začala modlit a tvářila se přitom velmi opravdově. Hal stál rozpačitě vedle ní a sledoval, jak se modlí. Teprve po hodné chvíli se Jorgita na znamení konce modlitby pokřižovala. Předstoupila před další obraz světce a spustila rychle kradmým, tichým hlasem: „Modlila jsem se za vás. Aby se vám nic nestalo a abyste našel Užupis.“ „Děkuji.“ „Můj manžel při hledání Republiky Užupis umřel,“ zašeptala Jorgita, zatímco zapálila tyčinku před ikonou na zdi. Hal se jen zatvářil vyjeveně a nezmohl se na žádnou odpověď. „Prý to byla sebevražda, ale já tomu nevěřím. Určitě ho zabili.“ Po těchto slovech jí po obličeji přelétl stín smutku. Snažila se ale ovládnout a pokřižovala se. „Povězte mi, co víte o Republice Užupis,“ požádal Hal. Jorgita se ale zrovna oddávala modlitbě, a tak neodpovídala. Teprve když po chvíli modlitbu skončila, zašeptala: „Teď nemůžu. Přijďte dnes v devět večer do Mano kabiny.“ „Mano kabiny?“ „Ach tak. Vy asi nebudete vědět, kde to je.“ „Včera v noci jsem tam byl se svým běloruským přítelem Limasem a dnes dopoledne jsem se tam čistě náhodou zastavil, ale nejsem si jistý, jestli to znovu dokážu najít.“ Jorgita zřejmě nevěděla, jak by mu to vysvětlila. Zatvářila se zamyšleně, načež po chvilce řekla: „Máte tužku a papír? Napíšu vám adresu.“ Hal rychle vytáhl zápisník a plnicí pero a podal je Jorgitě. Ta se s perem v levé ruce a se zápisníkem v pravé rychle rozhlédla kolem sebe, jako by měla strach, že ji někdo sleduje, a ve spěchu napsala nějakou adresu. Byla levačka. Když dopsala, zahleděla se zvědavě na plnicí pero. „To je pěkně starý model Montblanc.“
98 Republika Uzupis sazba.indd 98
17.3.2015 11:01:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205526
„Ano, to je památka po tatínkovi.“ „No jo, ale můj manžel měl taky jedno takové úplně stejné pero. Měl ho po svém tatínkovi.“ S těmito slovy vrátila Jorgita pero a zápisník Halovi. „Tak to je ta adresa. Není to zas tak daleko od domu pana Egase, kde byl včera v noci ten večírek. Už běžte. Uvidíme se zase dnes večer v devět.“ Hal pokýval hlavou a zvedl svůj kufr. Poté, co se Hal rozloučil s Jorgitou, namířil si to rovnou do hotelu Užupis. Do deváté hodiny zbývalo ještě dost času, a tak toho chtěl nejspíš využít a ujistit se, jestli mu náhodou Limas nezanechal vzkaz. V hotelu ale žádný vzkaz od Limase nebyl a Halův lístek si od rána také nikdo nevyzvedl. Hal si vyžádal list papíru, odešel s ním ke stolku na druhé straně vstupní haly a tam se posadil. Bylo ještě dost brzo, a tak v hale skoro nikdo nebyl. Poté, co se Hal usadil, pustil se do psaní dalšího vzkazu pro Limase. Drahý příteli Limasi, vzkaz, který jsem tu dopoledne zanechal, tu pořád je a od tebe tu žádná zpráva není, tak si říkám, že už možná sedíš v autobusu mířícím do Kišiněva. Včera v noci sice sněžilo, ale nedá se říct, že by to byla nějaká kalamita. Pokud opravdu sedíš v autobusu do Kišiněva, tak si asi tenhle můj dopis nikdy nepřečteš. I když, kdo ví? Až příští rok zase přijedeš do Vilniusu za Vilmou, tak se třeba náhodou zastavíš v hotelu Užupis a oni ti dopis předají. Nepočítám ale, že bych v té době ještě já ve Vilniusu zůstával. Musím z Litvy co nejdřív pryč a vrátit se do své vlasti, Republiky Užupis. Důvodů, proč píšu tento dopis, i když počítám, že si ho možná nikdy nepřečteš, je několik. Předně se stále nevzdávám naděje, že snad pořád ještě pobýváš ve Vilniusu, a za
99 Republika Uzupis sazba.indd 99
17.3.2015 11:01:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205526
další doufám, že pokud tu opravdu jsi, tak mě aspoň jednou navštívíš. Možná ale navzdory mým přáním a nadějím už teď ve skutečnosti jedeš autobusem do Kišiněva nekonečnou, zasněženou cestou. V každém případě jsem poctivě dodržel slib, který jsem ti dal včera v noci, a dodržím ho i v budoucnu, tak bych byl rád, kdyby v tomhle směru nedošlo k nějakému nedorozumění. S tímto přáním píšu tento dopis. Proč o tom ale tak najednou mluvím. Dnes odpoledne jsem totiž potkal slečnu Vilmu a zcela nečekaně jsem dostal oficiální povolení ke sňatku s ní. Na první pohled by to mohlo vypadat tak, že jsem zradil tvoji důvěru, a taky by sis to mohl špatně vyložit. Až ti to ale vysvětlím od začátku do konce, tak k žádnému nedorozumění nebude ani ten nejmenší důvod. Dnes odpoledne jsem šel na cizinecké oddělení na ministerstvu zahraničí. Pokud jsem totiž chtěl v Litvě zůstat déle než čtyřicet osm hodin, potřeboval jsem povolení k prodloužení pobytu. Tam jsem zcela neočekávaně potkal slečnu Vilmu. Abys věděl, ona tam totiž pracuje. Vilma mi ale řekla, že pokud se nejedná o výjimečné případy, jako je například nějaká přírodní katastrofa nebo sňatek s litevskou ženou, je povolení těžké získat. A tak, aby mi pomohla, nechala si vystavit povolení pro svatbu se mnou. Podle mě to není nic jiného než důkaz soucitné a šlechetné povahy slečny Vilmy, která se snaží pomoct osamělému cizinci, jako jsem já, který se nemá na koho obrátit. I tobě je určitě jasné, že povolení k sňatku je něco úplně jiného než svatební smlouva. To, že jsme já a slečna Vilma dostali povolení k sňatku, je pouze povolení k tomu, že se můžeme vzít, ale neznamená to přece, že se opravdu vezmeme. Pokud jde o mě, nemám ani v nejmenším v úmyslu se s ní oženit. V téhle věci bych byl rád, kdybys mě z ničeho nepodezíral.
100 Republika Uzupis sazba.indd 100
17.3.2015 11:01:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205526