98
PHILIP K. DICK
do všech oblastí života. Ale způsoby komunikace se od té doby zdokonalily. Před jeho očima se rodila první skutečně úspěšná totalitní společnost: na začátku se jevila jako neškodná a banální. A v posledním stadiu – úděsném, ale dokonale logickém – budou všichni nově narození chlapci dobrovolně a s radostí pojmenováváni John Edward. A proč ne? Už teď žili, jednali a uvažovali jako John E dward. A pro ženy tu byla paní Margaret Ellen Yancyová. I ta měla p estrou paletu názorů. Měla svoji kuchyni, vkus na oblékání, svoje recepty a zlepšováky – a tohle všechno mohly ženy napodobovat. Pro mladé na celé planetě tady zase byly Yancyovic děti. Vláda myslela úplně na všechno. Přistoupil k němu Babson se srdečným výrazem na tváři. „Jak to jde, strážníku?“ Spokojeně se usmál a položil Tavernerovi ruku na rameno. „V pořádku,“ vypravil ze sebe Taverner a ucuknul. „Jak se vám líbí náš malý podnik?“ V Babsonově hlubokém hlase byla slyšet opravdová pýcha. „Odvádíme tady dobrou práci. Hotové umění – dokonalost je naším standardem.“ Tavernerem cloumal bezmocný vztek. Vystřelil z kanceláře a v hale si to namířil přímo k výtahu. Ten ale ne a ne přijet, a tak nasupeně vyrazil ke schodišti. Musel z Yancyho budovy vypadnout, potřeboval na čerstvý vzduch. Ze stínu chodby se vynořila postava nějakého muže. Tvář měl bledou a napjatou. „Počkejte. Mohl bych – mohl bych s vámi mluvit?“ Taverner se protlačil kolem něj. „Co mi chcete?“ „Jste z terranské policie Niplanu? Já –“ Nadskakoval mu ohryzek. „Pracuju tady. Jmenuju se Sipling, Leon Sipling. Něco musím udělat – už to nevydržím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205888
Po v z o r u Ya n c y h o
99
„S tímhle nejde dělat nic,“ odvětil Taverner. „Jestli chtějí být jako Yancy –“ „Žádný Yancy neexistuje,“ přerušil ho Sipling. V úzkém obličeji mu křečovitě škubalo. „Je vymyšlený… je to náš vynález.“ Taverner se zastavil. „Cože je to?“ „Dospěl jsem k rozhodnutí.“ Sipling překotně pokračoval, hlas se mu chvěl rozrušením: „Něco udělám – a vím přesně co.“ Chytil Tavernera za rukáv a zasípal: „Musíte mi pomoct. Můžu to celé zastavit, ale sám to nedokážu.“ Oba seděli v příjemném, pěkně zařízeném obývacím pokoji Leona Siplinga, pili kávu a pozorovali, jak jejich děti lezou po zemi a hrají si. Siplingova manželka a Ruth Tavernerová byly v kuchyni a utíraly nádobí. „Yancy je syntéza,“ vysvětloval Sipling. „Něco jako kolektivní osobnost. Žádný takový člověk ve skutečnosti neexistuje. Sestavili jsme ho ze základních prototypů podle sociologických záznamů. Gestalt jsme založili na různých typických osobnostech. Takže je jako živý. Jenom jsme vyňali, co se nám nehodilo, a posílili jsme, co bylo potřeba.“ Pak zamyšleně dodal: „Ale jinak by Yancy existovat mohl. Lidí, co se mu podobají, je hodně. A v tom je právě ten problém.“ „A s tímhle vším jste začali, protože chcete přetvořit lidi po Yancyho vzoru?“ chtěl vědět Taverner. „Nemůžu vám přesně říct, co tím ti nahoře sledují. Předtím jsem psal reklamy pro společnost vyrábějící ústní vodu. Představitelé moci na Callisto mě najali a vysvětlili mi, co po mně budou chtít. Účel projektu jsem si mohl jenom domýšlet.“ „A těmi představiteli myslíte vládnoucí radu?“ Sipling se hlasitě zasmál. „Myslím obchodní syndikáty, kterým patří tenhle měsíc se vším, jak to tady leží a běží. Ale neměli bysme tomu říkat měsíc. Je to planeta.“ Kysele ohrnul ret. „Zdejší
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205888
100
PHILIP K. DICK
mocnosti mají velké plány. Mimo jiné hodlají pohltit své konkurenty na Ganymedu – až se jim to podaří, budou mít všechny odlehlé planety pevně v hrsti.“ „Aby prorazili na Ganymed, museli by mu vyhlásit válku,“ oponoval Taverner. „Tamní koncerny mají podporu místních.“ Potom se mu rozsvítilo. „Aha,“ řekl tiše. „Oni by tu válku klidně začali. Tohle by jim za to stálo.“ „To si pište, že stálo. A aby mohli začít válku, musí mít sešikované obyvatelstvo. Zdejší lidé by konfliktem nic nezískali. Válka by zničila malé podnikatele, což by znamenalo soustředění moci do méně rukou – kterých je už teď málo. Aby získali na podporu války osmdesát milionů lidí, potřebují lhostejné, stádovité obyvatelstvo. A to se jim daří. Až Yancyho kampaň skončí, lidi na Callisto budou souhlasit se vším. Yancy za ně přemýšlí. Říká jim, jaký mají mít účes. Jaké mají hrát hry. Říká vtipy, které lidi opakují kolegům v práci. Jeho manželka uklohní jídlo, které pak mají všichni k večeři. Každý den na tomhle malém světě kopírují Yancyho miliony lidí. Ať už dělá cokoliv, ať už si myslí cokoliv. Takhle formujeme veřejnost už jedenáct let v kuse. Vyrůstá tady celá generace lidí, kteří u něj hledají odpověď na každou otázku.“ „Tohle vymýšlení a propagace Yancyho musí být obrovský projekt,“ odtušil Taverner. „Jenom na textovém materiálu se podílejí tisíce lidí. Viděl jste jenom první stadium – a výsledek pak putuje do každého města. Produkujeme audiopásky, filmy, knihy, časopisy, plakáty, brožurky, dramatická audiovizuální představení, nastrčené články v novinách, ozvučené vozy, komiksy pro děti, ústní zprávy, cílené reklamy… prostě všechno. Je to jeden velký neutuchající proud Yancyho.“ Z konferenčního stolku sebral časopis a ukázal na hlavní článek čísla: „‚Jak je na tom srdce Johna Yancyho?‘ Článek se zamýšlí nad tím, co bychom si bez Yancyho počali. Příští týden se budeme zabývat Yancyho žaludkem.“ Nakonec Sipling ucedil:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205888