Opačně to ale dopadlo s čs. zlatem vedeným na účtu BIS. Přestože Bank of England fakticky věděla, že jde o zlato, které má u BIS uloženo NBČS, formálně právně neshledala důvody, proč by žádosti Bank for International Settlements o převod zlata v jejím držení z jednoho účtu na druhý měla zabránit. Ve dnech 21. a 22. března 1939 bylo 1 845 zlatých cihel o hmotnosti 23 087,304 kg z účtu, který basilejská Banka pro mezinárodní platby vedla pro Národní banku Československou, převedeno na účet, který vedla pro Německou říšskou banku. 5. dubna 1939 přijel do Prahy říšský protektor baron Konstantin Hermann Karl von Neurath (1873-1956). Byl rozpuštěn parlament i existující politické strany. Jakousi neideologickou náhradou politických stran se stalo Národní souručenství.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205623
Slovenský štát
Spojení tří zemí v r. 1918, tedy bývalého Českého království, Slovenska a Podkarpatské Rusi a sedmi národnostních menšin, tedy německé, maďarské, chorvatské, polské, rusínské, židovské a romské s výrazně odlišnou kulturou, historií, hospodářskou základnou a názorem na svět nebylo zdaleka bezproblémové. Tradiční slovenskou společnost tvořil především selský stav s velmi malou vrstvičkou intelektuálů. Městský střední stav mluvil výhradně maďarsky. To, že došlo k rozbití hospodářské jednoty Uher, mělo na Slovensko nepříznivý dopad. Kvalifikovaní maďarští pracovníci odešli, vázla doprava, došlo k rozkladu administrativní správy. V zemi byl absolutní nedostatek vlastní slovenské inteligence, která by obsadila Maďary uvolněná a zčásti i nově vzniklá místa státních úředníků, pedagogů, soudců, advokátů, duchovních, lékařů, zdravotních pracovníků, úředníků, železničářů, četníků, celníků, finančníků apod. Z udávaných 526 osob hrajících ve slovenském národním hnutí významnější úlohu byli Slováky pouze 2 inženýři, 5 soudců, 6 lékařů a 28 kněží! Podle statistiky z r. 1910 se ke slovenské národnosti - na podkladě mateřské řeči - sice hlásily téměř 2 miliony obyvatel (10,6 %), avšak ze 13 063 státních úředníků bylo Slováků jenom 36, z 5 313 notářů pouze 38, ze 3 859 středoškolských profesorů 13, ze 2 770 učitelů měšťanských škol 3 a ze 2 893 soudců pouze jeden Slovák. Když ministerstvo pro správu Slovenska vyhlásilo konkurz na místa učitelů ve slovenských školách, přihlásilo se pouze 6 slovenských uchazečů! V rámci ,,české pomoci" proto dobrovolně přicházeli na Slovensko pomáhat Češi, Moravané a Slezané všech profesí. 6. října 1938 získala slovenská část Česko-Slovenska politickou autonomii, potvrzenou zákonem přijatým 22. prosince 1938 Národním shromážděním. Tato získaná autonomie Slovenska byla následovaná razantním nástupem národněkatolické Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS) k moci. Tato politická síla spolu se 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205623
Slovenskou národní stranou požadovala politickou autonomii Slovenska již od roku 1925. Pod autoritativním vedením katolického kněze Andreje Hlinky (18641938) však byla vždy jeho stranou požadována autonomie pouze v rámci společné republiky. Po Mnichovské dohodě a jejích tragických důsledcích však došlo v HSĽS i na celém Slovensku k viditelnému zlomu. Vláda 6. října 1938 jmenovala římskokatolického kněze Josefa Tisa (1887-1947) ministrem pro správu Slovenska. 7. října byla v Bratislavě oficiálně založena polovojenská organizace Hlinkova garda, zformovaná již v červnu 1938. Posláním gardy bylo „vychovávať slovenskému štátu a národu oddaných vlastencov, pestovať brannú výchovu, pestovať odvážnosť a ducha kamarátstva, vykonávať brannú výchovu, pozorovať verejný život a podávať na príslušné miesta potrebné hlásenia a podnety…. byť nápomocnou orgánom pri obrane štátu a pri udržiavaní verejného poriadku a bezpečnosti ako to určí minister vnútra a minister národnej obrany a plniť úlohy, ktoré jej budú zverené právnymi podpismi“. Jejím doživotním velitelem byl zvolen známý slovenský novinář a politik, představitel klerikálního nacionalismu Karol Sidor (1901-53). Prezident Emil Hácha jmenoval 11. března 1939 novým premiérem slovenské autonomní vlády Karola Sidora (1901-53), který jako hlava Hlinkových gard likvidoval v Bratislavě vojenský převrat. Ten ale 14. března odmítl německý nátlak vyžadující okamžité vyhlášení slovenské samostatnosti. Když byl poté Slovenský stát i přes jeho odpor vyhlášen, stal se v jeho vládě ministrem vnitra. Na společný nátlak slovenských radikálů a Německa musel odejít ze všech významných funkcí a koncem roku 1939 byl odklizen do funkce velvyslance ve Vatikánu. Slovenský štát, podle ústavy z 21. června 1939 „První Slovenská republika“, byl vyhlášen Snemom Slovenskej Krajiny v Bratislavě dne 14. března 1939 jako důsledek neuspokojivé mezinárodní politické situace, silného tlaku nacistického Německa, ale především vzrůstajících separatistických tendencí mnoha slovenských politiků a aktivistů. Po vzniku Slovenského státu bylo nuceno do konce června 1939 Slovensko opustit téměř 63 000 lidí české státní příslušnosti, jichž většina přišla na Slovensko pomáhat rozvoji chudého státu bez vlastní inteligence. Půvabnou zajímavostí v dějinách Československa je, že Slovensko vyhlásilo pět dní po japonském útoku na Perlový přístav na Havaji 11. prosince 1941 Spojeným státům americkým válku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205623