Wilhelm Keitel – generál polní maršál
zasnoubeni. Rád prý také napomůže tomu, aby se svatba našich dětí mohla brzy uskutečnit, měsíčně na to dá nějaké peníze stranou. Kromě toho prý v národněsocialistickém Německu není žádnou ostudou vzít si „dítě národa“ a řeči lidí ohledně jeho zamýšleného sňatku jsou mu úplně jedno. Shromáždil prý své děti a mluvil s nimi otevřeně, prý to pochopily a nedělají žádné potíže. To je vše, co jsem se, spolu s rodinou, o téhle věci dozvěděl: bezejmenné „dítě národa“. Honily se nám hlavou zvláštní představy, ale ptát jsem se nechtěl, když Blomberg – ať už z jakýchkoli motivů – sám mlčel. – Od adjutanta jsem se dozvěděl, že svatba se konala v sále ministerstva války – někdy v polovině ledna263 – v nejužším kruhu a že na přání se jí coby svědkové zúčastnili Hitler a Göring. Já jsem na tuto akci, která neměla pokračování v kostele, pozván nebyl, byli tam přítomni jen 3 adjutanti ministra války264 a – pokud se nepletu – jeden rodinný přítel, někdejší adjutant námořnictva, von Friedeburg. Navečer Blomberg s mladou paní opustil Berlín a odjeli na svatební cestu, ze které tisk uveřejnil snímky z Lipska nebo Drážďan, jak jsou v zoologické zahradě a společně stojí před klecí s opicemi – více než nechutné. – Cesta musela být náhle přerušena, neboť Blombergova stará matka265, která žila s dcerou v Eberswalde, vážně onemocněla a hrozila smrt. Zda na ni také nepůsobil zármutek, nevím; slečna von Blombergová,266 která po smrti (matky) celkem často navštěvovala mou ženu, se halila do mlčení, takže nevím, zda se dozvěděla něco bližšího. Byl jsem na pohřbu staré paní von Blombergové a na hřbitově v Eberswalde jsem viděl novomanžele, jak stojí nad otevřeným hrobem, mladá paní byla zahalena do hustého závoje, že nebyla k rozpoznání. Běžné kondolence nejbližších byly zrušeny a novomanželé zmizeli jako první. Ani já jsem se ze své účasti nemohl vymluvit. – Ke konci měsíce267 se u mne v kanceláři objevil po naléhavém objednání berlínský policejní prezident hrabě von Helldorf, byl velice vzrušen a kladl mi Svatba se konala 12. ledna 1938. Hoßbach: Zwischen Wehrmacht und Hitler, s. 122 zmiňuje tajuplné okolnosti. Jodl ve svém deníku uvádí 12. 1. 1938: „Generál p. m. se zcela neočekávaně oženil se slečnou Gruhnovou.“ – Druhá Blombergova žena, Erna roz. Gruhnová, dcera masérky z Berlína – Neuköln, byla do té doby stenografkou říšské organizace pro výživu (Reichsnäherstand).
263
Tedy major von der Decken, kapitán Riebel a korvetní kapitán baron von Wangenheim.
264
Emma von Blombergová, roz. von Tschepe, dcera majitele statku Ludwiga von Tschepe a Augusty roz. von Oertzenové. Pohřeb staré paní von Blombergové se konal 20. 1. 1938.
265
Margarete von Blombergová (1880–1940), sestra říšského ministra války.
266
Podle skutečného běhu událostí se musel berlínský policejní prezident, SA-Obergruppenführer a rotmistr ve výslužbě Wolf-Heinrich hrabě von Helldorf (1896–1944) u Keitela ohlásit 23. ledna 1938. Blomberg se vrátil 24. 1. 1938 z Eberswalde zpět do Berlína v den, kdy začala krize „Blomberg–Fritsch“ (pozn. vyd.).
