98 Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele
vnitrostátní úrovni alespoň jedním poskytovatelem. Identifikace bude vedena především tím, jaké služby jsou pro spotřebitele nejnákladnější. Zde vidíme určité riziko s nedostatečně vymezeným rámcem, protože takovou službou je např. poplatek za nadměrný vklad či výběr hotovosti, zpracování hotovosti, storno již zadané platby, přednostní platba a další extrémně zřídka užívané služby, nicméně jednotkově mohou tvořit velmi vysoké náklady. Přesto je doplněno, že služby mají splnit i faktor četnosti užití. Ve druhé fázi rok od platnosti směrnice budou tyto seznamy předány EBA. Ta bude mít dva roky na vytvoření takové unifikované terminologie. Zaměří se na služby společné většině zemí EU, aby v kterémkoli z úředních jazyků zemí EU byl pro každou službu použit pouze jeden termín s příslušným vysvětlením. Proces bude podléhat pravidelné aktualizaci především v rozsahu služeb. I když se tato iniciativa může zdát nadbytečná, je pravda, že i v podmínkách tak malého trhu České republiky není těžké najít pro jednu operaci několik termínů, z nichž nemusí být vždy jasně patrná shoda. K tomuto problému se již dříve vyjádřil Ing. Patrik Nacher: „…rozdílnost v terminologii u tak jednoduché a jednoznačné operace, jako je příchozí platba. V sazebnících bank najdeme například – příchozí položka, příchozí, došlá či přijatá platba. O nějakém standardu složení balíčkových účtů či dalších poplatkových podmínek ani nemluvě.“ [Dostál, 2011]. Tento problém se řešil znovu i se začátkem léta 2014, kdy Sberbank přepracovávala kompletně sazebník, včetně terminologie102. Zmíněný glosář není samoúčelný, ale má napojení na informační povinnost o poplatcích a také má pomoci při přeshraničním otevírání účtů. Jak ukázala studie [TNS Opinion 2011a, s. 8], 94 % respondentů v EU nikdy nezakoupilo jakýkoliv finanční produkt z jiného státu EU a 80 % spotřebitelů by to ani nezvažovalo. To značí velkou neochotu pro využití vnitřního trhu v této oblasti a odstranění problému na straně terminologie a jazykové bariéry je tedy logické. Na druhou stranu lze argumentovat, že prozatím o tuto oblast v přeshraničním slova smyslu není zájem – proč potom vynakládat dodatečné úsilí. Ohledně již zmíněné informační povinnosti se zavádí, k již platným povinnostem103, informovat o poplatcích, bezplatně a alespoň jednou ročně poskytnout výpis všech účtovaných poplatků. V něm potom použít standardizované termíny obsažené v konečném seznamu nejreprezentativnějších služeb spo102 103
Např. vyšlá platba se změnila na běžnější odchozí platbu. U nás vycházejících především ze zákona o platebním styku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206771
Dosavadní snahy o řešení 99
jených s platebním účtem. Hlavní zajímavostí je standardizace. Na základě budoucích doporučení EBA by měly vzniknout postupy pro tvorbu standardizovaného formuláře. Ty mají být nejen psané srozumitelně a dostatečně velkým písmem, ale také mají mít stejný formát, pořadí položek a nadpisy, aby se co nejvíce zjednodušila orientace a komparace. V budoucnu by řazení služeb mělo být dáno tak, aby i mezinárodně šlo snadno porovnat účtované poplatky za služby. Samotné položky výpisu mají mít přiřazený jak jednotkový poplatek, tak údaj o tom, kolikrát byla daná služba během příslušného období použita. Zde ovšem není řešen rozšířený problém balíčkových účtů. Tam stačí uvést pouze, jaký balíček se účtuje a kolikrát byl účtován. Výpis tedy neatomizuje služby a u balíčkových účtů je přidanou hodnotou to, že při překročení v balíčku předplacené frekvence užití se ve výpisu ukáže poplatek za toto nadměrné užití. To je sice pouze naše implikace, ale je pravděpodobné, že se pro tento případ bude takto postupovat. Určitou přidanou hodnotou je povinnost uvést cenu pouze za balíček platebních služeb. Jakékoliv