Grace na to neřekla nic. Nevěřila podobné domněnce a nelíbilo se jí, že si už Anselm udělal na věci neměnný ná zor, ale faktem zůstávalo, že Geoffrey odjel z Maidenstonu dříve než ostatní. Musel tedy mířit přes Godstow k Abing donu přibližně v době, kdy se tam vydala i Megan. Grace se za ním hodlala vypravit, aby si o všem pořádně promluvili, ale Anselmův příjezd jí v tom zabránil. „Ale co potom Archibaldova smrt? Jak do toho zapadá jeho vražda?“ namítla po chvíli. „Podle mě odhalil Archibald utajované podrobnosti vztahu mezi Geoffreym a Megan a zaplatil za to životem.“ „Pane Anselme, pro něco takového se přece nevraždí! Podobných odsouzeníhodných poměrů, jaks to výstižně nazval, by ses i mezi urozenými nedopočítal! Kdyby kvů li tomu každý zabíjel nepohodlné svědky, zůstane kraj za chvíli vylidněný! A pak, možná to Meganino tajemství zase moc velkým tajemstvím nebylo – však to znáš, u dvora se nic dlouho neutají!“ usmála se pobaveně. „V tom máš sice pravdu, paní Grace, ale v našem případě jde o králova syna, byť nemanželského, a ve hře je anglický trůn! Geoffrey si nemohl dovolit skandál, proto mu musel každý, kdo mohl jeho plány ohrozit, prostě z cesty.“ „Chceš tím naznačit, že Geoffrey Plantagenet či jeho bratr William usiluje o anglický trůn?“ užasla Grace. Mlha vé náznaky o prosazování Rosamundiných synů byla jedna věc, tohle však bylo přímé obvinění. „Je to jen moje dedukce,“ odpověděl Anselm opatrně, „ale vyloučit se to nedá. Jak už jsem říkal, něco podobného tu bylo a dějiny se přece opakují. S pátráním začnu v Abin gdonu. Chci si promluvit se šerifem Walterem z Buckley.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205897
A potom bych rád vyslechl Claire z Westmoru. Může vnést světlo do Meganina případu.“ Grace usoudila, že by u tohoto pátrání, na něž si podu jatý vyšetřovatel Anselm už dávno udělal neměnný názor, rozhodně neměla chybět. „Claire nemusí být v tuto chvíli ve Woodstocku. Myslím, že se do Westmoru právě vrátil její manžel, tak se asi ode brala na nějakou dobu tam. Pošlu ke královskému dvoru po sla, aby to zjistil, a zítra tě doprovodím buď do Woodstocku, nebo do Westmoru, abych byla nějak nápomocna vyšetřo vání. Westmor naštěstí není zase tak daleko. Souhlasíš?“ usmála se na Anselma vstřícně. „Budu ti za to nesmírně vděčný, paní Grace,“ oplatil jí Anselm úsměv. Pak už se v rychlosti rozloučil a vydal se za šerifem. Grace vyčkala, dokud nádvoří neztichlo. Potom se opatr ně vyklonila z okna. Anselm z Oxbridge byl pryč. S úlevou si oddychla a křikla na Bartholomewa, aby jí osedlali koně. „Musím do Abingdonu, každá minuta je teď podle všeho drahá!“ dodala, v hlase marně potlačované napětí. „A budu s sebou potřebovat ozbrojený doprovod!“ Bartholomew jen přikývl a vmžiku byl tentam. William se pozorně zahleděl na bratra Geoffreyho. V neduživě nažloutlém světle několika svící, které poblikávaly v malé kapli abingdonského kláštera, se zdála jeho tvář předčasně zestárlá a ztrhaná. Jako by se z něj ze dne na den stal stařec. Třepotající se plamínky svící jako by do ní vryly bezpočet nových vrásek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205897
Veselá jiskra, která mu vždy plála v modrých očích, jako by pohasla, ramena se mu poraženecky nahrbila. „Neměl jsem Megan oznámit své rozhodnutí tak stroze,“ opakoval snad posté a zabořil obličej do dlaní. Williamovi neuniklo, že se mu chvějí prsty. „Měl jsem si s ní nejdří ve o všem promluvit, zvolna a rozvážně, a vysvětlit jí důvod svého rozhodnutí. Myslel jsem jen na sebe, ne na to, v jakém postavení se po našem rozchodu ocitne.“ William byl voják a znal život i z jiné stránky. Dávno ztratil mnohé z iluzí a ideálů. A o Megan a jejím počínání si od začátku myslel své. „Zbytečně se obviňuješ, Geoffrey. Nemohls jednat ji nak – musel jsi přece jít za cílem, k němuž jsi byl povolán. Megan moc dobře věděla, že se o ni postaráš, ať se stane co koli. Nic jsi jí přece nesliboval, od začátku ne. Byla dospělá a věděla, do čeho se pouští. Vinu, pokud se o vině dá vůbec mluvit, nese i ona, ne jenom ty. A pak… nikdy jsme o tom spolu sice otevřeně nemluvili, ale můj názor na ni znáš. A nezměnil jej ani ten smutný konec, který jí nikdo nepřál. Využívala tě. Přes tebe mířila výš – k moci.“ Geoffrey nyní vzhlédl k bratrovi. „Netvrdím, že mne to také nenapadlo, zejména v poslední době. Ale to na věci nic nemění. A jestli čekala dítě, jak se začalo šuškat…“ „Právě, že jestli! Nemyslíš, že by se ti o tom zmínila jako prvnímu? Byl by to jistě pádný důvod, jak zvrátit tvé rozhod nutí, nemyslíš? Jistě by ti hned v okamžiku, kdys jí to sdělil, vmetla do tváře, že nosí pod srdcem tvé dítě. Nechápu, proč by to odkládala a pak se za tebou vypravila notabene v noci! A navíc – nezdá se ti, že to sladké tajemství nemohla zjistit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205897