Kapitola 2.
Finanční instituce, jejich produkty a služby
Poznámka: Uvedené vlastnosti, které mohou smluvně uzavírané úvěrové smlouvy obsahovat, se používají nejen při sjednávání (neobchodovatelných) úvěrů, ale mohou se vyskytovat i v emisních podmínkách převoditelných, a tudíž i obchodovatelných dluhových (dlužních) cenných papírů, neboli „dluhopisů“.
2.2.5.2 Standardní úvěrové produkty obchodních bank Pokud jde o základní druhy obchodními bankami nejčastěji poskytovaných úvěrů, lze je z praktického hlediska rozdělit na:
Peněžní úvěry Závazkové úvěry a záruky Speciální finančně úvěrové produkty Za základní kritérium bývá všeobecně považováno to, zda udělení úvěru znamená skutečné poskytnutí peněz klientovi, nebo jde pouze o vystavení bankovní záruky za jeho závazky. A současně, jako zvláštní druh úvěrů, budou ještě samostatně uvedeny tzv. speciální finančně úvěrové produkty obchodních bank. Poznámka: Následně budou popisovány základní druhy bankovních úvěrů a to jak podle jejich v praxi používaného označování, tak i co do jejich obvyklých vlastností. Nicméně je zapotřebí upozornit, že banky toto označení nepoužívají zcela jednotně a že i některé vlastnosti jednotlivých úvěrových smluv se mohou případ od případu částečně odlišovat.
2.2.5.2.1 Peněžní úvěry Na finančním trhu je možné se setkat s mnoha různými druhy úvěrů. Za nejvýznamnější jsou všeobecně považovány úvěry poskytované obchodními bankami, umožňující klientům bank si vypůjčit peníze. Mezi nejvýznamnější a nejpoužívanější druhy peněžních úvěrů patří především:
Kontokorentní úvěry Lombardní úvěry Eskontní úvěry Osobní a spotřebitelské úvěry Emisní úvěry Hypoteční úvěry
2.2.5.2.1.1 Kontokorentní úvěry Kontokorentní úvěr poskytuje banka v pohyblivé výši na kontokorentním účtu klienta. K tíži účtu mu účtuje veškeré jeho peněžní úhrady, ve prospěch účtu pak jeho vklady,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205686
Kapitola 2.
Finanční instituce, jejich produkty a služby
platby od odběratelů, resp. od jiných plátců. Při porovnání všech příjmů a výdajů na kontokorentním účtu k určitému termínu potom mohou vzniknout tyto možné situace: vklad na účtu (kreditní zůstatek) – kdy je klient věřitelem banky, debetní zůstatek na účtu – kdy je klient dlužníkem banky. Právě výše uvedený druhý stav účtu klienta je věcným obsahem kontokorentního úvěru, jenž je povolován na základě žádosti klienta. Banka přezkoumá úvěrovou způsobilost žadatele a v případě pozitivního výsledku oznámí rozsah úvěrového rámce, tj. přípustný debet, který nesmí být překročen. Současně musí být ovšem sjednány i ostatní podmínky, jako např. úrokové sazby, způsob zajištění, sankce apod. Kontokorentní úvěry jsou krátkodobé peněžní úvěry. S tím rovněž souvisejí podmínky úvěrových smluv, podle nichž musí být každý úvěr tohoto typu alespoň jednou ročně splacen, resp. alespoň jednou za rok musí účet klienta vykazovat buď kreditní zůstatek, nebo nulu, a to po zaúčtování veškerých položek k tíži účtu klienta včetně poplatků a odměn banky. Charakteristické pro ně dále bývá též jejich poměrně vysoké úročení, jakož i značně vysoký sankční úrok v případě překročení úvěrového rámce.
