Co teď? Co mám ksakru dělat? „Jo, jo…“ Poplácal mě Leslie znovu pobaveně po zádech a odešel. Nechal mě tam stát s vířícími se myšlenkami v hlavě. Co teď budu sakra dělat? K čemu mi to je, že jsem si to uvědomil, když mi to stejně nepomůže?! Cítil jsem na sobě Evein pohled. Ta mi tu vážně chyběla… „Omluv mě,“ zvedl jsem se a chtěl se vrátit zpět do hotelu. „Půjdu s tebou,“ zase se mi zavěsila za rámě. „Eve,“ chtěl jsem jí říct a vytáhnout jí svoji ruku z toho šíleného sevření. Chtěl jsem jí říct, že chci být sám, ale bylo to marné. Neposlouchala a umlčela mě ještě předtím, než jsem něco stačil říct. „Ne, nic neříkej. Jak jde vidět, ta holka tě nechce. Ale já tu budu, ať se děje cokoliv,“ řekla rozhodně a sebevědomě. „Bezva,“ zabručel jsem. Měl jsem jí plné zuby, ale neměl jsem už sílu na to, abych se s ní dohadoval nebo ji od sebe odehnal.
Auto nás odvezlo před hotel, kde už byla hromada novinářů a všichni se ptali na to stejné: „Kdo je B.?“ Ta otázka mi bušila v hlavě celou cestu až do hotelu. Proč je to tolik zajímá? Copak nemají nějaké jiné celebrity, které by mohli otravovat? Navíc Eve byla stále po mém boku. Rozdávala úsměvy na všechny strany a dokonce jednomu novináři řekla, že mezi mnou a B. už nic není a že je na jejím místě teď ona. Nevnímal jsem to a šel jsem dál. Nechtěl jsem už nic řešit. Nic vysvětlovat. Jen si lehnout do postele a spát. Až pozdě mě nenapadlo, že to asi bude mít nějaké následky další den. Došla se mnou až před dveře mého hotelového pokoje. Nepotřeboval jsem doprovod, a když jsem se při jízdě výtahem pozastavil nad jejím číslem patra, hned mě předběhla a stiskla to moje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205926
Odemkl jsem si dveře a otočil se k ní. Čekal jsem, že odejde. Ale ona na mě jen zbožně hleděla. Jako by ode mě čekala, že ji pozvu dál, či co. To jsem rozhodně v plánu neměl. „Sethe,“ zašeptala a přisunula se ke mně blíž. „Eve, měla bys jít,“ můj pohled byl stále chladný. „Sethe, já vím, že se trápíš… Co kdybych šla jen na chvíli dovnitř a ty mi vše pověděl?“ Asi před týdnem bych si dal říct, pozval ji dovnitř, využil situace a šel dál, ale ne dnes. Už nikdy. B. mě na to měla omotaného kolem prstu až moc. „Ne, Eve, jdi do svého pokoje,“ odpověděl jsem jí neústupně a sako, které jsem držel v ruce, jsem hodil na stolek vedle dveří, stejně jako ostatní věci. Měl jsem na sobě tu drahou košili, kalhoty i boty. Jen kravata už dávno byla zmuchlaná v kapse u saka. Eve na mě stále koukala. Opřel jsem se oběma rukama o rám dveří. Nemínil jsem ji pustit dovnitř. Chtěl jsem spát, copak to nechápala? „Sethe, já…“ Posunula se zase o pár kroků ke mně. Chtěl jsem ucouvnout, ale ani jsem nestačil zaregistrovat ten její chmat a najednou na mě byla přisátá úplně. Snažila se mě líbat a pevně mě objímala okolo krku. Okamžitě jsem ji za ty ruce vzal a snažil se ji od sebe odtrhnout. Nelíbal jsem ji zpět. Nechtěl jsem, nepřitahovalo mě to. Pokud si myslela, že to bude sexy, mýlila se. „Eve, Eve, Eve…“ Držel jsem jí obě ruce a díval se jí do očí, „Co to děláš?“ „Miluji tě…“ Měla skleněné oči. „Ne, nemiluješ. Je to jen tím, že si tak rozumíme, povídáme si. Ale až tahle soutěž skončí, každý si půjdeme jinou cestou. Není to láska, Eve.“ Já na druhou stranu moc dobře věděl, co láska je… A tohle to nebylo. A ona na to byla ještě moc mladá. „Jak můžeš vědět, co cítím?! Ty to možná necítíš, ale…“ Začala vzlykat. Ach bože… Holky a ty jejich slzy. Copak jsem vážně takovej nechápavej hajzl?
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205926
„Ne, ššš, klid…“ Neměl jsem zapotřebí, aby mi tu brečela, „Tak jsem to nemyslel…“ Přivinul jsem si ji k sobě, jen abych ji uklidnil. Jenže tahle holka si to ZASE vyložila jinak a po chvilce mi začala rozepínat knoflíčky u košile a líbat mě na krku. Ano, přiznávám, chvíli se mi to líbilo. Pár vteřin. Už dlouho jsem holku neměl. A chybělo mi to. Ale ne s ní. Ne, když jsem měl hlavu plnou jiného hlasu a jiných představ. „Eve, přestaň už!“ Poodstrčil jsem ji od sebe. „Líbilo se ti to!“ Nařknula mě nechápavě. „Ano, líbilo, ale já nechci tebe, chápeš?!“ Měl jsem hlavu plnou zatracených Béček! A její snažení mi už začínalo lézt na nervy. Nebyl jsem tak zranitelný, jak si myslela, že jsem. Dokázal jsem se ovládat a přesně jsem věděl, co chci. „Ale Sethe…“ Zůstala tam stát. „Jdi do svého pokoje, dobrou noc,“ vešel jsem do svého pokoje, zabouchl dveře a opřel se o ně. Pomalu jsem sjížděl dolů a nakonec si sedl. Nemohl jsem se vzpamatovat z dnešního dne. Chtěl jsem zpátky její hlas. Proč jsem vůbec začal mluvit o tom, že pro mě muzika už není na prvním místě. A že se stupňuje moje potřeba slyšet ji? Proč jsem jednoduše nemohl zůstat u normálního vybavování?! Pomalu jsem se sesbíral ze země a šel do koupelny. Eve mi zašpinila košili svojí řasenkou, takže jsem ji nachystal na vyčištění. Stál jsem před zrcadlem, polonahý, v těch drahých kalhotách od Valentina, bosý, ponožky i boty jsem nechal u dveří. „Bože, cos to udělal?“ Říkal jsem tomu chlápkovi v zrcadle, co na mě koukal unavenýma očima a bez úsměvu. Šel jsem si namazat toast burákovým máslem, ale jen mi to připomnělo B., takže jsem to nechal být a pustil jsem si cd od Avenged Sevenfold. Sedl jsem si do křesla.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205926