Jeho jinak bezchybný výkon měl jedinou vadu na kráse: nepředstavil se mi. Už se vám někdy povedlo prohodit s Američanem víc než tři slova, aniž by se vám představil? Od středy jsem si nejspíš nadělal povážlivě mnoho nepřátel. Nejpravděpodobnější a taky nejošklivější možnost, ta, z níž se mi prdýlka svírala nejvíc, byl plukovník Blucher a jeho parta, ať už to byl kdokoliv. Martland byl svým ojedinělým způsobem příšerný hajzl, ale nikdy by se nedokázal oprostit od onoho požehnaného, britsky střízlivého pohledu na věc. Hoši z těch děsivých, neuvěřitelně bohatých amerických vládních úřadů, to byla jiná káva. Berou to moc vážně, jsou moc horliví; berou to totiž všechno doopravdy. Žaludkem mi začaly chlístat žaludeční šťávy, jejichž pro dukci nastartoval angst, a v tenkém střevě mi začalo trapně škrundat. Stevardku s vozíkem plným šlichty jsem vskutku uvítal; hodil jsem tu hmotu do sebe, jako bych tři dny nejedl, zatímco můj milý Američan, celý upracovaný, zcestovalý a statisticky nepravděpodobný, svou porci mávnutím odmítl. Dočasně umlčev žaludeční vředy umělohmotným uzeným lososem, gumovým žebírkem ve skelnatém aspiku, rolkou z polystyrenové šunky plněnou slepičinci a v ne poslední řadě kopečkem pěny na holení korunovaným mokvavými, polozmrzlými jahodami, byl jsem konečně s to uvážit možnost, že se mýlím a že ten člověk je přece jen pouhý jakostní americký blb. (Totéž jako blb britský, jen s lepším vychováním.) Proč by na mě kdo koneckonců někoho takového nasazoval? Co bych mohl cestou vyvést? A co by mohl, když už jsme u toho, vyvést on? Vymámit ze mě přiznání? Zabránit mi v únosu letadla nebo podvracení Ústavy Spojených států? Mimoto by to bylo bohapusté plýtvání agenty, protože po těch několika hodinách těsného sousedství by se asi těžko stalo, že bych ho někdy v budoucnu nepoznal. Ne – ten 112
BONFlGLIOLI-NEMIR_tisk.indd 112
22.5.2015 10:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206622
člověk je zjevně tím, čím se zdá být, bezvýznamným a poctivým manažerem, možná pracovníkem jedné z těch skvělých výzkumných agentur, které jejich ministerstvu zahraničí za peníze radí, kde rozpoutat lokální válku. Vřele, uvolněně, s obnovenou důvěrou jsem se na něj otočil. Muž, jenž kouří doutníky od Upmanna, přece nemůže být veskrze špatný. „Jářku, čím se zabýváte, že jsem tak smělý?“ zeptal jsem se tím nejbritštějším způsobem, jaký jsem dokázal vyloudit. Vděčně složil tu harmoniku počítačové sjetiny, s níž dosud zápolil (pro někoho, kdo se dovede poprat s americkými nedělními novinami, nicméně žádný problém), a přívětivě na mě pohlédl. „Zabývám se srovnáváním a hodnocením jednoho velmi, velmi složitého výpisu údajů o nákladech a výnosech jistého britského maloobchodního systému, pane,“ odvětil ochotně. Dál jsem na něj hleděl. Ze zdviženého obočí jsem utvořil dva drobné, zdvořilé, britské otazníčky, jimiž jsem na něj zamihotal skrz ofinu. „Fish and chips,“ vysvětlil. Poněkud jsem spustil čelist a tím, jak jsem cítil, jsem dosáhl ještě britštějšího dojmu. „Fish and chips?“ „Správně. Přemýšlím, že bych je koupil.“ „Ach tak. Vida. A moc-li pak?“ „No, jak bych to řekl, asi všechny.“ Střídal jsem různé zaujaté a tázavé výrazy a on mlel a mlel. Ukázalo se, že produkce tradičních smažených ryb s hranolky představuje poslední průmyslové odvětví v Británii se stomilionovým ročním obratem, které ještě nikdo nepostavil do latě, a on se právě chystal je do té latě postavit. Sedmnáct tisíc kiosků, valná většina z nich nezávislých a mnohé jen s mizivým ziskem, zpracovávalo ročně půl milionu tun ryb, milion tun brambor a sto tisíc tun tuku. Tihle lidé smaží, vysvětloval 113
BONFlGLIOLI-NEMIR_tisk.indd 113
22.5.2015 10:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206622
mi, jakýkoliv druh ryb, který se jejich „dodavatelé“ rozhod nou dodat, a zaplatí jim jakoukoliv cenu; smaží se většinou na oleji, který by nepoužil ani Hotentot, byť jen jako lubrikant. Nastínil mi pochmurnou přítomnost a vzápětí růžové barvy budoucnosti, v níž všechny kiosky skoupí on a zpětně je pronajme za podmínek, které sám stanoví. Znělo to všechno velice logicky, a jak tak důležitě drmolil, rozhodl jsem se prozatím mu aspoň do přistání věřit, že to myslí vážně. Dá se říct, že jsme se skamarádili, dokonce do té míry, že mi nabídl, abych u něj bydlel. Tolik jsem mu samozřejmě zase nevěřil, takže jsem mu myslím bohužel řekl, že budu ubytovaný na britském velvyslanectví. Zamyšleně na mě pohlédl a pak se mi svěřil se svým přáním sehnat do čela své anglické společnosti nějakého vévodu. „Výtečný nápad!“ pochválil jsem ho. „Těch není nikdy dost. Jsou pilní jako mravenečkové. Ale pozor na to, dneska jdou tihleti vévodové na dračku; dokonce ani komerční banky si je nedokážou udržet, všichni prchají k cirkusu. Teď, když šel Wilson od válu, se samozřejmě možná zase vynoří. Ale být vámi, tak vezmu zavděk nějakým tím markýzem nebo partičkou hrabat: těch je mnohem víc a nejsou zdaleka tak nafoukaní.“ „Hrabat?“ zeptal se. „Poslyšte, neznáte se čirou náhodou s hrabětem ze Snowdonu?“ Z očí mu sálala nevinnost, ale já sebou trhl jako delikvent, jenž právě dostal obsílku. „To tedy opravdu ne,“ zašveholil jsem, „kdepak. Ale to je zase úplně jiná kategorie; kromě toho ten už práci má, myslím že v Designovém centru, to je strašná parta – tedy samozřejmě kromě něj –, projektuje sloní voliéry pro londýnské zoo, určitě se mu moc povedou. Šikovný. Skvělý chlap. Šťastně ženatý; rozkošná ženuška, tahle princezna Margareta. Ano.“ Umlkl jsem. Neúprosně pokračoval. „Promiňte, ale nejste vy aristokrat?“ 114
BONFlGLIOLI-NEMIR_tisk.indd 114
22.5.2015 10:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206622