Postupujeme-li chronologicky, dostaneme se pak ke Komenskému podpisu z roku 1614, kdy si koupil v Heidelbergu Koperníkovo pojednání De relutionibus orbium… a podepsal se do něho jako jeho majitel: 12/ Johannes Amos Nivanus. Kdyţ se vrátil do vlasti, působil ve Fulneku a z té doby se zachoval v pozemkové knize města Třebíče záznam z roku 1618: 13/ Jan Amos Nivanus, správce církevní v městě Fulneku. Zdá se tedy, ţe počet podpisů „Nivnický“ z let 1611 aţ 1618 daleko převyšuje tři údaje, které jako by potvrzovaly Uherský Brod. Matematicky je to jasné. Stačí to? Odpůrci „nivnického rodiště“ soudí: „Jak vysvětlit tento rozpor — totiţ ţe se v mládí podepsal… Nivnicensis, Nivnicenus, Nivanus a od pobytu v Elblagu Hunno Brodensis? Komu máme věřit spíše? Mladému devatenáctiletému studentu, zvláště kdyţ při zápise do matrik mohlo být udáno i poslední bydliště (opět ona námitka! — pozn. M. I.) — či dvaapadesátiletému, tehdy jiţ proslulému reformátoru školství?“ Zváţíme-li, co víme, opravdu to vypadá, jako by se Komenský v mladickém romantismu nejdříve podepisoval Nivnický (Nivánský), nikdy ne Komenský, a teprve později Uherskobrodský. Měl pravdu Jiří V. Klíma, jestliţe zlehčoval údaje s nivnickým jménem tím, kdyţ připomínal, ţe tehdy bylo Komenskému devatenáct let? Slova Nivnický skutečně pouţíval především v době svých studií, na které odešel z Přerova, kde do té doby chodil do škol, avšak poručníci (či příbuzní?) stále bydleli v Nivnici. Mohl tedy Nivnici chápat jako své ,trvalé‘ bydliště v Čechách, zatímco v Přerově byl pouze ,na studiích‘. Je třeba se proto podívat, jak se prováděly zápisy na středověkých vysokých školách. Zda se zaznamenávalo ,rodiště‘ či ,bydliště‘. Jiří V. Klíma jako zastánce rodiště = Uherský Brod kdysi napsal: „Jsou doklady… ţe se lidé psali a jmenovali podle svého posledního bydliště a ne vţdy podle rodiště, v němţ Komenský jako úplný sirotek od dvanáctého roku neţil…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206050
Uvedenou otázkou se zabýval v roce 1924 Karel Hrdina, který si pořídil výpisky z rektorských, děkanských a proboštských zápisů praţské Karlovy university, z matrik university leydenské, wittenbergské, jezuitské praţské akademie, zhořeleckého gymnasia i z řady dalších pramenů. Prošel stovkami zápisů studentů a snaţil se zjistit, co obsahovalo místní jméno, uváděné při imatrikulaci: poslední bydliště nebo pouze rodiště? O svých pátráních poznamenal: „Občanští studenti se zapisovali zpravidla jménem křestním, příjmením a adjektivem značícím původ. Nelze apodikticky určitě říci, ţe vţdy se jím značí rodiště, poněvadţ se vyskytují zápisy, kde jistě tatáţ osoba poprvé udala rodiště, podruhé však bydliště rodičů. Ale to jsou velmi vzácné výjimky, mizející skoro ve spoustě pravidelných označení… takţe pravděpodobnost toho, ţe jméno označující v úředním zápise původ, jest názvem rodiště, rovná se téměř (vyznačil M. I.) jistotě.“ Jaká slova jsme zdůraznili? Zpravidla — nelze — téměř. Jinak řečeno: běţí o devadesáti devítiprocentní jistotu, ale nelze vyloučit… Vysvětlete, jak chápat termín: pravděpodobnost se rovná téměř jistotě… Hrdina nasbíral mnoho příkladů, domníval se, ţe z nich vyplývá téměř jednoznačný závěr, avšak je poctivý, a proto musí nakonec podotknout: „toho popříti nelze“, ţe občas se vyskytne student, který píše jméno ne po rodišti, „nýbrţ i po novém bydlišti, působišti nebo po blízkém větším městě…“ Univ. prof. J. Polišenský, který se také zabýval novými poznatky o Komenského rodišti a rodě, napsal: „Zbývá ještě otázka, kdy a proč se Komenský vrátil k příjmení svého otce. Stalo se to zjevně během 20. let 17. století, a to nejdříve zjevně u spisů latinských (mapa Moravy v dedikaci aj.). Prosté označení Jan Amos nedostačovalo mladému mysliteli a literátovi uţ dříve a praxe mu asi ukázala, ţe ani Nivnicenus ani Nivanus není dost vhodné označení. Komenský, Comenius, to bylo opravdu příjmení zvučné, nezvyklé a poutající
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206050
pozornost. S tímto jménem prorazil pak z Lešna daleko do země západní Evropy, a tomuto jménu zůstal věren…“ Ovšem na Nivnici zapomenout nemohl. Profesor Polišenský výstiţně poznamenal, ţe právě Nivnici „povaţoval Komenský za místo, s nímţ byl nejvniterněji spojen…“, takţe i v době pozdější — v letech 1644 a 1645 — se k Nivnici znovu občas hlásil. V ostré disputaci s Valeriánem Magnim, proslulým kapucínem, uvedl na titulní straně pseudonym „Huldricus de Neufeld“. Tedy = Ámos z Nivnice. Neboť Neufeld = Nivnice. O rok později (1645) polemika pokračovala a Komenský vydal další spis jako Ulricus Neufeldius. Nedá se proto říci, ţe by Jan Ámos pouţíval označení „z Nivnice“ jen v době svého mládí. Dokonce nedlouho před smrtí si počínal stejně: tehdy dělal rejstřík pro svou nedokončenou práci Clamores Eliae a tady uvádí sám sebe pod heslem Jan. Profesor A. Škarda soudí, ţe to znamená Johannes Amos Nivanus. Jestliţe odpůrci přijdou s námitkou, ţe slovo Jan mohlo také znamenat „Jan Ámos Komenský“, pak je tu — vedle pouţití slova Nivanus v roce 1644 a 1645 — ještě příklad další, dokumentující, ţe se i později hlásil k tomuto městečku: Komenský vydává v exilu proroctví a pouţívá iniciály J. C. N. M... Dešifrováno jako J. Comenius Nivnický (z) Moravy. Dobře, ale to všechno nevyvrací domněnku, ţe Jan Ámos v těchto případech mohl pouze naznačovat své bývalé bydliště. Nesmysl. Nebo téměř nesmysl. Do ciziny na studie odcházel z Přerova, proč tedy nepsal v Herbornu Jan Ámos Přerovský? Potom působil ve Fulneku i jinde, třeba v Brandýse nad Orlicí, odchází do emigrace a tady zase tvrdohlavě uvádí vţdy Nivnici (aţ na případ v Blatném Potoku v Uhrách v roce 1650). Proč Nivnici? Poněvadţ tam proţil dva roky u svých poručníků? Nebo tam měl příbuzné, kteří se o něj dobře starali? Proto pokládal tahle léta za nejšťastnější? To neodpovídá logice: těsně před jeho příchodem do Nivnice mu zemřeli oba rodiče, přišel tam jako sirotek, nešťastný a opuštěný. Kdyby měli mít pravdu ti, kteří tvrdili, ţe slovem Nivnice označuje své poslední bydliště, proč se tedy v Heidelbergu — kam přišel z Herbornu —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206050