P������� �� �������
odstupu. Historie tohoto betléma začíná v Rožďalovicích. Jak už bylo uvedeno, boromejky se podle pravidel svého řádu věnovaly ošetřování starých opuštěných nemocných a chudých lidí, pečovali o sirotky a pomáhaly chudým dětem. Mladým dívkám poskytovaly vzdělání se zaměřením na vedení domácnosti. Z klášterní kroniky se dovídáme, že staré stísněné prostory „Klášteříku“ v Rožďalovicích již nestačily a proto Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského odkoupila od Rolnického družstevního podniku místní zámek, původně z majetku knížete Kristiána z rodu Lobkoviců. Zde kongregace dala pořídit nový pohyblivý betlém v roce 1935, který zhotovil bývalý kotlář Alois Vajer jako důchodce ve věku 78 roků. Betlém se skládá z osmi skupinek, v nichž je celkem 52 osob, z toho 46 pohyblivých. Ze 45 zvířátek je 25 pohyblivých a mezi nimi jsou ladně rozestaveny stromy a keře, což dává celému betlému veselý ráz. Pohyb všech osob i zvířátek se děje většinou na řetízcích z jízdních kol. Nad skupinami jsou skály porostlé mechem a travou. Na nich se pasou ovce. Ještě výše nad nimi je město s osvětlenými okny. Betlém je poháněn elektromotorem a je sestaven v rozkládací bedně 200 × 60 × 195 cm tak, že po otevření víka bedny se pohyblivá vrchní deska vysune do výše jedné třetiny a zbývající horní část bedny po otevření dopředu vytvoří prostředí ohraničené plotem před betlémem. Toto uspořádání je typické pro všechny Vajerovy betlémy. Boromejky byly donuceny v roce 1958 opustit Domov důchodců v Rožďalovicích a byly přestěhovány do Znojma – Hradiště na proboštství po vystěhování mužského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V prosinci 1964 sem byl převezen i jejich mechanický betlém. Poté, co sestry boromejky koncem léta roku 2007 z Hradiště odešly do jiných komunit, byl betlém odvezen do Domu sv. Antonína v Moravských Budějovicích.
Vajerův betlém v Moravských Budějovicích, foto Viktor Dvořák 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206777
M���������� �������
Zde v období od Štědrého dne do Svatých tří králů bývá od roku 2007 přístupný veřejnosti. Také u tohoto betlému návštěvníci mohou obdivovat pozoruhodné dílo lidového řezbáře a zručného mechanika, jehož fyzicky náročná kotlářská profese vyžadovala fortel a přitom nezničila jemnou ruku řezbáře.
Vajerův betlém v Tišnově (detail), foto Michal Beneš
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206777
P������� �� �������
Novopacko Milan Zábranský Novopacko patří k významným betlemářským oblastem. Ještě v polovině 20. století se odhadoval počet rodinných betlémů ve městě na dvě stovky. Z Nové Paky pochází také slavná rodina sochařů, loutkářů a řezbářů Suchardů. Zakladatelem tohoto uměleckého rodu byl Jan Sucharda narozený roku 1770. Jeho vnuk Antonín Sucharda ml. (1843–1911) vyřezal betlém do farního kostela Všech svatých v Lázních Bělohrad. Nejslavnějším příslušníkem rodu byl Stanislav Sucharda (1866–1916), autor mimo jiné pomníku Františka Palackého v Praze. Jako řezbář a loutkář je znám jeho bratr Vojtěch Sucharda (1884–1968), zakladatel loutkového divadla Říše loutek v Praze a autor figur apoštolů na pražském staroměstském orloji. V jejich dílně byl nejzručnějším řezbářem Jan Mádle, který se v Nové Pace narodil roku 1848 a také zde zemřel 1922. Byl synem malíře Jana Mádleho staršího a v Suchardově dílně se vyučil sochařem a řezbářem. Podle dochovaných vzpomínek a dokumentů byl člověkem řádným, noblesním a abstinentem. Je autorem mnoha betlémů, včetně betléma v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie a v kostele sv. Mikuláše v Nové Pace. Své daráky, řemeslníky, hospodyně a pastýře řezal v oblečení, které se nosilo za jeho dětství na Novopacku. Závěr jeho života byl bohužel velmi smutný – zemřel v bídě a choromyslný.
Antonín Sucharda, farní betlém, Lázně Bělohrad, foto Z. Čejka V Městském muzeu v Nové Pace, jehož součástí je i Suchardův dům v novorenesančním slohu, je vedle několika figurek trvale vystaven velký betlém. Původně byl majetkem obuvníka Gernata a většinu vyřezal Jan Mádle. Muzeum ho získalo v roce 1955 a po dvou letech byl instalován v současné podobě. Na instalaci se podílel učitel František Koubek z Lázní Bělohrad, který namaloval pozadí s idealizovanou krajinou Novopacka, lidový řezbář František Máslo z Čisté u Horek, který vyřezal různé doplňky a kostru pro krajinu, stavební úředník Josef Fejfar, který zhotovil podle dochovaných dokumentů modely roubených staveb, a knihař Josef Glat, který vytvořil modely staveb náměstí zachycující stav z roku 1842. V letech 1975–1976 pracovníci muzea betlém restaurovali. Další novopacké betlémy ze starší i současné tvorby bývají k vidění na častých vánočních výstavách v Městském muzeu. Z výborných amatérských řezbářů stojí za jmenování 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206777