267
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206027
Vzpomínky polního maršála 1933–1938
otázky ohledně toho, jak mladá paní vypadá. Nechtěl mi věřit, že jsem ji ještě neviděl – s výjimkou oslavy sňatku a na hřbitově v Eberswalde – vždyť přece patřím do rodiny a naše děti jsou zasnoubeny. Nakonec z tašky vytáhl hlášenku obyvatele, na které byla fotografie slečny Evy Kuhnové268. Byla mu doručena z policejního okrsku v rámci přehlášení do Tirpitzufer, Blombergova bytu na ministerstvu. Nejprve chtěl vědět, zda jde o fotku mladé paní von Blombergové. Na to jsem nedokázal odpovědět. Helldorf mne vyzval, abych okamžitě vyhledal Blomberga a ihned se jej zeptal, neboť je velmi důležité udělat v tom jasno. Byl jsem tak překvapený, že jsem se ihned telefonicky zeptal, zda mohu s ministrem hovořit. Bylo mi řečeno, že ne, že prý odjel do Eberswalde vyřídit pozůstalost své matky. Helldorf poslouchal můj telefonický hovor. Nakonec z něj vypadlo, že slečna Eva Kuhnová, která se ve svém okrsku odhlásila jako Blombergova manželka, byla již v minulosti trestána z důvodu zhýralého života. Podrobnosti, které jsem si přečetl na policejní kartě, zde z ohleduplnosti nezmiňuji. Věděl jsem pouze, proč byl Helldorf rozrušen a proč se vyjádřil pro okamžité opětovné zrušení manželství, pokud se ukáže, že jde o tutéž osobu. Radili jsme se, co dělat. Řekl jsem, že jsem připraven kartu Blombergovi následujícího dne ukázat, i když jsem nezamlčel, že je mi záležitost coby budoucímu tchánovi jeho dcery velice trapná. Helldorf mi kartu odmítl do druhého dne svěřit, nechtěl ji vydat, nýbrž ihned mít jasno. Tak jsem jej odkázal na Göringa, který byl přece na svatbě za svědka, tu ženu viděl a bude si ji pamatovat.269 Helldorf s tímto řešením okamžitě souhlasil. Telefonicky jsem jej u Göringa ohlásil a on k němu ihned odjel. Mně ta věc nešla z hlavy; doufal jsem také, že budu ušetřen trapného probírání s Blombergem, protože bylo prakticky jasné, že Eva Kuhnová na kartě, která se přehlásila, je mladou paní Blombergovou. – Večer mi zavolal Helldorf a oznámil mi, že Göring identitu okamžitě bezpečně určil, což je prý hotová katastrofa. Göring prý s Blombergem zítra promluví, dokáže si prý představit, že by mi muselo být nepříjemné, kdybych této trapné situace nebyl ušetřen. Byla to ale jen náhoda, kterou jsem přijal, mělo to tak prostě být. – „Eva Kuhnová“, pravým jménem Erna (nikoli Eva!) Gruhnová, ačkoli křestní jméno je používáno v podstatné literatuře (Graf Kielmansegg, H. Foertsch). Srov. goth. genealogie o Blombergovi 1939 a nejnovější údaje Neue Deutsche Biographie, sv. II/1955, čl. „Werner von Blomberg“, s. 313 a násl. – K celkové otázce krize Blomberg–Fritsch lze odkázat na základní výzkumy: Johann Adolf Graf von Kielmansegg: Der Fritsch-Prozeß 1938 (Hamburk 1949), Friedrich Hoßbach: Zwischen Wehrmacht und Hitler (Wolfenbüttel 1949) a Hermann Foertsch: Schuld und Verhängnis. Die Fritschkrise (Stuttgart 1951).
268
Toto je – pravděpodobné – vysvětlení polního maršála ohledně jeho chování, které bylo v literatuře často ostře kritizováno. Srov. H. Foertsch: Schuld und Verhängnis, s. 86: „Keitel si onen dokument u sebe neponechal, ani nepoučil dalšího služebně nejstaršího důstojníka, generálplukovníka barona von Fritsche, nýbrž dal jej zpět Helldorfovi, který jej pak předložil Göringovi.“ (Pozn. vyd.)