2.2.5.2.1.2 Lombardní úvěry Jedná se o peněžní, obvykle krátkodobé úvěry, sjednávané na konkrétní fixní částku s pevně stanovenou lhůtou splatnosti a zajišťované zástavou movité věci nebo práva. Podle druhu používaných zástav je možno rozlišovat různé druhy lombardních úvěrů: Lombardní úvěr na cenné papíry:1 V případě tohoto typu zástavy poskytuje banka klientovi úvěr do určité výše tržní ceny zastavených cenných papírů s ohledem na to, o jaké cenné papíry se jedná.2 Zastavené cenné papíry deponuje dlužník u banky po celou dobu trvání úvěrového vztahu, přičemž hodnota zástavy musí být udržována na dohodnuté výši. Banka sleduje vývoj tržních cen zastavených cenných papírů a v případě jejich poklesu má právo požadovat na klientovi zvýšení zástavy. Lombardní úvěr na zboží: Dlužník dá bance do zástavy zboží, které jí však fyzicky nepředává, ale skladuje je většinou ve veřejném skladišti.3 Lombardní úvěr na pohledávky: V tomto případě jsou zástavou dlužníka jeho pohledávky vůči svým odběratelům, které dává obchodní bance po uzavření úvěrové smlouvy do zástavy. Další druhy lombardních úvěrů: Může se např. jednat o lombardní úvěry na drahé kovy, vkladní knížky, životní pojistky aj. Lombardní úvěry mohou být, a to zejména tehdy, pokud jsou požadovány na delší časová období, poskytovány formou „revolvingového úvěru“. Ten umožňuje bankám sladit požadavky svých klientů s vlastními úvěrovými možnostmi tím, že jim sice poskytnou pouze krátkodobý úvěr, který jim však v okamžiku jeho splatnosti obnoví, 1
Předmětné cenné papíry se v daném případě nepřevádějí, pouze se dají věřiteli do zástavy, takže právně zůstávají majetkem dlužníka, kterému tak zůstávají i výnosy z těchto cenných papírů plynoucí. 2 Rozhodující jsou zejména jejich druh, bonita, likvidita apod. 3 Banka drží část skladištního listu, jehož druhá část zůstává majiteli zboží. Aby dlužník mohl se zbožím disponovat, musí ve skladišti předložit obě jeho části.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205686
Kapitola 2.
Finanční instituce, jejich produkty a služby
avšak za nových, v dané době aktuálních úvěrových podmínek. Nejčastěji je to realizováno tím způsobem, že banka uzavře s klientem revolvingovou úvěrovou smlouvu na celou jím požadovanou dobu trvání při proměnlivé (variabilní) úrokové sazbě.
2.2.5.2.1.3 Eskontní úvěry Eskontní úvěr je krátkodobým peněžním úvěrem, založeným na směnce. Banka odkoupí směnku od jejího majitele před termínem její splatnosti (neboli ji „eskontuje“), čímž se zároveň převádí pohledávka na banku. Ta si ovšem vzhledem k tomu, že směnka ještě není splatná, sráží určitou peněžní částku, tzv. „diskont“, a při dospělosti směnky ji předkládá k proplacení příslušnému směnečnému dlužníkovi. V praxi se vyskytují různé druhy směnek, mezi jejichž základní druhy patří: směnka vlastní směnka cizí
Směnka vlastní /solosměnka/: Jedná se o závazek výstavce směnky, že sám zaplatí
majiteli směnky /remitentovi/ ve stanoveném termínu předmětnou směnečnou částku. Hlavním směnečným dlužníkem je tedy sám výstavce směnky, jehož závazek vzniká jejím podepsáním a předáním. Směnka cizí /trata/: Jedná se o směnku, v níž její výstavce přikazuje svému dlužníkovi /směnečníkovi/1 zaplatit ve stanoveném termínu majiteli směnky /remitentovi/ předmětnou směnečnou sumu. Pokud směnečník akceptuje závazek podepsáním směnky, stává se směnečně zavázaným, neboli hlavním směnečným dlužníkem. Pokud se týká vystavitele směnky, ten je v pozici vedlejšího směnečného dlužníka, z níž pro něj vyplývá povinnost uhradit směnečnou sumu v situaci, pokud směnečník nebude schopen nebo ochoten dospělou směnku uhradit. Z toho vyplývá, že pokud se jedná o proplacení eskontované směnky, předkládá ji banka k proplacení přímo hlavnímu směnečnému dlužníkovi, kterým je v případě vlastní směnky její výstavce; v případě směnky cizí ji je povinen proplatit směnečník. Odmítne-li směnku proplatit hlavní směnečný dlužník, pak může banka v obou uvedených případech požadovat její proplacení od předchozího majitele, od něhož ji odkoupila (eskontovala), jenž je v postavení vedlejšího směnečného dlužníka. 2 Poznámka: Určitou modifikací eskontního úvěru pro obchodování se zahraničními partnery je „negociační úvěr“. Dojednává jej dovozce2, jenž předem dohodne s tzv. „negociační bankou“ eskont směnky /traty/, kterou na něj vystavil vývozce. Negociační banka si sice srazí diskont, avšak exportér dostane požadované peníze vyplaceny ihned a ještě navíc eliminuje riziko, že mu importér v termínu splatnosti směnku nezaplatí. Takto na sebe bere rizika negociační banka, která se stává vlastníkem směnky, kterou předkládá v době splatnosti k proplacení směnečnému dlužníkovi (dovozci). Výhodou negociačního úvěru je především to, že umožňuje exportérovi dodat zboží proti hotovému placení; naopak importér provádí placení až v době splatnosti směnky. 1 2
Směnečným dlužníkem bývá nejčastěji banka výstavce směnky (která vede jeho bankovní účty). Jednání se vedou zpravidla prostřednictvím banky, která vede jeho bankovní účty.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205686