Miroslav Îamboch
Ráno jsem si do nábojového pásu nastrkal pût rezervních velkoráÏn˘ch patron, zkontroloval, zda maskování meãÛ stále funguje, a zamífiil na o‰etfiovnu. Cítil jsem se mnohem hÛfi neÏ pfiede‰lého veãera. Pfií‰ernû mû bolela hlava a pfii kaÏdém nadechnutí se mi do plic zabodávaly tisíce jehliãek. Potfieboval jsem pfievázat nos, a kdyby se na‰lo pár tabletek proti bolesti, nezfiíkal bych se jich. Vzal bych si i rulík zlomocn˘, kdyby se mi po nûm ulevilo. Na o‰etfiovnû samozfiejmû nikdo z lékafiÛ nebyl, protoÏe vyspávali vãerej‰í opici. Dva stále je‰tû notnû podrou‰ené lapiduchy jsem se o pfievaz poÏádat neodváÏil. To uÏ jsem si nos mohl rovnou nechat ufiezat. Pfii ãekání v opu‰tûném sále mû napadlo, Ïe bych se mohl porozhlédnout kolem. O‰etfiovna s dal‰ími nemocniãními prostorami, pokoji lékafiÛ a ubikacemi pomocného personálu zabírala dvoupatrovou budovu nacházející se v nejvzdálenûj‰í ãásti ‰kolních pozemkÛ. ·kola byla, jako vût‰ina vefiejn˘ch institucí v zapadl˘ch mûsteãkách království, zãásti závislá na vlastní hospodáfiské ãinnosti. Pfied na‰ím pfiíchodem v budovû zfiejmû bydleli zamûstnanci starající se o pozemky, zb˘vající prostory se pouÏívaly jako skladi‰tû zemûdûlského náãiní a vypûstovan˘ch produktÛ. Pouze nejvût‰í místnost, spí‰e sál, skuteãnû slouÏila vzdûlávání poddan˘ch království. Podle cviãebního náãiní rozstrkaného podél stûn to kdysi musela b˘t docela dobfie vybavená tûlocviãna. Opatrnû jsem vrávoral chodbou smûfiující do nitra budovy a dával pozor, abych se pfiitom lev˘m ramenem stále opíral o zeì. S mou rovnováhou to po ránu opravdu nebylo nejlep‰í. SnaÏil jsem se odhadnout, kam by Fill ‰el, kdyby se opravdu probral z komatu a v záchvatu nûjakého podivného ‰ílenství se vydal pryã. Minul jsem úzké schodi‰tû do prvního patra utopené ve stínu v˘klenku. Urãitû se tehdy necítil o nic lépe neÏ já dnes a nahoru by se mu nechtûlo. PlouÏil jsem se dál. Chodba byla dlouhá, svûtla ub˘valo a vzduch mi pfiipadal stále zatuchlej‰í. Uvûdomil jsem si, Ïe ãást budovy je zbudována pfiímo ve svahu nízkého kopce. Pach hnijící zeleniny mi napovûdûl proã. Podzemní místnosti se pouÏívaly jako skladi‰tû. AÏ se zpoÏdûním jsem si uvûdomil, Ïe jsem nev‰ímavû pro‰el kolem dvoukfiídl˘ch dvefií vedoucích bÛhví kam. Okny z nekvalitního skla prosvítalo svûtlo lampy, to znamenalo, Ïe tam 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205899
SerÏant
nûkdo byl, nebo se tam mûl za chvíli vrátit. Ve svém souãasném stavu jsem se cítil zraniteln˘, proto jsem se jim radûji vyhnul. Fill to moÏná cítil podobnû. V postupnû se zuÏující chodbû pfievládlo ‰ero. Podlaha pfied mou levou nohou náhle zmizela, zjistil jsem, Ïe stojím na úpatí strmého schodi‰tû, o kus níÏe jsem spí‰e vytu‰il, neÏ doopravdy uvidûl, dvefie. Patrnû vstup do nejhlub‰ích sklepení. Opatrnû, s ohledem na své zmuãené tûlo, jsem sestoupil dolÛ a na první pokus nahmatal kliku. Mechanismus se kupodivu poddal tlaku a s tich˘m zaskfiípûním se pfiede mnou otevfiel prÛchod do podzemí. Vytáhl jsem z kapsy zapalovaã a ‰krtl. Na poliãce hned vedle dvefií leÏelo nûkolik napÛl spotfiebovan˘ch svíãek. Vybral jsem si nejvût‰í a zapálil ji. Studen˘ prÛvan a zvûdavost mi pomohly vypofiádat se s nevolností, opatrnû jsem po ‰ikmé plo‰inû sestupoval dolÛ. Za okamÏik jsem pochopil, kde jsem se ocitl. Ne‰lo o Ïádné tajné katakomby nebo cokoliv podobného. Kam jsem pohlédl a mihotav˘ plamen svíãky dosáhl, v‰ude jsem rozeznával ohromné hromady ãerného uhlí. Zimy v Joudzou byly zfiejmû kruté a zde se nacházela hlavní ‰kolní zásoba paliva. UÏ jsem se otáãel k v˘chodu, kdyÏ mû upoutal bíl˘ odlesk na hranici viditelnosti. S nadáváním na vlastní tvrdohlavost jsem se potácel pfies miniaturní pohofií bortícího se uhlí. U cíle jsem zÛstal pfiekvapenû stát. V malém dolíku, v mourem zaãernûném nemocniãním hábitu, leÏel Fill. Oãi mûl zavfiené, obliãej kfiídovû bled˘, ale mrtv˘ urãitû nebyl. I v chladu, kter˘ ve sklepení panoval, by po tolika dnech musel hnilobn˘ rozklad mrtvého tûla alespoÀ trochu pokroãit. NeÏ jsem se k nûmu odváÏil pfiiblíÏit, dÛkladnû jsem prozkoumal bezprostfiední okolí, ale nic, co by ukazovalo na magickou nebo jinou nástrahu, jsem neobjevil. Váhavû jsem se dotkl tváfie. Zdála se stejnû studená jako okolní uhlí, ale kdyÏ jsem dlouho ãekal s uchem pfiiloÏen˘m na jeho hruì, usly‰el jsem nepfiirozenû pomal˘ puls srdce. Bilo pûtkrát za minutu. Prohlédl jsem ho, zda nenajdu nûjak˘ vzkaz nebo pokyny, které mi napoví, co s ním provést. VÛbec jsem netu‰il, co si mám o svém objevu myslet, ale vûdûl jsem, Ïe urãitû nevybûhnu nahoru a neprozradím Filla ostatním. âarodûjové mají obvykle své jednání 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205899
Miroslav Îamboch
dobfie promy‰lené, Fill si navíc dokázal zachovat chladnou hlavu i v extrémních situacích. Jednou jsem ho vidûl stát v první linii. Levaãkou si cpal zpátky do bfiicha vnitfinosti vyhfiezávající mu po ránû maãetou a druhou rukou souãasnû kreslil magické symboly, s jejichÏ pomocí nám v‰em zachránil Ïivot. Nûjaké koma ho nemohlo zbavit soudnosti. Nebo, na okamÏik jsem se v my‰lenkách zarazil, ho sem ukryl nûkdo jin˘ a sledoval tím své vlastní plány. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, abych se uklidnil a nic neuspûchal. Musel jsem b˘t velmi opatrn˘. Prohledal jsem ho je‰tû jednou a dal si pozor, aby mi neutekla ani ta nejmen‰í drobnost. Fale‰né matefiské znaménko, tenk˘ fietízek kolem krku, podezfiele ãerstvé tetování. Nemûl u sebe ani na sobû vÛbec nic. Zdálo se, jako by ho lapidu‰i pfievlékli do nemocniãního hábitu a odnesli pfiímo sem. Podle mourem ‰pinav˘ch a odfien˘ch chodidel, jejichÏ odûrky se je‰tû ani nezaãaly hojit, sem do‰el po sv˘ch a bos. Dfiepl jsem si, a protoÏe mû opût zaãalo ‰imrat na prsou, zapálil si zdravotní cigaretu a pfiem˘‰lel. Nechat jsem ho tu nemohl. Byl to mÛj kamarád, nebo skoro kamarád, a spolubojovník z ãety. Dfiíve ãi pozdûji by i ve svém letargickém transu umfiel. Navíc nás spojovalo jakési pouto, protoÏe jsme jako jediní pfieÏili útok vraÏedné mlhy. MoÏná se zde ukr˘val proto, Ïe vûdûl víc neÏ já. Abych zjistil, zda do sklepa ve‰el sám, ãi v doprovodu, vy‰el jsem nahoru a vrátil se s pofiádnou petrolejovou lampou. Prolezl jsem podzemní prostory po kolenou píì po pídi a nevynechal ani stûny. Na hromadách uhlí jsem samozfiejmû Ïádné stopy nena‰el, ale na rovné podlaze jsem ve vrstvû prachu objevil zfietelné stopy bos˘ch nohou a sv˘ch baganãat. Kromû nich tam Ïádné jiné nebyly. To znamenalo, Ïe Fill z o‰etfiovny utekl o vlastní vÛli, aÈ uÏ náhodou v komatu, nebo zámûrnû. Nakonec jsem ho nechal spát a opatrnû, aby mû nikdo nevidûl, jsem se vrátil na o‰etfiovnu. Ruce se mi podafiilo um˘t dfiíve, neÏ se nûkdo zaãal zajímat, proã vypadám jako profesionální topiã. V poledne se objevilo první polední lékafiské ranní ptáãe a bez cavykÛ mi pfievázalo nos. Dostal jsem i pár tabletek proti bolesti a rulík pr˘ v nich nebyl. Je‰tû chvíli jsem se poflakoval na o‰etfiovnû a seznamoval se s okolím. Musel jsem co nejdfiíve vyfie‰it nûkolik problémÛ. Najít 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205899