98
Velký švindl
se snažili dostat ke břehu na různých troskách vykřikujíce: „Ďábel je na jedné straně, hluboké moře zase na druhé.“ Utopily se jich stovky, na rozdíl od Egypťanů, ti plavali jako ryby. Z fregaty Damiat, jednoho z posledních pamětníků egyptské části flotily v bitvě u Navarina, se jich zachránilo více než 300. Rusové se prý pokusili zachránit fregatu Nessin Zafer jako válečnou kořist, ale příliš rychle nabírala vodu, takže ji raději spálili. Snad nejzajímavější informace ze Sladeových vzpomínek vypráví o návštěvě čtyř velkých, dobře vyzbrojených tureckých parních fregat na cestě z Kavkazu jen den či dva poté, co flotilu Osmana Paši objevila v sinopské zátoce Nachimovova průzkumná fregata. Mířily zpět do Konstantinopole poté, co Čečencům do Vardanu dopravily střelivo. Možná by se bitva vyvíjela úplně jinak, ale historie nezná kdyby.
Sčítání škod
O mohutnosti ruské dělostřelby svědčí následující čísla. Například Nachimovova vlajková 84dělová Imperatricja Marija, toho jména již druhá, v průběhu bitvy doslova dýchala novotou. Převzali ji do služby teprve 9. května 1853 a projektoval ji známý konstruktér I. S. Dmitrijev, pracující celý život pro potřeby námořnictva. V bitvě u Sinopu vystřelila celkem 2128krát a sama inkasovala 60 zásahů! Na palubě zahynulo 16 členů posádky a 39 bylo raněno. Loď o délce 60,8 metru a šířce 17 metrů měla plně naložená tonáž 4160 tun a patřila do třídy Chrabrij. Ve výzbroji nesla kromě 58 děl o kalibru 36 liber (24 s dlouhou hlavní a 34 krátkých) také 8 děl 68liberních s dlouhou hlavní, vše na horní palubě doplňovalo ještě 24 děl 24liberních a 6 karonád v párech o 24, 12 a 8 librách. V září 1853 při transportu vojáků směr bojiště na Kavkaze se do jejích útrob vešlo 939 vojáků včetně vybavení. Na Konstantinovi napočítali 30 zásahů. Zahynulo 8 námořníků a 26 bylo raněno. Konstantin vystřílel 2466 ran. Co se týče dělostřelecké palby, byla druhou nejaktivnější ze všech největší Pariž o tonáži 4790 tun. Její dělostřelci poslali na turecké lodě 3952 ran. Samotná loď inkasovala 16 zásahů, jeden námořník zahynul a 16 bylo raněno. Turecká děla přitahovala i Tri Svjatitělja. Už měla být v podstatě vyřazená, ve flotile ji nahradil Konstantin, ale protože při inspekci došla komise k závěru, že je ještě v dobrém stavu a bojeschopná, stále patřila
Velký švindl_tisk.indd 98
5. 2. 2015 10:43:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205422
Raději nevyhrát?
99
mezi aktivní. Loď o tonáži 4913 tun nestřílela až tak masivně jako ostatní, jen 1923 ran, ale Turci ji trefili 48 zásahy a na palubě zabili 8 námořníků a 18 zranili. Osudu stejně neunikla, patřila mezi první válečné lodě potopené na Kornilovův rozkaz 11. září 1854 ve vjezdu do sevastopolského přístavu. Obdobně na tom byla Česma. Vystřelila 1539 ran, ale sama inkasovala 20 zásahů a po bitvě hlásila 4 zraněné. I Rostislav se činila, dostala sice 25 zásahů, tři námořníci zahynuli a hlásila neobyčejně vysoké množství 105 raněných, sama však vystřelila 3960 ran, nejvíce ze všech ruských válečných lodí.
Konec jedné éry
Bitvu u Sinopu považují námořní historici za velký předěl, poslední bojové střetnutí klasických plachetních válečných lodí, nemluvě o několika kolesových parnících, ty ale do boje prakticky nezasáhly. Až na Taif, který se dostatečně projevil, ale už mimo rámec zátoky, šlo opravdu o souboj plachetních lodí. Do budoucna moře patřilo úplně jinému typu lodí, těm se zdaleka viditelnými komíny, chrlícími těžký černý kouř. Takovým, jako francouzská řadová loď Napoléon, osazená parním strojem
Řadová loď Napoléon
Velký švindl_tisk.indd 99
5. 2. 2015 10:43:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205422
100
Velký švindl
o výkonu 575 koňských sil pohánějícím lodní šroub. Na zkouškách v roce 1843 uháněla po moři údajně rychlostí až 12 uzlů a jak námořníci tvrdili, chovala se příkladně. Pro britskou Admiralitu byla bitva varovným připomenutím neustále rostoucí úrovně ruského černomořského loďstva. Několikadenní křižování před přístavem v bouřlivém počasí a následná vítězná bitva jen potvrzovaly kvality lodí a posádek. Ruské stavby velkých plachetních válečných lodí se v té době nejen vyrovnaly, ba někdy svými parametry předčily srovnatelné britské konstrukce. Krátce poté, co se veřejnost seznámila s výsledkem, mnozí ve Velké Británii i Francii věřili, že bude následovat ruský námořní útok na Konstantinopol. To už Středomořím brázdily takoví velikáni jako HMS Sans Pareil a HMS Agamemmnon, první britské řadové válečné lodě vybavené parním strojem. HMS Sans Pareil dokončená v listopadu 1852, o tonáži 2200 tun, nejprve prošla dětskými krůčky v Channel Fleet, aby se pak dostala až k Sevastopolu. Whitehall a především Admiralita z těchto důvodů zcela logicky trvala na likvidaci potencionálního nebezpečí a kategoricky požadovala nejen zničení ruské černomořské flotily, ale především její základny. Sevastopol s loděnicemi, doky a dílnami musel přestat existovat jako potencionální hrozba pro královské námořnictvo. Nachimovovo tušení se počalo vyplňovat.
Velký švindl_tisk.indd 100
5. 2. 2015 10:43:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205422