Kapitola 15 Měsíc vychází v Somersetu brzy: prožene se nížinami a pak stoupá podél úbočí Mendipské vrchoviny až do Quan tock Hills. Proniká do lesklých oken ve velkých městech na severu hrabství a proniká i do auta na parkovišti před pato logií, kde právě Jack Caffery strká klíč do zapalování. Blechu Marleyovou zastihuje měsíc na severovýchodě hrabství: stojí na táhlém svahu a pozoruje stoupající kouř. O pouhých pat náct kilometrů východněji, a přesto ve zcela odlišném pro středí, se měsíc loudavě sune po obloze nad osamoceným šedým domem. Ten stojí v uctivé vzdálenosti od opuštěné venkovské cesty a obklopují ho neobdělávaná pole, několik stodol a kůlen a jeden nepoužívaný venkovní bazén. Měsíční paprsky se dotýkají i oken jednopodlažního přístěnku. Mar ně se snaží proniknout přes cihlovou zeď do speciálně upra vené místnosti. Uvnitř má světlo poněkud jinou barvu. Vlastně to ani není světlo, ale spíš nepřirozená modrá záře vycházející ze sedmi specializovaných lednic. Ty jsou teď všechny otevře né dokořán, takže je vidět jejich obsah: dlouhé řady pečlivě evidovaných nádob, z nichž každá je až po okraj naplněná formalinem. Ten muž sedí uprostřed místnosti na podlaze. Je úplně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206404
KŮŽE
nahý, nohy má překřížené v téměř jogínské poloze a nechá vá se omývat uklidňující září lednic. Nikdy neuvidí ženskou kůži nataženou na své pracovní lavici. Chápe to. Chápe to už celá léta. Tato představa náleží do říše snů. Ovšem jeho sbírka… Jeho sbírka je jeho realitou. Začala jen jako drobná úlitba vlastním fantaziím, ale postupně se rozrostla tak, že dnes už představuje něco mnohem, mno hem většího. Je to jeho celoživotní dílo. Důvod, proč dýchat dál. Muž ji bude chránit za každou cenu. Udělá pro ni coko liv, klidně by i zabíjel. Přichází záblesk nedávné minulosti – náhlý fotografický výjev obličeje na nemocničním vozíku. Ten vozík někdo ve světle zářivek odváží pryč. Pacientka je v anestezii, ale jakmi le vozík mizí, něco se stává – něco, čeho si ošetřovatelé stojící po stranách nevšimnou. Pachatelka zaklání hlavu, malinko sebou cuká a pak náhle, aniž to kdokoliv stačí zaregistrovat, zprudka otevírá oči. Je vzhůru. Je bdělá a při smyslech a vidí všechno. Úplně všechno. Muž si vkládá obličej do dlaní a soustředí se. „Ššš.“ Jeho hlas zní tiše. Šeptá. Jako by konejšil dítě. „Šššš. To je dobrý. Už je to dobrý.“ Situace se vyvíjela špatně, ale on všechno napravil. Už je to za ním. Teď stačí jen zachovat klid a věřit si. „Šššššš…“ Sedí takhle ještě chvíli. A pak podrážděně vstává, obchází místnost a zabouchává dveře lednic. Nenávidí tenhle život. Nenávidí ho.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206404
Kapitola 16 Na druhý den ráno přišla od Atlantiku fronta nízkého tla ku vzduchu. Mendipskou vrchovinu sevřely mraky, ve měs tech vydatně pršelo, dešťové kanalizace byly zaplavené vo dou. Na silnicích se za auty vytvářely špinavé vodní clony. V lomu číslo dvě, který se rozprostíral téměř na konci lomo vé soustavy v Elfských jeskyních, nedopadalo na hladinu vů bec žádné světlo – jako by se dnes soumrak dostavil dřív. Ble cha si tak musela vzít do vody i potápěčskou svítilnu Salvo. „Co se to děje, seržantko?“ Wellardův hlas se jí v uchu hlasitě rozléhal. „Dneska tu máš další návštěvu. Zase dopra váci. Ale myslím, že dneska jsou s nimi i dva chlapi z krimi nálky.“ Blecha vytyčila linii pátrání, zorientovala se a začala pla vat. „Myslím, že po tobě jedou, seržantko. Vlastně ne. Nejspíš ne po tobě, ale po mně. Mám hezčí oči.“ „Škubni mi s tou šňůrou.“ „Co?“ „Zatáhni mi za šňůru, sakra.“ „Jasně, jasně.“ Wellard spěšně zatáhl za pupeční šňůru. Kabely se jí u prsou napjaly. „Dobrý?“ „Dobrý.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206404