4
Tělovýchovné lékařství Změny ve výživových stereotypech, změny zdravotního stavu nebo působení tělesné zátěže na lidský organizmus se projeví ze somatometrického hlediska hlavně změnami jednotlivých tělesných frakcí, především úbytkem nebo nárůstem tukové a svalové frakce, resp. svalově-kosterní složky. Pravidelné sledování tělesného složení může být využito k monitorování efektivity pohybového zatížení, ke sledování vhodně či nevhodně zvolených tělesných cvičení při snaze o úpravu tělesné hmotnosti, ke stanovení úspěšnosti při změnách výživových stereotypů při úpravě optimální tělesné hmotnosti. Při konstrukci metod pro odhad tělesného složení vycházíme ze dvou základních modelů – anatomického a chemického. Postupně s rozvojem nových technologií dochází k rozšíření spektra o další modely, s větším množstvím sledovaných parametrů. V klinické a antropologické praxi je využíván model dvou-, tří- a čtyřkomponentový. Z praktického a klinického hlediska je dvoukomponentový model nejpoužívanější, rozlišujeme dvě základní komponenty – tuk (Fat Mass, FM) a tukuprostou hmotu (Fat-Free Mass, FFM, dříve aktivní tělesná hmota – ATH, lean body mass). Chemické složení tukuprosté hmoty (FFM) je považováno za relativně konstantní s obsahem vody 72–74 % a obsahem draslíku 60–70 mmol/kg u mužů a 50–60 mmol/kg u žen. Denzita FFM je 1,1 g/cm3 při 37 °C. Naproti tomu tuk neobsahuje vodu a draslík, jeho denzita je 0,9 g/cm3 při 37 °C. Tříkomponentový model rozlišuje v rámci tělesného složení tuk, vodu a sušinu (proteiny, minerály). V praxi byl zjednodušen na podíl tuku, svalstva a kostní tkáně. Čtyřkomponentový model specifikuje hmotnost jako tuk, extracelulární tekutinu, buněčnou hmotu a minerály. Metody pro odhad tělesného složení dále dělíme na laboratorní a terénní. Vybrané laboratorní metody jsou současně referenčními metodami. Pro terénní praxi jsou náročné z hlediska technického vybavení, nároků na odbornost obsluhy, organizační možnosti (probandi se musí dostavit do laboratoře, u některých přístrojů vyšetření trvá delší dobu) a cenové relace přístrojové techniky. Nejčastěji používanými laboratorními metodami jsou denzitometrie, hydrostatické vážení a metoda DEXA (duální rentgenová absorpciometrie), popřípadě hydrometrie a měření celkového tělesného draslíku, které slouží jako standardy pro hodnocení validity metod založených na jiných principech. Mezi terénní metody patří kaliperace a metoda bioelektrické impedance. S pojmem tělesné složení se setkáváme poprvé u českého antropologa Matiegky (1921), který se pokusil o kvantifikaci tělesných komponent na základě zevních (antropometrických) rozměrů těla. Navrhl rozdělení hmotnosti těla na čtyři složky: • O – hmotnost skeletu (ossa), která vychází ze šířkových kosterních parametrů na končetinách, • D – hmotnost kůže (derma) a hmotnost podkožní tukové tkáně, která se počítá ze šesti kožních řas, • M – hmotnost kosterního svalstva (musculi), kdy pracujeme s obvodovými parametry korigovanými o kožní řasy, • R – hmotnost zbytku (rezidua), který je dopočítaný do celkové hmotnosti. Přesný popis parametrů a příslušné rovnice jsou uvedeny v příloze 4. Odhad tělesného složení je možný rovněž ze součtu deseti kožních řas podle Pařízkové (1962). Regresní rovnice jsou vytvořeny pro věkové a pohlavní kategorie 9–12 let, 13–16 let, 17–45 let (obr. 4.2). Postup výpočtu je uveden v tabulce 4.14.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206034
Preventivní prohlídka tělovýchovným lékařem
1 2 3 4 5 6 7
TVÁŘ KRK
4
– pod spánkem, ve výši tragu – pod bradou, nad jazylkou
HRUDNÍK 1 – v přední axilární čáře nad m. pectoralis major HRUDNÍK 2 – ve výši X. žebra, v přední axil. čáře – nad tricepsem, v polovině vzdálenosti PAŽE acromion–olecranon – pod dolním úhlem lopatky ZÁDA BŘICHO
8
BOK
9 10
STEHNO LÝTKO
– v mediální 1/3 spojnice pupek–iliospinale ant. sup. – nad hřebenem kosti kyčelní v prodloužení př. ax. čáry – nad patellou – 5 cm pod fossa poplitea
Obr. 4.2 Lokalizace kožních řas podle Pařízkové
Zdroj: upraveno dle RIEGEROVÁ, PŘIDALOVÁ, ULBRICHOVÁ, 2006.
