Volynaci_txt_9_Sestava 1 3/15/15 11:21 PM Page 97
HISTOrICKé
D r A M A VO Ly ň S K ýC H
ČECHů
97
ník J. A. Martinovský potvrzuje: „Malín žil krásným, tvořivým životem... až příliš dbal o povznesení nejen hmotné, ale i kulturní a národní úrovně svých občanů. Ač se různily jejich názory při vyřizování obecních záležitostí, ve věcech národních byli Malínští svorní. Všichni byli dobrými Čechy a každý věděl, kde je jeho místo a jaké jsou jeho povinnosti.“ Český Malín jím zase mohl být, tak jako před světovou válkou, označen za jednu z nejzámožnějších a nejhezčích českých osad na Volyni, navíc za jednu z nejpokrokovějších a národně nejuvědomělejších. Nadešla druhá polovina třicátých let. Ovzduší počalo najednou kysnout protičeskými štvanicemi polských nacionalistů. Docházelo k nim, přestože volyňští Češi projevovali loajalitu k polskému státu – dokonce ve větší míře než jiné národnostní menšiny. V rovně, Zdolbunově a Lucku polští účastníci protičeských demonstrací nejednou vápnem zabílili okna českých škol a zdi popsali hanlivými nápisy. Časopis Polska Zachodnia otiskl v roce 1935 štvavý článek pod titulkem „Dost trpělivosti.“ Jeho autor požadoval, aby byli z Volyně vyhnáni Češi, kteří prý mají vše, zatímco Poláci na Těšínsku trpí útlakem. Zřetelným signálem polské nepřízně vůči Čechům byl v následujícím roce i zákaz veřejné oslavy československého státního svátku v Kvasilově. V roce 1938, kdy polská tajná služba kula rozvratné pikle s hlinkovci a dokonce organizovala teroristické akce na Těšínsku, konaly se na Volyni nacionalisty organizované manifestace Poláků, protestujících proti údajnému českému útlaku Poláků na Těšínsku. V Lucku se konala 25. září 1938. Desetitisícový dav skandoval „Pryč s Čechy!“, „Češi do Prahy!“ Lůza polévala dveře i zdi českých domů dehtem a vytloukala výkladní skříně českých obchodů. Manifestace probíhající v duchu zavilé nenávisti odhlasovala rezoluci požadující okamžité navrácení Zaolší. V posledním týdnu měsíce září 1938 dosáhly štvanice vrcholu. Ve všech městech a městečkách Volyně Poláci demonstračními pochody a manifestacemi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206746
Volynaci_txt_9_Sestava 1 3/15/15 11:21 PM Page 98
98
POD
POLSKOU OrLICÍ
protestovali proti údajnému útlaku polské menšiny v Československu a žádali připojení českého Těšínska k Polsku. Vykřikovali hesla: „Na Čechy!“, „Do zbraně!“, „Vůdce, rozkazuj!“ Masově se hlásili dobrovolníci do polských legionů k boji za osvobození Těšínska. Když byla po mnichovské konferenci československá vláda donucena kapitulovat před diktátem velmocí a sanační Polsko si v dohodě s hitlerovským Německem odkrojilo okresy Český Těšín a Fryštát, sloužily se v polských kostelích i na Volyni povinně děkovné bohoslužby. Co prožívali volyňští Češi? Na tuto otázku odpovídá J. A. Martinovský: „Přišel smutný a tragický podzim 1938. Sdíleli jsme utrpení společně s vlastí, a proto tehdy, když místní polské úřady přikázaly vztyčovat polské sztandarty, nikdo z malínských Čechů rozkazu neuposlechl. Jestliže se radovali Poláci ze svého vítězství, nemohli jsme se radovat my, Češi. Marně se polská policie pokoušela vysvětlit Čechům, že vítězství Polska, ovládaného Beckovou vládou, nad pokořeným Československem je i naším vítězstvím. Kamkoli policie zašla, všude se setkala s němou výčitkou a odmítavou odpovědí...“ Nebylo třeba, aby se obyvatelé nějak domlouvali. Všichni smýšleli stejně. účast Polska na německé parcelaci československého státu ultimativním požadavkem na odstoupení Těšínska a Javoriny vnímali jako protičeskoslovenský nepřátelský čin vyvolávající jejich nesouhlas a odpor. „Proto se 1. října 1938 neobjevila vlajka na malínském mlýně, ani u starosty, ani u předsedy Matice, ani u Zajíců, Beštů, Holomičků či jinde. Malín prostě držel smutek, cítil, že nastává pro náš národ zase urputný boj o těžce dobytou, krví nejlepších synů národa vykoupenou svobodu, že nastává pro všechny národy boj o právo na život a na samostatnost...“ Ani 28. říjen se toho roku již v Českém Malíně neoslavoval a neslavilo se ani posvícení, které zaniklo navždy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206746
Volynaci_txt_9_Sestava 1 3/15/15 11:21 PM Page 99
HISTOrICKé
D r A M A VO Ly ň S K ýC H
ČECHů
99
Vznik sovětské Volyně Hraniční čára stanovená rižským mírem 18. března 1921 oddělila od Volyňské gubernie téměř polovinu jejího území, přesně 27 999 km čtverečních, to jest 45% dosavadní celkové územní rozlohy, a přičlenila ji k sovětské Ukrajině. Dělení odkrojilo od původní gubernie tři celé újezdy, Žitomirský, Zaslavský a Starokonstantinovský, téměř celý Novohradvolyňský a Ovručský, přes polovinu Ostrožského, 7 procent Kremeneckého a jednu setinu rovenského. O čtyři roky později, po zrušení gubernií a novém administrativním rozdělení Ukrajiny, se východní Volyň nově rozčlenila: z větší části mezi nově zřízené okruhy, Korosteňský, šepetovský a Volyňský (Žitomirský), zbytek připadl okruhu Berdičevskému a Proskurovskému. Zatímco v celém Sovětském svazu se v té době hlásilo přes 25 000 obyvatel k české a slovenské národnosti, na přisvojeném území bývalé Volyňské gubernie a v jejím těsném sousedství jich žilo celkem 7 466, z toho 3 704 ve Volyňském okruhu, 2 041 v Korosteňském a 1 721 v šepetovském. V Berdičevském okruhu bylo Čechů a Slováků registrováno 1 835. V sousedství českých obcí východní Volyně se nacházely další české osady, které dříve patřily ke Kyjevské gubernii. Některé z nich byly roztroušeny mezi ukrajinskými nebo německými sídlišti, ale lišily se od nich na první pohled svým vzhledem, prostornými, světlými, úhlednými domky krytými šindelem nebo keramickými taškami, obklopenými zahrádkami a sady, solidně zbudovanými hospodářskými stavbami a chlévy a uspořádaností dvorů. Všechny české vesnice na východní Volyni byly postiženy válkou i následujícími dramatickými událostmi snad ještě více než v její západní části. Zvlášť velké škody utrpělo chmelařství. Zkázonosné dění přečkalo jen 23 chmelnic. Jednotlivá hospodářství byla těžce poškozena bezohledným vymáháním obilí metodami válečného
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206746