Kriminalista_9 txt_1_304_Layout 1 3/23/15 9:08 AM Page 97
„Ale on se ten případ začal vyšetřovat a objasnil se v Praze, takže nám to patřilo a to bych prosadil úplně lehce. Takže on žebral! Ne já. Protože Pražáci to objasnili a Středočeši to dostali jako dárek!“ „To já čumím, protože jsem vůbec nevěděl, že ty jsi ten Orlík začal dělat jako první a pak jsi ho vyhandloval za flašku rumu?“ „No samo, to jsme začali my a já jsem ho prodal Douchovi za tu flašku rumu – o tom to je celý! A první sud jsme vytahovali spolu – to už tam Pepa Doucha byl, ale pitvali jsme to my. A na tom případu už dělal Pepa Mareš – můj pozdější nástupce na prvním oddělení, a ten byl na mě tenkrát obrovsky nasranej, že jsem to takhle prodal, protože on to chtěl dělat. Tak on byl dobrej, velice dobrej, ale v podstatě, i když se to objasnilo v Praze, tak to patřilo Středočechům. Ale mně šlo o jinou věc, já jsem měl tehdy podstav na vraždách a měl jsem tam řadu rozdělaných případů, že každej z chlapů byl poměrně dost vytíženej a na tenhle případ jsem odhadl, že bude potřeba posadit tři vyšetřovatele, protože to bylo velice náročný a já jsem si říkal, tak já se zbavím tří vyšetřovatelů na tři čtvrtě roku – to bylo celkem jasný, že se to bude dělat asi tuhle dobu, a kdo bude dělat potom vraždy tady u mě? Takže jsem šel za mým šéfem – za Malečkem, a říkám mu: Richarde, podívej se, Doucha to chce a já mu to chci dát a on říká: Prosím tě, co blázníš – takovejhle případ – to je prestiž a sláva. A já mu říkám: vykašli se na slávu a pochop jednu věc, že na to se budou muset nasadit tři vyšetřováci a nám, když tady něco vyletí, tak já nebudu mít kam šáhnout! On to uznal, takže mně na to nakonec kejvnul a já jsem to Pepovi Douchovi dal, ale Mareš věděl, že to bylo složitý. Ono rozhodovat se jako šéf nebylo vždycky jednoduchý – víš, musíš vidět souvislosti.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206749
Kriminalista_9 txt_1_304_Layout 1 3/23/15 9:08 AM Page 98
„Já si vzpomínám – těm vrahům tenkrát velel nějaký Černý a byl tam mezi nimi i jeden invalida na vozíčku,“ ptám se dále. „Jistě, toho právě Pepa vyslýchal – on za ním vlezl a dost riskantně, protože nevěděl, jestli má zbraň nebo ne, takže tam mohl přijít k újmě a to si piš, že tihle chlápci se s ničím nemazali. A tehdy se mnou otevíral první sud soudní patolog Přemek Klír a já jako blbeček jsem tam měl tehdy technika – kluka s kamerou, a když to odpárali, to víko, a já jsem viděl, že se tam nachází torzo těla, tak říkám tomu klukovi – pojď sem, já potřebuji tady přesnej záběr a jak jsem mu to ukazoval, tak jsem se nad to naklonil a dejchnul jsem si! A ten louh s tou krví, jak to bylo dobře rozleželý – tak to byla taková prda, až jsem se zamotal, a i když jsem už v životě něco zažil, tak tohle byla síla, to mi věř! Přema Klír, když mě viděl, tak povídá – uděláme přestávku, pánové, a jdeme. Odtáhl mě k sobě, nalil dvě pořádný lampy slivovice, a když jsme je tam oba kopli, tak teprve potom se pokračovalo. Tohohle Přemu jsem nedávno potkal v Praze, když jsme šli s Evou (manželka, pozn. aut.) a Eva ho také zná, protože on mně byl na křtu mé první knížky. Tak se s Evou pozdravili, ona spěchala na autobus a my jsme tam spolu pokecali. Takže už také končí, my jsme spolu stejný ročník.“ „A z kterého on byl soudního?“ „On dělal v nemocnici na Vinohradech, tam se také ty vraždy tenkrát pitvaly, na soudním. Ten Černý tenkrát dostal doživotí, a když utekl Kajínek (doživotně odsouzený vrah, pozn. aut.), tak ho právě u manželky Černého zadrželi. A já o tom vím, že celej ten útěk byl organizován přes obhájkyni.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206749
Kriminalista_9 txt_1_304_Layout 1 3/23/15 9:08 AM Page 99
23 Strejce nebrat
„A policie používá na posudky své psychiatry a znalce, nebo koho chtějí?“ zajímá mě. „O přibrání určitého znalce rozhoduje vyšetřovatel a vždycky rozhodoval. I o pitvě rozhoduje vyšetřovatel, kde si přibírá soudního znalce. Takhle jsem já konkrétně měl rozepři s Přemkem Strejcem. Oni se tenkrát patologové dohadovali o pitvách, kdo teda bude nebo nebude dělat pitvu a já jsem říkal – to je jednoduchý – toho, koho si vybere vyšetřovatel, tak ten bude dělat pitvu a on tehdy za mými zády prohlásil, že nějakej vyšetřovatel mně nebude rozhodovat o tom, co já budu pitvat nebo nebudu! V tu dobu už jsem dělal šéfa a já jsem se naprdl a řekl jsem – Studničkova šmitec!“ „Co to bylo, ta Studničkova?“ „Ve Studničkově on tenkrát dělal šéfa, tak já jsem řekl a dost, budou to dělat jiný pitevny! Vybírejte si samozřejmě, koho chcete, ale pokud to není absolutně nutné, a to není nutné, tak prostě nebudeme brát Přemka Strejce. A tak se nebral Strejc. A nebral se šest, né, to bylo ještě déle – nebral se osm let! Po osmi letech jsme měli sezení násilníků v Červený a on tam přijel… Já jsem si odpřednášel svoje a seděl u vody a nahazoval jsem si na ryby. On se najednou objevil u mě s velkým vizourem!“ – a Jirka při vzpomínce na to se neubrání smíchu. „A povídám, Přemo, tohleto jsi mohl udělat dávno, ale já bych chtěl od tebe jednu věc, protože kluci o tom vědí, že jsme takhle
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206749