Tab. 4.14 Postup výpočtu množství tukové složky (upraveno dle Riegerová, Přidalová, Ulbrichová, 2006) Věk (roky) 9–12 13–16 17–45
Pohlaví
Rovnice
chlapci
y = 1,180 – 0,069 × log x
dívky
y = 1,160 – 0,061 × log x
chlapci
y = 1,205 – 0,78 × log x
dívky
dtto
muži
% T = 28,96 × log x – 41,27
ženy
% T = 35,572 × log x – 61,25
Poznámka: % T – procento tuku tělesné hmotnosti, x – součet deseti kožních řas (mm), y – denzita.
Výpočet % tuku z denzity:
(
)
% T = 4,201 – 3,813 ·100 y Podíl FFM (tukuprosté hmoty) stanovíme v návaznosti na měření podkožního tuku a stanovení procenta tuku následovně (M. = tělesná hmotnost v kg): FFM (%) = 100 – tuk (%), FFM (kg) = M. – tuk (kg), tuk (kg) = M. × tuk (%)/100. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206034
4
Tělovýchovné lékařství Velmi často jsou využívány pro odhad množství podkožního tuku i jiné typy regresních rovnic, které vycházejí většinou z menšího počtu kožních řas. Jejich lokalizace je rovněž různá, jsou lokalizovány především v horní části těla a na trupu. Z tohoto důvodu nezohledňují zcela objektivně podíl podkožního tuku v organizmu. Některé z uváděných metod jsou často součástí softwaru digitálních kaliperů. Uplatňuje se i modifikace Matiegkovy metody podle Drinkwatera-Rosse (1980). U této metody jsou využívány fantomové (modelové) hodnoty, které byly získány z dat nejen současných populačních skupin mužů a žen, ale také z dat historických. Tato metoda je u české populace využívána v menší míře. Distribuce tuku se mění v rámci ontogeneze, v závislosti na pohlaví, na realizované pohybové aktivitě nutričních a jiných faktorech. Existuje vysoká četnost regresních rovnic, které byly stanoveny pro děti, dospělé, seniory, různé etnické skupiny, obézní, anorektiky, různé klinické syndromy nebo pro sportovce. Validita regresních rovnic pro odhad tělesného složení z kožních řas je omezena jen na populační skupinu, ze které byly odvozeny rovnice. Pro příslušné regresní rovnice je nutno specifikovat nejen populační skupinu, ale také typ použitého kaliperu (Lange, Best, Harpenden, Somet apod.) (obr. 4.3), místo měření a srovnávací metodu, z jejíchž výsledků byly rovnice vypočítány.
Obr. 4.3 Různé typy kaliperů (upraveno dle http://www.sport-fitness-advisor.com/ bodyfatcalipers.html) a) digitální typ kaliperu, b) kaliper typu Somet, c) kaliper typu Lafayette, d) kaliper typu Lange, e) kaliper typu Best Uvádí se, že 30–50 % tuku je lokalizováno u mužů i žen jako podkožní tuk. Na množství podkožního tuku může mít vliv hydratace klientů, která ovlivňuje stlačitelnost kožní řasy. Jestliže dochází ke kumulaci extracelulární vody v podkoží, vzrůstá množství podkožního tuku. Neměli bychom měřit po cvičení a v horkém prostředí, také v období menstruace dochází k retenci vody. Je uváděn rozdíl na levé a pravé části těla 1–2 mm. Metoda kaliperace bývá někdy označována jako méně přesná. Na základě sledování reliability při měření kožních řas kaliperem Best byla zjištěna vysoká míra spolehlivosti, kdy korelační koeficienty dosahovaly rozpětí hodnot od 0,89 do 0,97. Kaliperace s touto spolehlivostí je schopen dosáhnout zkušený pracovník s dostatečnou praxí. Chyba měření se zvyšuje u extrémně vysokých či nízkých hodnot. Výhoda metody kaliperování či dalších antropometrických postupů spočívá v tom, že vyšetření nezatěžuje probanda, je rychlé, použitelné v terénních podmínkách a v rozsáhlejších studiích. Nejvyšší hodnoty korelačních koeficientů mezi metodou DEXA a antropometrickými metodami (Matiegka, Pařízková, Drinkwater-Ross) byly nalezeny u odhadu tělesného složení podle Matiegky (r = 0,921). 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206034