David Šenk: Srdce ledu „To má ale říz,“ usmál se cizinec. „Lepší pivo sem nepil snad ani na Amarenu.“ Ezechiel se vědoucně usmál. Pivo z Hemmer-Hertova světa se vyváželo na všechny důležité planety Galaxie, jenže kvůli nějakému staletí starému zákonu se nesmělo mimo domovskou soustavu prodávat pod originální značkou a bylo zatíženo nehoráznou dovozní daní. „Dávám dohromady materiál pro svoji reportáž a poslední stopy mě zavedly až sem.“ Cizinec se odmlčel, přitáhl si k sobě kufřík a začal v něm něco hledat. Ezechiel se diskrétně naklonil a zjistil, že kufřík byl ve skutečnosti přenosným počítačem. Vzal prázdný půllitr a vrátil se k výčepnímu pultu. Novináře ve svém hostinci neměl už pěkně dlouho. Naposledy před rokem, kdy se na Adamsově farmě narodila koza se čtyřmi hlavami a z okresního města přijel nějaký pisálek, z kterého se nakonec vyklubal redaktor porno časopisu pro zoofily. Ezechiel se chvíli věnoval úklidu pultu, a když zvedl oči, málem překvapením vykřiknul. Cizinec seděl v televizním studiu a o něčem zaníceně hovořil. Z kufříku se vyklubal výkonný holoprojektor, schopný přenosu po hyper-kanálu. Ezechiel se zadíval na zadní stěnu simulace studia, na které svítilo duhové logo ve tvaru spirální galaxie, nad nímž se skvěla rudá písmena GNN – Galaxy News Network. Ezechiel přimhouřil oči a litoval, že simulátor odizoloval všechen zvuk, což byla součást firemní reklamní filozofie, která se snažila působit na optickou soustavu náhodných svědků přímého přenosu a zároveň probouzela touhu po sluchových vjemech, kterou ovšem bylo 98
Srdce ledu_tisk_up.indd 98
30. 3. 2015 19:19:28
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206747
Hledání jinoplanetníků možné ukojit pouze připojením se k síti a placením koncesionářských poplatků. Ezechiel by si docela rád poslechl, o čem ten muž právě podával zprávy na jedné z nejpřednějších televizních stanic. Na Hemmer-Hertově světě nešlo GNN naladit, přesto, že reklamní kampaň společnosti neustále zdůrazňovala, že jejich zprávy můžete díky stoprocentnímu pokrytí vyslechnout v jakémkoli koutě Galaxie. Asi za patnáct minut simulace vybledla a muž zaklapl víko kufříku. „Docela mi vyhládlo,“ řekl, a tak mu Ezechiel úslužně přinesl jídelní lístek. Když se vracel k pultu, zavrzaly vstupní dveře a do sálu vstoupil Karel Rose. Zamával na Ezechiela a rukou mu signalizoval, ať přinese rovnou dva, aby dohonil skluz v harmonogramu. „Kdo to je?“ zeptal se Karel diskrétně, když mu výčepní přinesl pití. „Dělá pro GNN!“ zašeptal spiklenecky Ezechiel. „Pro Gynekologickou národní nadaci?“ Rose obdivně hvízdl. Ezechiel zakroutil hlavou a poodešel k cizincově stolu. „Budete si přát?“ zeptal se novináře, který právě zavřel jídelní lístek. „To vepřové je syntetické?“ „Ovšemže ne,“ řekl uraženě výčepní, ale pak se smířlivě usmál. „Tohle je zemědělská planeta, příteli.“ „V tom případě mi dejte ten řízek.“ „A co k tomu?“ „Pivo.“ „Jistě.“ Ezechiel odešel do kuchyně a zapnul syntezátor. Když se vrátil, Karel Rose seděl u cizincova stolu. Zdálo se, že 99
Srdce ledu_tisk_up.indd 99
30. 3. 2015 19:19:28
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206747
David Šenk: Srdce ledu si živě o něčem povídají, i když mluvil jen Rose a reportér jen tu a tam přikývl a něco studoval na obrazovce svého přenosného studia. „Když jsem byl naposledy na Oblasti 2,“ říkal zrovna Rose, „byly volby do senátu a na ulicích se to hemžilo demonstrantama. Tahali sebou veliký tabule a plachty se všema těma heslama jako: ,Pryč s Umarem!´a ,Chceme zpátky Alliho!´“ Cizinec vzhlédl od počítače a nechápavě se na důchodce zamračil. „Copak vy nejste z Oblasti?“ „Co vás to napadá,“ řekl novinář štítivě. „Přiletěl jsem přímo z Unimaru.“ „Aha,“ řekl Rose a nedal na sobě nic znát. Hlavní planeta Galaxie představovala pro všechny obyvatele Hemmer-Hertova světa jen tečku na hvězdné mapě, nedostižnou destinaci, od které je v nabídkách cestovních kanceláří dělilo příliš mnoho nul. „Tak tam jsem nebyl ani jednou,“ přiznal. „Nejdál jsem se dostal na orbitu Muranské kolonie, ale protože byla tenkrát zima, byl jsem vlastně domovu blíže, než když jsem byl na Oblasti.“ „Jak to myslíte?“ nechápal novinář. „Tady je takový vedro…“ „To tam bylo taky,“ řekl Rose. „Na Muranské kolonii?“ „Kde jinde?“ „To je přeci poslední planeta systému Oblasti 2. Na povrchu tam musí být teplota okolo deseti Kelvinů.“ „To je možný,“ přikývnul Rose, „ale já byl jenom na portu a tam měli docela příjemně zatopeno. Ale jak 100
Srdce ledu_tisk_up.indd 100
30. 3. 2015 19:19:28
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206747