Zcela za hranicí normativní výslovnosti jsou varianty, které se objevují v některých variantách španělštiny (např. v některých variantách španělštiny andaluské), spočívající ve změně místa artikulace dané okluzivy nebo dokonce v jejím zániku: *apto [ˈaθto], [ˈato]. Některé příručky hodnotí elizi okluzivy uvnitř slova jako vulgární: např. tendence hovorové španělštiny redukovat skupinu -ps-, -pt- uvnitř slova je považována za vulgární a z hlediska normy nepřijatelnou: dioptría [di̯ oˈtɾia]. Podobné výslovnostní varianty jako u apto nalezneme i u slov typu sep tiembre, séptimo, suscripto, tj. výslovnost skupin [pt], [bt], [β̞t], [β̞t] nebo [t]. Na rozdíl od slov typu apto je zde elize p v souladu s normou, a to i v pravopise, tj. též setiembre, sétimo, suscrito. 2) před frikativami s, θ se vyslovuje jako lehce desonorizovaná bilabiální aproximanta [β̞], okluziva působí v těchto pozicích dojmem afektovanosti: concepción [kõnθθeβ̞ˈθi̯ on]; eclipse *[ekˈlise]; pepsicola *[peˈsikola]. Výslovnostní norma povoluje vynechání p ve slovech psicología, psicólogo, pseudo- (výslovnost s p- je v těchto případech považována za nepřirozenou, afektovanou). K pravopisu těchto skupin viz kapitolu 7.1.1. B n Výslovnostní varianty: n
znělá bilabiální okluziva orální transkripce: [b] pravopis: b, v, w Vyslovuje se okluzivně (tedy stejně jako české [b]: rty se semknou, utvoří závěr, ten je rozražen výbuchem). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205724
Vyskytuje se: – na počátku taktu po pauze bueno [ˈbu̯eno] ̞ Vigo [ˈbiɣo] – uvnitř taktu po nazále (psáno mb nebo nv) cambiar [kamˈbi̯ aɾ] enviar [emˈbi̯ aɾ] ̞ en Vigo [em ˈbiɣo] buen viaje [ˈbu̯em ˈbi̯ axe]. Jako okluzivní bilabiála se vyslovují též slova gótského původu (Wamba, Witiza), germanismy (wagneriano, weimarés) a některá další slova (Kuwait). Grafika těchto slov se v průběhu doby měnila, dnes se mnohá píší s v (vals, vagón), příp. jsou přípustné dvě grafické varianty (wolframio, volframio). znělá bilabiální aproximanta orální transkripce: [β]̞ pravopis: b, v, w Při výslovnosti rty netvoří pevný závěr, zůstávají pootevřeny; je povolenější než okluziva (v různých pozicích různě, v sousedství souhlásky pevnější než v postavení intervokalickém). V tradičních pracích bývala charakterizována jako frikativa, dnes je označována za aproximantu, protože úžina je méně úzká než u frikativ, takže třecí šum je méně jasný, jsou více slyšet rezonance; menší než u frikativ je i artikulační napětí. Labiodentální [v] tedy ve španělštině neexistuje. Slyšíme-li ho u „rodilého“ mluvčího, je možné, že je původem z Valencie nebo Mallorky a tato výslovnost je výsledkem vlivu jeho rodného jazyka. Nicméně labiodentální výslovnost se objevuje i u jiných mluvčích a např. Gómez Torrego (2002, s. 8) ji považuje za hyperkorektní: „Es pedante la pronunciación de nuestra v como labiodental, es decir, a la francesa…“ Výskyt: – uvnitř taktu (na počátku i na konci slabiky), nepředchází-li nazála 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205724
bebida [beˈβ̞´ið̞a] lavar [laˈβ̞aɾ] la bebida [la β̞eˈβ̞ið̞ a] ̞ de Vigo [de ˈβ̞iɣo] Je tedy zřejmé, že totéž slovo se může podle kontextu vyslovovat různě: rozhodující není jednotná podoba slova, nýbrž kontext. Z uvedených příkladů ̞ vyplývá, že slovo Vigo se čte na počátku taktu nebo po nazále [ˈbiɣo], v ostat̞ ních případech [ˈβ̞iɣo]. Poziční a stylové zvláštnosti 1) Na konci slova se vyslovuje bez ploze, příp. jako aproximanta: Job [ˈxob], [ˈxoβ̞], [ˈxoβ̞], [ˈxoβ̥]. 2) Před konsonantem, zejména v sub-, ob-, ab-, je výslovnost různá; obecně vzato se mohou objevit podobné výslovnostní varianty, jaké jsme popsali výše u p: 2a) Je-li tímto konsonantem m, b se vyslovuje krátce a oslabeně, často se asimiluje k m: submarino [sumːaˈɾino]. 2b) Je-li tímto konsonantem t, b se v pečlivé výslovnosti vyslovuje jako [p], v méně pečlivé jako [β̞], často ještě desonorizované na [β̞̥] subtítulo [supˈtitulo] [suβ̞ˈtitulo] [suβ̞̥ˈtitulo], obtener [opteˈneɾ] [oβ̞teˈneɾ] [oβ̞̥teˈneɾ]. 2c) Je-li tímto konsonantem s + další konsonant, je v hovorové řeči běžné oslabit nebo dokonce zcela potlačit b: obstáculo [oβ̞ˈstakulo] [oˈstakulo]. Tato tendence není nová: podle RAE je dnes možné b vynechat ve výslovnosti i v písmu v těchto slovech (zjednodušená podoba zcela převažuje): 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205724