269
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206027
Wilhelm Keitel – generál polní maršál
Göring šel ještě téhož večera k Hitlerovi a informoval jej. Byl pověřen, aby Blomberga příštího dne navštívil a informoval jej o minulosti té dámy. Pokud prý na místě manželství zruší, bude možné najít řešení a zabránit veřejnému skandálu. Policejní zaměstnanci byli na Göringův rozkaz přísně vázáni mlčením. Blomberg odmítl prohlásit manželství za neplatné, tak jak mu Göring na Vůdcův rozkaz navrhl; mně to zdůvodnil tím, že prý tu ženu miluje nade vše, a pokud by mu Hitler a Göring chtěli pomoci, pak by to „ve svém postavení“ mohl přestát. Hitler s Göringem však Blombergovi nevěřili, že by se do dobrodružství s tou ženou pustil zcela nevědomky, a byli bez sebe zlostí, že mu byli za svědky. Byli přesvědčeni – jak vím od obou z nich – že právě tím je chtěl Blomberg donutit k tomu, aby zahladili a umlčeli veškeré zvěsti a následky jeho kroku. – Hovořil jsem s Blombergem teprve v poledne, po návratu od Göringa a poté i od Vůdce. Byl zcela otřesen a blízko zhroucení.270 Vůdci řekl, že manželství zrušit nechce; dlouhý rozhovor skončil jeho propuštěním. Blomberg svaloval vinu na Göringa; kdyby prý nedoufal (tedy Göring), že se stane jeho nástupcem, mohla se celá aféra přikrýt pláštíkem lásky. To, že jeho současná žena má za sebou lehkou minulost, prý věděl, a přece to není žádný důvod, aby byla odstrkována navždy. Je prý už stejně delší čas zaměstnána a vydělává si na živobytí a její matka je žehlířka.271 Vůdce s ním prý prohovořil i otázku nástupnictví, další mi prý řekne sám. Mimochodem, Fritsch také bude muset odejít, protože je proti němu nevyhnutelné soudní řízení; i to se od Hitlera dozvěděl. Blomberg prý navrhl jako svého nástupce Brauchitsche.272 Vůdce prý byl k němu na závěr jednání velmi srdečný a řekl Tento rozhovor se musel odehrát 26. 1. 1938. Jodl ve svém deníku poznamenává: 26. leden. Ve 12 hodin mi generál Keitel na čestné slovo sdělil, že generál polní maršál byl sesazen“…
270
Proč zde generál polní maršál von Blomberg uvádí jako zaměstnání své tchyně „žehlířka“, je neznámé. Snad chtěl, vzhledem k tehdejším poměrům v Berlíně, zabránit dvojímu významu výrazu „majitelka masážního salonu“? – Policejní podklady o druhé Blombergově ženě se dodnes neobjevily, patrně zmizely. (Pozn. vyd.)
271
Walter von Brauchitsch (1881–1948) tehdy, v roce 1938, generál pěchoty a vrchní velitel skupiny armád 4 (Lipsko), od 1. 4. 1937. Předtím od 1. 2. 1933 nástupce Blomberga jako velitel branného okrsku I (Východní Prusko) a velitel 1. divize, ev. I. armádního sboru. – Blombergův údaj, který Keitel po paměti popisuje, totiž že Hitlerovi doporučil Brauchitsche, doplňuje Blombergovo prohlášení v Norimberku, které dal někdejšímu obhájci barona von Fritsche, advokátu hraběti von der Holtz, v červnu 1945. Blomberg prý Hitlerovi nakonec poradil, aby funkci říšského ministra války převzal sám osobně, když předtím Hitler odmítl Fritsche i Göringa s poznámkou, že první nepřichází v úvahu, protože stejně odchází, a ten druhý se nehodí. Ve svém líčení však Blomberg také tvrdil, že se zvěsti o minulosti své druhé ženy dozvěděl teprve od Göringa, čemuž ale odporuje líčení Keitelovo (srov. H. Foertsch: Schuld und Verhängnis, s. 87 a násl.). – Je-li možný nějaký závěr, zdá se jisté, že to byl Blomberg, kdo Hitlerovi doporučil převzít ministerstvo války, ať už předtím nejprve radil cokoli jiného.
272
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206027