Zahoukal klakson a z okénka šedého jaguáru se ozvalo hlasité: Ahój! Tak už to vím, povídá Majro. Co myslíš? podivila jsem se. Už vím, proč tak dobře zná Prahu. Pomalu jsem se rozpomínala. Máš pěkný auto, pochválila jsem ho. Jojo, z druhý ruky, ale nekup to, když je to jaguárek, okej! Vykrádal tam byty. Kdo? Co? No Standa přece. Standa vykrádal v Praze byty? Jak to, prosím tě, víš? zděsila jsem se. A začala usilovně přemýšlet, jestli nám doma náhodou něco nechybí. Sám mi to řek, na to Majro. Jen tak, mezi řečí. Nejradši prej chodil na Vinohrady a do Dejvic, okej? Praktikoval to několik let, prodával ty věci v jižních Čechách, ty onačejší pak prodával dál, do Německa, do Rakouska. Nakonec ho zabásli, ale jeho ženská zaplatila kauci. Nedostavil se k soudu pro rozsudek, místo toho pláchnul sem. Chtěla jsem se zeptat na tisíc dalších věcí, jaká že to ženská za něho zaplatila, co se s ní stalo, co že je to ten Stan za člověka a jak se mohl dostat až sem, ale Majro už jednou nohou šlapal na plyn. Neměl stání. Tohle téma už ho nudilo a navíc spěchal. Měl v Capistranu rande se svou bývalou manželkou a nemohl se dočkat. I přes to horko jí vezl kytici růží. E VA
Mike byl vždycky populární. Nechyběl na žádné party. Byl veselý, společenský, zábavný a vždycky měl peníze. Jezdil v pěkném autě a nám, sourozencům, půjčoval s nízkým úrokem na benzin. Na mě trpěl a občas mi půjčoval i bez úroku. Že kouřil trávu, věděli kromě naší mámy snad všichni v Pasadeně, ale že byla většina obyvatel i jeho věrnou klientelou, a ne jenom pokud šlo o trávu, to z naší rodiny nevěděl nikdo. Když ho konečně chytili, protože každého jednou chytí, bylo to pro nás pro ANÍSA
102 A N Í S A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205439
všechny veliké překvapení. Moc smutné. Naši se snažili zaplatit mu slušného obhájce, ale Mike byl přistižen při činu, takže to bylo bez šance. I přes to si naši vzali další půjčku a zadlužili dům. Všechno marně. Máma se z toho šoku nikdy úplně nevyhrabala. Táta Mikea odepsal úplně. Od rozsudku za ním nikdy nebyl, nikdy s ním nepromluvil. Po rozvodu s mámou si zařídil novou rodinu a nové malé děti. My ostatní se střídáme. Vždycky za ním jeden z nás jede na Vánoce. Na narozeniny mu posíláme přání. Nemůžu uvěřit tomu, že ho napřesrok propustí. Zdá se to tak dávno, vlastně už si ho vůbec nepamatuju na svobodě. Všechno propásl. Rozvod rodičů, prodej domu, promoce, svatby. Nezná své švagry a švagrové, ani synovce a neteře. Je pořád sám, na stejném místě, zatavený v čase jako skarab v jantaru. Letos to bude jedenáct let. Nevím, co si počne, kam půjde a co bude dělat. Svět se změnil, je to tu tolik jiné, než když odešel. Jistěže čte noviny a sleduje zprávy, ale i on je teď jiný člověk. Vězení jednoho přetaví k nepoznání. Bojím se o něj a zároveň se bojím jeho, toho nového Mikea, který už nikdy nebude stejný jako kdysi. Bojím se, ale jsem i ukrutně šťastná, že bude venku a že už za ním nikdy nebudeme muset jezdit do vězení. Po k aždé návštěvě jsem vždycky byla tak rozebraná a nešťastná, že jsem doma chtěla jen spát a na nic nemyslet.
Zítra je sobota, týden před Díkůvzdáním. Všichni, ale úplně všichni se zbláznili a pořádají garážové výprodeje. V oblastním týdeníku jsem si zakroužkovala všechny výprodeje v okolí Laguny. V Laguně samotné jich bude sedm! V okolí pět, v Capistranu čtyři a v našem městečku osm! Zavolala jsem ANÍSA
AMER ICK Ý MINIROMÁN
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205439
k amarádce Lucy, aby mi pomohla. Slíbila, že objede Capistrano a okolí. Můžu jí důvěřovat. Má báječný vkus, ví přesně, co letí, a nenechá se napálit. Nabízela jsem Evě, ať se mnou taky jede, ale nemá čas, jedou s manželem někam na výlet. George bude surfovat, mají být pěkné vlny. Už to vypadalo, že to zbude všechno na mě, ale odpoledne se v obchodě zastavil Stan-the-man. Prý to měl při cestě, vůbec nevím, kde bydlí nebo kam jezdí. Ale dejme tomu. Říkal, že se chtěl jen podívat, jestli nemáme něco nového. Řekla jsem mu, že dnes ne, ale ať se zastaví v pondělí, že budu mít spoustu nového zboží z garážových výprodejů. Garážových výprodejů? nechápavě opakoval. Vysvětlila jsem mu, že jednou za čas lidé prodávají své nepotřebné věci. Jednoduše je rozloží na příjezdové cestě u své garáže a prodávají. Všechno je levné, někdy je to haraburdí, ale někdy se najdou úplné perly, zvlášť v Laguně. Náramně ho to zajímalo. Prý o tom nikdy neslyšel. To asi u nich v Bohémiji nemají. Navrhla jsem mu, že jestli bude chtít, může jet zítra se mnou. Pojedu Georgeovým fordem, protože plánuji prohlédnout všechny prodeje v Laguně a nakoupit spoustu věcí. Stan-the-man řekl, že moc rád, nebo se mi alespoň zdálo, že řekl právě to. Každopádně přikývl a řekl: Vidíme se tam, osm, dneska. Myslím, že budu mít o zábavu p ostaráno, třeba mi dají i nižší cenu, když uvidí, že jsem s chudákem z Východu. Navíc budu mít pomocníka. Už se nemůžu dočkat!
Žili byli tři synové. Nejstarší jsem byl já. Blížil se květen a s ním tátovy narozeniny. Na můj popud jsme mu s bratry připravili překvapení. Lednici. Na koupi jsme neměli, tak jsem
104 A N Í S A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205439