neznám a ona zjevně nechce znát mě. Já už tam prostě nejdu.“ „Já taky ne,“ prohlásila Gracie zezadu. „Jade má pravdu.“ Projednou držela s Jade basu. Tomu by jeden nevěřil. „Je v mnoha směrech šílená a…“ „Tak dost!“ vyjela na ně vztekle matka, když začala couvat ze svého parkovacího místa, ale vzápětí dupla na brzdu, protože auto za nimi také couvalo. „Nechte toho, holky! Je to 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206869
moje matka. Vaše babička. Mějte laskavě trochu úcty a soucitu k nemocné ženě.“ Jade se zeptala: „Proč? Bylo jasné, že nás tam nechce. Ani jednu. A já prostě nechápu, proč se pořád snažíš, aby to vypadalo líp, než to ve skutečnosti je.“ Sarah na chvilku zavřela oči. Slyšela, jak déšť bubnuje do zamlžujícího se předního skla. „Ach jo,“ zašeptala Gracie a Jade téměř slyšela, jak matka v duchu počítá do deseti, protože volant svírala tak křečovitě, až jí zbělely klouby. Nakonec se už klidněji zhluboka nadechla a zavrtěla hlavou. Pak znovu začala couvat. „Je to moje matka,“ zopakovala Sarah tiše. „Vychovala mě.“ „Tím se mnohé vysvětluje,“ ucedila Jade a zahlédla v matčině tváři záblesk ublíženosti. Jade se v duchu zastyděla, ale zaťala zuby. Sarah svou matku stále bránila: „Vždycky taková nebývala.“ Nakonec vyjely z parkoviště a pokračovaly po dlouhé příjezdové cestě k hlavní silnici. „Mami, babička byla vždycky divná. Dobře to víš. Hele, je mi líto, že je to tvá matka, ale to je tvoje věc. Já… já prostě říkám, že je jako nějaká čarodějnice.“ „Jade…“ zabručela Sarah. Jade nemínila couvnout. „Mami, přiznej si to. Babička je zlá.“ „Pro Boha svatého, je nemocná! To je všechno! Zkus to tak nedramatizovat.“ „Vůbec to není všechno. Pořád si v souvislosti s ní něco nalháváš – a nejen v souvislosti s ní. Když pak všechno najednou nevyjde na jedničku, jsi děsně překvapená.“ Všimla 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206869
si, jak matka přimhouřila oči, jako by dostala facku, ale už to bylo venku. „Prostě se pokusíme být na babičku hodné, ano?“ Sarah zpomalila, dala přednost obrovskému náklaďáku a posléze odbočila na silnici vedoucí přímo do centra Stewart’s Crossing. „Zkus jí projevit soucit, vcítit se do ní. Když budeme mít dost štěstí, jednou budeme také tak staré jako ona.“ No jasně! Ani za milion let… „Tak jo,“ ozvalo se zabručení ze zadního sedadla. „Samozřejmě,“ souhlasila nakonec Jade. Cítila se trošku provinile za svá tvrdá slova, ale stejně… na babičku Arlene si pamatovala a dobře věděla, jaká byla v mladším věku. „Budu k ní tak milá, jako je ona ke mně.“ „Výborně,“ řekla Sarah a upírala pohled před sebe. Jade se teď zdálo, že s ní matka nakonec i souhlasí.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206869