„To zvládneme i sami dva. Budete jenom něco jako stavební do zor,“ zavtipkoval Patrik a tatínkovi se zjevně ulevilo, a tak přikývl. Max s Patrikem se pustili do díla a Venda s Luckou jim byly k ruce. Občas něco podaly nebo přidržely. Tatínek je s úsměvem pozoroval z pohodlí zahradní židle na terase. Popíjel u toho kávu a četl dnešní noviny. Dětem šla práce od ruky a Patrik i Max byli hotoví stavební inže nýři. Stany byly postavené za zlomek času než při prvním pokusu s tátou. „Hotovo!“ hlásil hrdě Max a táta vstal ze židle. Obešel stany, za tahal za šňůry, zacloumal s kolíky a tvářil se u toho hrozně přísně. Nakonec oba kluky poklepal po rameni a řekl: „Dobrá práce. To si zaslouží odměnu. Co kdybychom večer opékali špekáčky?“ „Super nápad!“ zaradoval se Patrik a ostatní děti byly taky nad šené. „Můžeme zajít na pruty?“ zeptal se Max. Táta chvíli přemý šlel a nakonec kývl. Z kapsy vytáhl svůj skládací nožík a podal ho Maxovi. „Opatrně, je ostrý!“ upozornil je. Max pokynul hlavou, jako že rozumí, schoval nůž do kapsy a za velel k odchodu. Nejlepší pruty rostly v mlází na kraji lesíka. Tam chodili vždycky s tátou. Dneska se tam poprvé vypravili sami. „Vezmem tady ten,“ navrhoval Patrik a Max souhlasil. Rozevřel nůž a opatrně větvičku odřízl. Holky ručně otrhaly lístečky, které z větve vyrůstaly, a kluci se vydali hledat další vhodný prut. „Kolik jich už máme?“ zeptal se holek Patrik. „Přesně šest. To stačí!“ hlásila Lucka. Děti tedy posbíraly očištěné pruty a vrátily se domů. Tatínek udělal na prutech nožem ostré špičky, maminka nachystala špe káčky a děti se pokusily připravit ohniště. Byl to opravdu pohodový večer. Špekáček nikomu nespadl do ohně, všichni si skvěle pochutnali a pak si u ohně zpívali písničky.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206159
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206159
Večer šli spát docela brzo. Tatínek s maminkou do postele a děti do stanu. Usnuli spokojeně, protože žádnou katastrofu dnes v noci nečekali. O to horší bylo jejich překvapení. V noci bývá sice tma, ale dnes o půlnoci se udělala super tma. Zhasla pouliční lampa, která stála skoro před chatou, a vypadalo to, že se ztratil i měsíc. Maminku ta náhlá změna probudila a z toho probuzení se jí začalo chtít na záchod. Chtěla rozsvítit lampičku na nočním stolku, ale nepoda řilo se jí to. „Nejde proud!“ zacloumala s tatínkem. „Tak si vem baterku,“ řekl tatínek a vyndal ze šuplíku svou baterku. Maminka si ji vzala do ruky, ale ani tu nerozsvítila. „Nejde to. Nefunguje!“ „Dej to sem,“ řekl tatínek a hmatal v prostoru, aby mamince ukázal, že baterka se dá bez problémů zapnout, ale maminka je nešikovná. „Aha, nejde to. Asi tam musím dát nové monočlánky,“ řekl teď už mírněji tatínek a zvedl se, aby zapálil alespoň svíčku, kterou měli s maminkou na ozdobu na poličce. Ať škrtal, jak škrtal, oheň nezapálil. Sirka ani jiskřičku nevykřesala. „Jestli chceš na záchod, tak to budeš muset buď vydržet, nebo jít potmě!“ vzdal to tatínek. „Však to tady znáš!“ Maminka se nesměle pokusila udělat pár kroků, ale narazila do postele, pak se hlavou bouchla do dveří a s žuchnutím spadla na zem. „Není ti nic?“ zeptal se tatínek a vyskočil, aby mamince pomohl. Potmě ale nic neviděl a šlápl jí na nohu. Maminka bolestí zavyla snad víc než vlk, a to probudilo i děti ve stanu. „Co se děje? Já jsem asi oslepnul!“ řekl nahlas Max.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206159