zahynulém řediteli pro zahraniční obchod odešel velmi dobrý kamarád Tomáš, ale všichni si uvědomili negativní dopad této události na zdárné dokončení prací. Vždyť on měl u Kubánců takovou autoritu. Byl na Kubě uznávaným odborníkem, dobře se předtím zapsal jako expert na ministerstvu ekonomiky v Havaně a také díky jemu se jméno československé geotechniky na Kubě skloňovalo ve všech superlativech. Po návratu do Havany jsem ihned navštívil svého přítele, československého konzula. Vítal mě jako přízrak. Stále tomu nechtěl věřit. Proplakal prý celou noc poté, co ohledal a potvrdil mé ostatky. Ale našlo se již vysvětlení. Celá událost se odehrála takto: „V pátek v podvečer, když se tříčlenná delegace vracela s Tope de Collante do Havany, zastavili na 65 km před Havanou nějakému stopaři. Stál nešťastně u svého porouchaného automobilu. Svoji ženu již poslal náhodným autostopem do Havany. Sám zůstal, protože stále doufal, že se mu podaří automobil zprovoznit. Nepodařilo se mu to. Proto poprosil,
Provádíme terénní rekognoskaci v údolí řeky Caracusey. Terén byl zarostlý travinami a byl přístupný jen pěšky nebo na koni.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206651
aby ho vzali do Havany, kde si zajistí pomoc a opravu. Byla to jen náhoda, že byl zhruba stejně vysoký jako já, měl stejné vousy a jak tvrdil konzul, byl mi i jinak podobný. Sedl si tedy dozadu vedle našeho kamaráda Tomáše a auto se rozjelo. Začalo poprchávat. Kubánský řidič to rozpálil na 130 km/hod a asi jen po třech kilometrech jízdy, před mostem v Guines, začal předjíždět ve velké rychlosti nějakého „gazíka“. V okamžiku předjíždění však řidič gazíku udělal podobný manévr, jakoby někoho chtěl také předjíždět nebo něčemu se vyhnout. Řidič Forda strhnul auto doleva, aby se vyhnul kolizi. Vrazil do pilíře mostu, dostal „hodiny“, přeletěl na druhou stranu dálnice, kde právě v protisměru projížděl velkou rychlostí japonský autobus značky HINO s turisty. Ten rozmašíroval automobil na padrť. Z těch čtyř jen Armando, sedící vpředu vedle řidiče, měl štěstí. Vypadnul při kolizi dveřmi a i když první zprávy hovořily i o jeho smrti, po dlouhodobém pobytu v nemocnici ho z těžkých zranění vyléčili. Ti ostatní byli mrtvi okamžitě. Lékař napočítal u některých až 14 smrtelných zranění. Stopař, prý sovětský diplomat, nastoupil do auta, aby po třech kilometrech jízdy našel svoji smrt. V Havaně mě dlouho považovali za přízrak a přízraky jsou prý „nesmrtelné“. A Armando? V následujících letech se podílel na přípravných pracích pro výstavbu přečerpávací elektrárny v pohoří Escambray, která dostala pracovní název Centro Cuba, stal se ředitelem stavby za kubánskou stranu, mým nejbližším spolupracovníkem a přítelem.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206651
Tomášové mají na Kubě smůlu Ke konci roku 1981, když jsem na ministerstvu stavebnictví pracoval již čtvrtý a tedy poslední rok, navrhl jsem ještě kontrakt pro mého dlouholetého přítele, rovněž Tomáše. Pracoval v té době v Praze jako ředitel zahraničního odboru na Českém geologickém úřadě a během mé dovolené v Československu si posteskl, že by ještě rád nějaký čas pracoval na Kubě. Pracoval tam již kdysi dva roky jako ekonom a španělsky dobře uměl. Slíbil jsem mu, že po mém návratu na Kubu z dovolené navrhnu kubánskému ministrovi stavebnictví potřebu ekonomické reformy v geologii. A kdo že ji připraví? No přece kdo jiný, než Tomáš. Ministr to akceptoval a Tomáš po krátké přípravě odletěl na Kubu. V létě roku 1982 jsem kontrakt na ministerstvu stavebnictví ukončil a odejel do Československa. Ještě před mým odjezdem Tomáš začal pracovat na tomtéž ministerstvu jako ekonomický poradce a začal připravovat ekonomickou reformu v geologii. Částečně se tedy ještě naše činnosti překrývaly. Kubánci vzali velmi vážně námi doporučenou variantu výstavby přečerpávací elektrárny na řece Caracusey a ihned začali s přípravnými pracemi. I když jsem již pracoval doma v Geotestu Brno, prostřednictvím Strojexportu v Praze požádali, abych vybral průzkumný tým odborníků a na Kubu se vrátil jako vedoucí expedice a průzkumných prací. Když jsem se na Kubu začátkem roku 1984 s tímto posláním vrátil, první mé kroky vedly na ministerstvo pozdravit svého přítele Tomáše, který ekonomickou reformu v geologii již připravil a byl na Kubě právě třetí rok. V kanceláři nebyl, ale potkal jsem jej na nádvoří. Štěstím přímo zářil a představil mi svou přítelkyni. Byla to krásná a milá dívka. Byl pátek a Tomáš se se mnou domluvil, že se sejdeme na ministerstvu hned po neděli. V pondělí ráno jsem tedy ihned zamířil na ministerstvo. Tomáš však dosud nepřišel do práce. Ale to se někdy stávalo. V neděli to třeba trochu přehnal s alkoholem a asi
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206651