aby ji okamžitě pustil na druhou stranu. Když koneč ně došla na kraj chodníku, zastavila se, protože na semaforu svítil červený panáček. Zelený panáček hbitě vyskočil do svého okýnka, aby stařenka mohla přejít na druhou stranu, ale sotva vstoupila do vozovky, už se ukázal červený panáček. Stařenka znejistěla. Polilo ji horko a snažila se co nejrychleji dostat přes silnici. Nohy měla bolavé, tak rychleji nemohla. Bylo štěstí, že zrovna nejelo žádné auto, protože by ji klidně mohlo zajet. Na zpáteční cestě už se ale tomuto přechodu raději vyhnula. Tak to šlo den co den. Červený panáček nikdy ne nechal zeleného svítit moc dlouho. Dokonce i rychlí kluci, kteří měli trénované nohy, dokázali přes pře chod doběhnout jen do poloviny. Pak už zase svítila červená. Mezi lidmi se to brzy rozkřiklo. Starší lidé se přechodu s popleteným semaforem raději vyhýba li. Zato se stal terčem mladých sportovců. Snažili se přes přechod přeběhnout dříve, než blikne zelená. Tomuto přechodu začali přezdívat přechod pro běžce a pořádali na něm závody. Panu starostovi se ale na stole kupily stížnosti řidičů, že jim neukáznění chodci přebíhají cestu na červenou, a také stížnosti chodců, že se nemohou dostat přes silnici, protože na semaforu svítí skoro stále červená.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206142
A tak jednoho dne u semaforu zastavilo velké oranžo vé auto s nápisem OPRAVA A ÚDRŽBA SVĚTELNÉ SIGNALIZACE. Pánové v montérkách semafor chvíli pozorovali a pak se dlouze radili, co s tím. Nakonec namyšleného a sobeckého červeného panáčka vymě nili za jiného. Zelený panáček byl opravdu rád. Teď už to na jejich přechodu vypadalo úplně jinak. Nový červený panáček byl vstřícný a milý. „Podívejte, kolego, blíží se chodec,“ upozornil nový červený panáček. Zelený panáček ochotně pomohl chodci přejít na druhou stranu a červený panáček se jen mile usmíval. Rozsvítil se, až když viděl, že jsou chodci v bezpečí. A co se stalo se sobeckým červeným panáčkem? Kdo ví? Třeba se usídlil někde jinde, v jiném semaforu. Až budete přecházet přes silnici, raději si dávejte dobrý pozor!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206142
Strašidlo Filípek chodí zatím do školky, ale příští rok už z něj bude školák. Filip je moc šikovný, umí spoustu věcí, ale doma ho po večerech trápí strašidlo. „Umýt a spát,“ zavolala maminka z kuchyně. „Ještě si musím uklidit hračky,“ odpověděl Filip a pustil se do uklízení. Maminka si pomyslela, že z Filipa vychovala vzorného chlapce. Moc často se nestává, aby si děti samy od sebe uklízely hračky. Filípek si ale dával na čas. Uklízel dlouho a pomalu. „Už je hodně hodin,“ připomněla maminka a přišla synovi s úklidem pomoci. Během chvilky bylo v poko jíčku uklizeno a maminka opět pronesla: „Teď se rychle umyj, převlékni do pyžama a vklouzni do postele!“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206142