36
Ex k u r z prv n í
ny vět, které přece souvisejí, protože se v tom kterém jazyce píší stejnými literami a skládají z týchž slov. Takovými kombinacemi okouzluje sebe i své čtenáře Caramuel z Lobkovic, takové možnosti napadají v předmluvě k Čechořečnosti o něco později Václava Jana Rosu: vychvaluje přednosti českého jazyka a všímá si i slovosledu, předpokládá volné možnosti permutace slov ve větě o třech slovech, o čtyřech, o pěti… a těch je mnoho. Nemyslíme si, že by to byla jediná spojnice mezi Caramuelem a Rosou, kteří se v padesátých letech 17. století mohli v pražském souměstí potkávat. Jeden dokončoval studia, ženil se a začal sepisovat slovník, možná i nějaké přípravy ke gramatice, psal verše básně Discursus Lypirona a později se nadchl časoměrnými verši Jana Amosa Komenského. Druhý se v chladné zemi, odkud vyšla třicetiletá válka, zastavil na deset let jako na severovýchodním obratníku své pouti románským, germánským, slovansko-germánským a zase románským světem, světem vysoké učenosti a vysoké politiky 17. století. Ty dva, na první pohled vzdálené a míjející se (rozměry se lišily nejen jejich knihy, ale hlavně celé kulturní a učené prostředí, v kterém se pohybovali), přecejen spojovalo mnoho rysů, které se nám z naší vzdálenosti od 17. století jeví výraznější, než mohly být pro ně samotné. Ty dva obklopoval svět mající všestrannou zálibu v literních znacích: skládal z nich anagramata, zkoumal jejich kombinatoriku a viděl v jejich zrcadle Boha i svět.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206324
Stř edoev ropsk é kon text y
37
1.2 St ředoev ropské kontex t y emanace, emancipace, embargo, emblém…87
1.2.0 R a n ěnovov ěk á em a ncipace v er na k u l á r n ích gr a m atik V roce 1986, devět let po své knize o latinské gramatice mezi lety 1500 a 1700, vydal G. A. Padley práci se stejným názvem, lišící se od té předcházející podtitulem a zaměřením na »trendy ve vernakulární gramatice«. 88 Takové pořadí odpovídá postupu v dějinách evropské kultury. Jazyková reflexe se pochopitelně soustředila především na jazyky, v kterých byla provozována vyšší kultura, na nosiče posvátných a teologických textů, filozofie a nauk obecně, textů politicky významných. Západ postupně zapomínal na řečtinu a nevěnoval se ještě posvátným jazykům semitským. Zůstala mu tedy latina — a gramatika latiny. Jak to odpovídá dějinám evropské slovesné kultury obecně, od jistých dob, různě podle země a jazyka, se těžiště vzdělanosti začalo přesunovat do vernakulárních jazyků. Dělo se to dlouho, vlastně nepozorovaně, a latina si udržela význam déle, než jak to odpovídá dnešním běžným školním představám, ovlivněným národoveckým hledáním vlastních vernakulárních jazykových projevů v minulosti. V době, kdy vznikaly první gramatiky vernakulárních jazyků, i češtiny, bylo to z hlediska celku kultury a učenosti (například učenosti univerzitní) té které země spíše zajímavé než významné. Na významu nabyly takové práce postupem času, když se ukázaly jako počátky věcí budoucích. Z hlediska dobové vzdělanosti a jejích změn nutno připomenout, že konec 15. století a začátek 16. století znamenal zájem o gramatiky i jiných jazyků než latiny a jednotlivých vernakulárních: roku 1453 padá pod půlměsícem Kónstantinopolis a exulant Kónstantinos Laskaris vydává roku 1476 v Miláně svou mluvnici řečtiny (o osmi částech řeči, jak jinak), německý filolog Johannes Reuchlin publikuje roku 1506 trojknihou mluvnici hebrejštiny, vychází mluvnice arabštiny atd. 87 88
Rejzek, Český etymologický slovník, sekvence hesel na s. 155. Padley, Grammatical theory in Western Europe 1500–1700: the Latin tradition; Padley, Grammatical theory in Western Europe 1500–1700: trends in vernacular grammar.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206324
38
k a pitol a 1. Kon text y a tr a dice
Přijmeme-li na okamžik ošemetnou perspektivu »kdo dřív« na roli vernakulárního slovesného snažení, můžeme rekapitulovat — spolu s týmem historiků lingvistiky vedených Giuliem Lepschym.89 Jak se to v evropských dějinách opakovalo nesčetněkrát, vzedmula se i v tomto případě nejprve vlna románská, pak germánská a anglosaská a nakonec slovanská (počátek dílčí vlny české byl, jak uvidíme v druhé kapitole, překvapivě raný). Nelze samozřejmě začít jinde než v Itálii — tam vznikla pravděpodobně v letech 1437–1441 rukopisná gramatika toskánského úzu Leona B. Albertiho; vytištěna ve staré době nebyla. Prvenství tištěné mluvnice tak pomyslně ukořistil jiný Román, španělský filolog Antonio Nebrija se svou mluvnicí kastilštiny (1492). Ani jeden z těchto raných textů neměl ve své době větší vliv a nenavazují na ně další gramatiky. Italština, francouzština a další evropské jazyky, mezi nimi i čeština, získají své mluvnice v 16. století — můžeme je označit za století velkého výronu — emanace — mluvnic vernakulárních jazyků. Jak jsme už zdůrazňovali, vznikají většinou podle vzorů gramatik latiny. A postupně se od těchto vzorů emancipují, tak jako se emancipují překlady bible do národních jazyků (na které bylo dříve embargo) — ty dvě věci spolu také většinou úzce souvisejí, jedna je emblémem druhé. Náhodná sekvence slov vybraných v mottu této podkapitoly může sloužit jako charakteristika těchto dějů. Co z takových paralelně probíhajících emancipací mělo význam pro gramatiky češtiny? Uveďme to, co se odehrávalo geograficky nejblíže, v prostředí německém a polském. 1.2.1 V ý hl ed př e s hr a n ičn í hory: N ěm ecko Jak uvidíme (1.3; 3.2.3), nejdůležitější ze vztahů k jiným jazykům byl pro starší (nejen) gramatografickou reflexi češtiny vztah k němčině. Netýká se to samozřejmě nadřazeného vztahu k latině jako hagiolektu, jazyku odbornému a ještě v 17. století i jazyku částečně diplomatickému a politickému (především v církevních kruzích). Latina ale byla jazyk neživý, nemateřský a kontakt s ní mohl pro reflektovaný a obhajovaný jazyk znamenat spíše nobilitaci než újmu a emocionálně prožívané ohrožení. Jinak tomu bylo s jazyky živými, v českém případě s němčinou, užívanou jak ně89 Srov. Lepschy, History of linguistics III, kap. 1.2.4 (The grammar of the vernacular languages), s. 29–44 (kapitola Mirka Tavoniho).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206324