BLOK C) Ostrost a vše o ní Každé dítě již od základní školy dobře ví, že zrak je naším nejdůležitějším orgánem. Vizuální informace má pro nás vliv zcela zásadní (a také proto přeci tolik milujeme fotografii, že? :-)). Lidské oko je zároveň velmi citlivé na ostrost (na rozdíl třeba od většiny zvířat) a proto nám neostrost jako taková dost vadí. Jak z ryze praktických důvodů (rozmazaný text se špatně čte), tak z bezpečnostních důvodů (krátkozrací řidiči bez brýlí ohrožují nejen sebe, ale i ostatní účastníky provozu) nebo z důvodů kulturních (rozmazaný film, obraz či fotku si prostě nikdy dostatečně nevychutnáme). Náš zrak a jeho specifika (vč citlivosti na ostrost nebo na světlo) nám mj. významně pomohl v evoluci člověka a mohli jsme se tak vyvinout v tvory inteligentní (víceméně). A zde narážíme na jednu zásadní věc obrazové neostrosti! Je-li chyba na „našem přijímači“, návštěva očního specialisty je nevyhnutelná, ovšem je-li rozmazaný obraz, máme problém! Na rozdíl od špatné expozice, nepřesné barevnosti, chybné kompozice, si s neostrostí neporadí sebelepší software, editor ani grafik. Proto k ostrosti musíme přistupovat maximálně zodpovědně.
Ostrost je důležitá! Ale ostrost za každou cenu?! Někdy naopak cílené rozostření může pomoci (ostatně jak by řekl sám Mistr Robert Vano: „Kdo říká, že fotografie musí být ostrá?!“) .
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206101
Ostření (Focus) (kapitola 12) Co je to (ne)ostrost Ostrý snímek je spolu se správnou expozicí a kompozicí klíčovým faktorem na cestě k technicky dobré fotografii. Je ovšem třeba si uvědomit, že ostrost je pojem značně subjektivní! Současně ji ovlivňuje řada dalších faktorů: od délky expozičního času (neboli „stržení snímku“), přes kvalitu použitého objektivu (kvalitní makroobjektivy mají perfektní ostrost na rozdíl od levných setových skel), až po dodatečné softwarové úpravy (doostření) a samozřejmě hloubku ostrosti (té se budeme věnovat v následující kapitole)! Významnou roli hraje: velikost pozorované předlohy a naše pozorovací vzdálenost.
Zde můžeme názorně vidět jak subjektivním pojmem ostrost JE! Velký obrázek se zdá být na první pohled rozumně ostrý (Samozřejmě až na záměrné rozhýbání pozadí, vlivem panningu / švenkování). Ovšem na malém výřezu už je jasně patrné rozostření! Čím více detailů → nebo čím větší přiblížení (větší zoom), tím jasněji vnímáme případnou neostrost!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206101
U některých snímků požadavky na ostrost nejsou tolik přísné, u jiných naopak ano! Představte si například takovou reklamní-produktovou fotografii... ... Bez jasně čitelné značky, loga, etikety atd. To by byla vskutku blamáž, že?!
Ostření v objektivu: jak pracuje Správně zaostřit znamená nastavit fotoaparát (potažmo objektiv) tak, aby na fotografii bylo jednoduše ostré to, co je středem našeho zájmu! Technicky vzato: musíme určit tzv. Rovinu zaostření (focal plane). Tato rovina nám definuje vzdálenost vůči nám (fotoaparátu), ve které se budou všechny předměty jevit jako ostré. A naopak: všechny předměty ležící mimo rovinu zaostření pak budou neostré - čím dále od roviny zaostření, tím budou více rozostřeny. Jak už jsme si řekli výše, (ne)ostrost je velice subjektivní a malé rozostření není vždy okem postřehnutelné. V okamžiku, kdy si již všimneme, že předměty jsou na snímku rozostřené, znamená to, že se nachází příliš daleko od roviny zaostření a tím zároveň mimo hloubku ostrosti (viz další kapitola).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206101