Podstatné je, že tato země zavedla díky perspektivě členství v EU revoluční reformy, a nepochybuji o tom, že je dotáhne do konce. Stejně jako nepochybuji o tom, že její členství by nám dodalo dimenzi, která nám chybí k tomu, aby nás svět bral jako globálního aktéra.
PÿEDN¡äKA PÿED PR¡ZDN›M S¡LEM Kdyby byl středověk, jsem už o hlavu kratší. Organizovala jsem totiž cestu komisaře do Turecka. Navrhnul to kolega, hlavně proto, že muslimské země dobře znám. Na to, jaká to mělo úskalí, se mi zdá, že to nedopadlo nejhůř. Ale šéfka se tváří tak, že radši ani nedutám, abych jí nepřipomněla, že jsem přítomna. Doprovázet politika je jako procházet se pod hrozící lavinou a střílet přitom ze vzduchovky. Ředitel soukromé firmy může bez problémů mrknout po jednání na hodinky, aby zkontroloval čas. Udělá-li to významný politik na zahraniční návštěvě, objeví se druhý den v novinách následující interpretace: „Jednání byla pro evropského komisaře nejspíš únavná, sotva vyšel od premiéra, zahleděl se na hodinky.“ Komentáře se chytne televize a než se nadějete, veřejnost je přesvědčena o tom, že politik se na jednání s jejich premiérem nudil. Stačí jediné špatné gesto, jediná nepřesná formulace a utrhne se lavina, kterou nikdo nezastaví. Proto musí všechno proběhnout hladce a diskrétně. Nejde o žádnou hru na důležitost. Jde o to, že takováhle lavina smete ostatní informace o politickém smyslu cesty, poškodí politické zájmy a znehodnotí peníze, které se do ní vložily. Politici, tedy většinou, necestují jen tak. Mají své politické cíle. Vladimír Špidla jel do Turecka proto, aby se přesvědčil o reformách v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí a rovných příležitostí a zároveň Turky podpořil v jejich snažení. Klíčovou záležitostí zahraniční cesty je mediální pozornost, kterou vzbudí. Čím výše je politik postavený, tím jistější je, že jeho slova budou mít váhu. Když slyšíme my Češi od zahraničních turistů, že české dálnice jsou ve špatném stavu a nebezpečné, považujeme je za povýšené či rozmazlené a nevěnujeme tomu pozornost. Kdyby to ovšem na oficiální návštěvě České republiky pronesl ve svém projevu Barack Obama, pálilo by 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205978
to naši ješitnost, cítili bychom se zaostalí a málem bychom to považovali za stanovisko americké vlády. Najednou by se v každé hospodě přetřásalo, že „i Amíci byli z našich silnic v šoku a měly by se vyspravit.“ Stejně tak je to s návštěvou Vladimíra Špidly. Do Turecka přijíždějí každoročně spousty akademiků, kteří se účastní konferencí a hovoří o tom, jak důležitý je respekt vůči ženám a menšinám. Řekne-li to ale veřejně evropský komisař, objeví se to v novinách. Bude se to považovat za stanovisko celé Evropské komise. To je také cílem návštěvy: upozornit na problémy, které je potřeba odstranit. Jenže když se místo toho rozšíří jiná, pikantnější poloinformace, například že ho jednání nudila nebo že v půlce projevu ztratil nit a začal číst na jiné stránce, tak celá cesta nesplnila svůj smysl. Peníze, které to stálo tím, že se na to celý tým pečlivě připravoval, koupil letenky, zaplatil hotel, obětoval čas, jsou vniveč. Když dostávám organizaci cesty na starosti, přijde mi, že to zvládnu levou zadní. Nejsem přece hloupá! Navíc největší část práce udělají úředníci z našeho generálního ředitelství a ze zastoupení Evropské komise v Ankaře. Jsou to oni, kdo vykorespondují a vytelefonují schůzky, připraví podklady a napíší projevy. Moje úloha bude spočívat zpočátku jen v zadávání práce a dohlížení na to, jestli je všechno v pořádku. Tedy brnkačka! Brnkačka definitivně přestává být brnkačkou dva týdny před odletem. Můj stůl připomíná pracovnu šíleného filosofa, z množství e-mailů mi jde hlava kolem a koš je plný obalů od čokoládových tyčinek snědených z čiré frustrace. Na cestu máme dva a půl dne a je, jak jinak, nabitá termíny. Kvůli každé schůzce si vyměním s kolegy desítky e-mailů a jejich počet se s každou další schůzkou násobí. Do toho neustálé nápady, dotazy, připomínky, dolaCování, pozměňování a přeorganizovávání. „Magdaléno, možná by stálo za to zvážit, aby měl komisař projev také někde na univerzitě, to má většinou dobrý ohlas,“ zní e-mail od kolegyně. „OK,“ odpovídám a obratem přeposílám šéfce s komentářem: „Je návrh, aby měl komisař přednášku na univerzitě pro studenty. Souhlasíte?“ „Jestli je to možné, tak ano, ale ověřte, jaká univerzita a co je to za studenty. A ověřte s komisařem, jestli souhlasí,“ odpovídá. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205978
Já kolegům v Ankaře: „Dobrý den, omlouvám se, že znovu obtěžuji, ale chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo možné zorganizovat pro komisaře přednášku na univerzitě.“ Ankara: „Dobře, uděláme, co bude v našich silách. Na Ankarské univerzitě, centrum pro evropská studia.“ Já šéfce: „Byla by to Ankarská univerzita – centrum pro evropská studia.“ „OK,“ schvaluje. Já šéfovi: „Souhlasíte s přednáškou na Ankarské univerzitě, centrum pro evropská studia?“ „OK,“ posvěcuje to i on. Ještě to samé odpoledne e-mail z Ankary: „Potvrzuji přednášku v pondělí 6. března ve 14:30.“ „Díky,“ reaguji a vkládám do cestovního programu. Podobných e-mailů napíšu za den tolik, že si už skoro ani nepamatuji jejich obsah. Ačkoli jsem jejich iniciátorka, už dávno z hlavy nevím, v kolik přesně kde co začne, v kolik přiletí letadlo, v kolik odjede auto, v kolik budeme tam a tam, v kolik vyrazíme jinam. Do toho přepracovávám projevy a připravuji složku s podklady pro jednotlivé schůzky. Ty musí následně schválit šéf i šéfka, kteří případně také něco doplní. Nakonec mám co dělat, abych se vyznala v jednotlivých verzích, a jen tiše doufám, že nikde nenastane zádrhel. „Jsou zorganizovaní tlumočníci?“ ptá se šéfka. „Ne,“ zděsím se. „Na ty také musíte myslet,“ upozorní mě. Organizuji tedy tlumočníky. „Máte od té složky s podklady jednu rezervní kopii pro případ, že by někdo tu svou někde zapomněl nebo ztratil?“ ujiš7uje se o den později. „Ne, aha, udělám to.“ Kopíruji ještě jednou dvě stě stran. „Magdaléno, je zamluvený protokol na letišti?“ ujiš7uje se večer. „Jaký protokol?“ „Protokol…, abychom mohli projít rovnou k letadlu a nemuseli čekat u gejtu.“ „Aha…,“ koktám. Vůbec mě to nenapadlo. Pro samé soustředění na informační hodnotu podkladů jsem málem způsobila, že by se reprezentant Evropské komise prodíral davy v letištní hale. Bylo by to podobně 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205978