zranění na hlavě muže v britské uniformě. Kdyby jej neo pláchly vlny Lamanšského průlivu, byl by celý promočený krví. Zvedl k ní oči, usmál se a řekl větu, již některé sestry slýchaly až příliš často. „Jsem už v nebi?“ „Obávám se, že ne,“ odpověděla a opětovala jeho úsměv. „Tucker,“ řekl. „Cože?“ „Jmenuji se Henry Tucker a vy jste můj anděl spásy.“ „Myslím, že trochu blouzníte, Henry Tuckere.“ „To nepotrvá věčně,“ odpověděl. Pohladila ho po ruce, zatímco sledovala, jak mu z hlavy prýští krev. „Máte sportovního ducha!“ Rozesmál se a jeho smích přešel do chroptění, až měl co dělat, aby se zase uklidnil. „Sportovní duch? Víte, co by byl sportovní duch, moje milá? Kdyby se Churchill s Hit lerem postavili proti sobě do ringu a nikdo další by neu míral.“ „To by bylo opravdu jeho nejvyšším projevem,“ sou hlasila. Vojákova tvář zvážněla. Pohladil ji po ruce. „Zaženeme ty parchanty zpátky.“ „Ano, zaženeme, Henry Tuckere.“ Hleděl na ni. „Na vaší jmenovce stojí jen Betsy.“ „Betsy Douglassová,“ odpověděla. „Nechci, aby každý věděl, jak se jmenuji i příjmením, tak jsem si ho na jme novce zakryla.“ „Ale mně jste ho řekla.“ Zamyšleně přikývla. „Vy jste jiný, Henry Tuckere.“ Ať se cítí být výjimečný. Zaslouží si to. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206405
„Jste vdaná, Betsy?“ „Ne, nejsem. A co vy?“ Věděla, že je hloupé takhle před ním odhalovat soukromí. Něčím se ale přece jen od ostat ních lišil. Možná tím, že se neustále potácel na prahu smrti. „Moje žena zemřela před třemi měsíci.“ „To je mi líto. Opravdu. Při bombardování?“ „Srazil ji náklaďák, když jela na kole. Smrt jako smrt, ať už za to můžou bomby, nebo náklaďák. Stále občas slyším, jak mě volá jménem. Otočím se a hledám ji, ale není tam.“ „To jste možná slyšel mě, jak na vás mluvím, abych vás ujistila, že ještě nejste v nebi.“ Odvrátil hlavu a Betsy mu musela silněji přitisknout obvaz k ráně. Zkřivil tvář bolestí. „Vypadá to, jako by se proti nám spikl celý svět, nezdá se vám?“ „Právě teď to tak vypadá, Henry Tuckere.“ „Douglassová! Sestro Douglassová!“ Mrazivě drsný hlas vrchní sestry Nory Dreadwaterové přerušil jejich rozmluvu a rozlehl se po přijímací hale am bulance. Betsy se napřímila, ale nepřestávala pevně tlačit na ob vaz. „Dopravte tahle nosítka na ošetřovnu,“ přikázala vrch ní sestra Dreadwaterová. „Ano, paní. Mám zůstat u pacienta?“ „Nesmysl,“ odpověděla vrchní sestra. Byla zvyklá, že mladé ošetřovatelky se snadno zamilovávají. Hlavně ty nové. Ještě než jim stačí okorat srdce. Když se po návratu do služby Betsy Douglassová do zvěděla, že Henryho Tuckera napadla stafylokoková in 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206405
fekce, hluboce ji to zasáhlo. Dalo se to však čekat. Dosta la dvoudenní volno, protože se v práci téměř zhroutila. Avšak už teď se za ty dva dny volna cítila provinile. Měla zůstat tady, kde ji lidé tak zoufale potřebují. Kde umírají. Skoro celý první volný den proseděla u Henryho Tuc kera. Vrchní sestra Dreadwaterová ji musela doslova vy hnat a přikázat jí, aby si šla odpočinout. Dokonce jí dala prášky na spaní. Betsy si je ale nevzala. Z výrazu ostatních sester bylo možné vyčíst, že mají pro lásku, která mezí ní a Henrym Tuckerem během dvou týdnů vykvetla, pochopení. Věřila, že láska je to jediné, co může udržet Henryho při životě. Láska překoná všechno, říkala si, tak proč by nemohla pomoci i v případě zranění hlavy, ačkoliv tohle bylo tak vážné, že mu do lebky museli implantovat ocelovou destičku. Betsy proběhla svižným krokem celým oddělením, jen aby už byla u Henryho postele, jíž dopřával zdání jakéhosi soukromí železný rám se zatahovacími závěsy. Jen co ho spatřila, pochopila, že umírá. Během posled ních čtrnácti dnů, než se příliv ustupujících vojáků od Dunkirku zastavil, jich viděla v tomhle stavu spousty. Mís to aby se zotavovali, umírali. „Byla jsem pryč celé dva dny,“ řekla Betsy. „Neměla jsem si to volno brát.“ „Skoro celý první den jste strávila tady,“ připomněla jí Dreadwaterová. „A potřebovala byste nejméně tři dny volna, abyste si trochu odpočinula. Málem jste omdlela, drmolila jste jako ve snách a ohrožovala tak pacienty.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206405