jiné služby spojené s povoleným debetem, pojištěním apod. je nutné oddělit a vyjádřit cenu zvlášť. Navíc musí být spotřebitel i při koupi produktu informován, že/zda je možné tyto služby získat separovaně. RCBS nejsou jediné služby, kterých se týká toto unifikované informování. Za významnou položku se dá označit i povolené přečerpání, kde je důraz kladen hlavně na informaci o účtovaných úrocích. Ohledně komunikačního kanálu a poplatku lze očekávat stejný vývoj, jaký nastal při přijetí novely zákona o platbách, kdy samotný papírový výpis, pokud o něj spotřebitel má zájem, je zdarma, ale platí se poštovné. Elektronické informování by potom bylo zdarma. Zajímavou změnou je také převzetí, standardizace a rozšíření principu původně vytvořeného v rámci iniciativy104 ze strany EBIC, která se v České republice projevila tzv. Kodexem mobility bankovních klientů. Nedošlo ale k největší změně, která ještě v návrhu směrnice implicitně byla. Způsob, jakým byl návrh napsán, totiž ponechával možnost k chápání standardizovaného mechanismu pro změnu účtů jako nástroje, kdy při plné asistenci banky proběhne přes hraniční změna účtu. Není nutné dlouze rozebírat, že ano – je to v souladu s myšlenkou vnitřního trhu, a dále ano – působilo by to bankám nárazově nemalé problémy. Pokud by se rumunský spotřebitel stěhoval za prací na rok do 104
EBIC Common Principles on bank account switching, viz předchozí podkapitola.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206771
100 Základní bankovní služby a asymetrie informací z hlediska spotřebitele
Německa a chtěl by si svůj účet vzít s sebou, musely by mít banky připravené procedury na převedení prakticky všech RCBS, a to ve velmi krátkém předepsaném čase. V nynější podobě se nové standardizované převedení účtu provádí pouze mezi platebními účty vedenými ve stejné měně a na stejném území. Změny oproti zmíněné iniciativě EBIC se týkají především lhůt a rozsahu povinností zapojených bank, které jsou, resp. budou, nyní širší. Konkrétně bude postup vypadat následovně: 1. Spotřebitel si zvolí nového poskytovatele a předá mu zmocnění pro změnu účtu. Tím je vytvořena role přijímacího poskytovatele. Zmocnění obsahuje požadavek, aby si přijímací poskytovatel vyžádal potřebné informace, zřídil specifikované druhy platebních služeb a sám provedl informování plátců a příjemců spotřebitele o změně platebního účtu. 2. Do dvou pracovních dnů přijímající poskytovatel kontaktuje stávající banku spotřebitele – převádějící poskytovatel. U něj si vyžádá: a) seznam stávajících platebních služeb105, který mu do pěti dnů musí převádějící poskytovatel zaslat; b) zrušení stávajících platebních služeb a následně i zrušení106 účtu ke dni určenému spotřebitelem; c) převedení kladného zůstatku na platební účet otevřený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. 3. Do pěti pracovních dnů od obdržení požadovaných informací od převádějícího poskytovatele zřídí poskytovatel přijímající trvalé příkazy a ke spotřebitelem určenému datu je připraven přijímat požadavky na inkaso. Dále informuje jak plátce tak příjemce, které spotřebitel uvedl ve zmocnění o změně bankovního účtu, včetně data, ke kterému je možné tento účet užívat. Informování o změně účtu může spotřebitel provést i sám s tím, že mu přijímající poskytovatel poskytne standardní dopisy s údaji o platebním účtu a datu uvedeném ve zmocnění pro přijímání a odesílání plateb. Popsaný proces by měl být osvobozen od poplatků ve fázi poskytování informací a lze tedy očekávat, podobně jako u papírových výpisů, že poplatek se 105 106
Úhrady, inkasa a informace o příchozích platbách za posledních 13 měsíců. Pokud na účtu nejsou ze strany spotřebitele neuhrazené závazky a pokud již úspěšně proběhlo odeslání informací o platebních službách.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206771