ličných částech jeho zařízení. Sama paní Hrdličková pochopila, že by bylo ironií uzavírat před vlastní rodinou znesvěcenou svatyni, jejíž nejtajnější podrobnosti byly přesně vypsány a na krejcar odhadnuty na pranýři soudního protokolu. Seděli tam tedy pohromadě v zoufalé ochablosti a na celém tom skupení byly až příliš patrny známky laškovné hry, o níž jsem podal nahoře stručnou zprávu. Ba, kabát a spodky malého Jaroslava jevily již tu a tam stopy ostrého drápu. Pan Hrdlička pozoroval s hlubokou bolestí, že paní jeho neschovává již pečlivě jako dříve stříbrné nitky, proskakující hustěji a hustěji havraní její kadeří, pod záhyby sešlého čepečku, že aristokratický pel víc a více mizí z hubnoucí její postavy a že den co den nápadněji měkne její druhdy tak příkrá a pánovitě zlobná povaha. S bolestí pozoroval také, že tvář Irénina nevychází z jakési nevrlé chmury, která byla valně na újmu lahodné kráse jejích tahů, nabývajících povážlivé ostrosti, a že jen tehdy míhavé paprsky naděje a blaha ozařují skloněné její čelo, když sedává u exekučně zajatého piana a když bloudívají útlé, bílé prsty její zežloutlými klávesami, loudíce z nich tajemné „Ohlasy blahých dob“. V této šťastně zvolené době objevil se znenadání ve dveřích salónku pan Jestřáb. Dával celým vzezřením najevo, že nepřináší tentokrát nové pokoření, nýbrž palmovou ratolest míru. Když se navzdor tomu rodina Hrdličků až na otce před ním rozprchla, usadil se nenuceně vedle své oběti a zjevil jí po krátkém úvodu účel své návštěvy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205358
„Víte zajisté, pane inspektore,“ pravil, „že je poslední dražba vašeho nábytku již zcela nablízku. Bezpochyby víte také, že se při takové dražbě prodává hluboko pod cenou, že se utvoří obyčejně chabrus, který skoupí drahocenný nábytek téměř zadarmo. Na každý způsob utrpíte tím prodejem značnou škodu – nemluvím ani o senzaci v sousedstvu a jiných nepříjemnostech.“ Pan Hrdlička dal posuňkem najevo, že se mu ukazují následky této dražby ještě mnohem hroznějšími, než je vylíčit mohou slova páně Jestřábova. „Však mým úmyslem není nikterak, abych vám uškodil anebo vás dokonce zničil,“ pokračoval věřitel. „Naopak! Přes všechno zklamání, jakého se mi dostalo z vaší strany, chovám k vám a vaší rodině přátelské účastenství. Musíte přinejmenším uznat, že jsem osvědčil nevšední míru shovívavosti a že by byl málokterý věřitel zastrčil vytržený meč tolikráte opět do pochvy…“ Bezděky tanuly dlužníkovi na mysli zaplacené jím palmární účty dr. Zamotala, dlouhé ty litanie, začínající rozmluvou s mandantem a končící výpravou, podáním a kancelářskými potřebami. „Zkrátka, chci vám učiniti návrh, jak byste ne pouze na čas, nýbrž nadobro vyváznout mohl z té tísně, do níž jste se dostal snad nešťastnou náhodou, snad neznalostí – odpusťte mi upřímný úsudek – neznalostí života a skutečných poměrů. Jsem ochoten uspořádat sám vaše záležitosti. Ale k tomu bylo by především třeba, abyste odložil všechen falešný stud a svěřil se mi úplně, bez obav a bez výhrady, jako vlastnímu bratru.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205358
Z jakéhosi temného pudu odšoupl při posledních slovech pan inspektor své sedadlo poněkud od sedadla samozvaného svého protektora. Než tento nedbal nebratrského onoho pohybu a pokračoval: „Ušetřím vám ostatně i nepříjemné snad vyznání. Nahlédl jsem sdostatek za kulisy vaší domácnosti. Vím, že tvoří jediný pramen vašich příjmů hubená penze, která stačí sotva k vyživení tak četné rodiny. Kdyby zůstalo vše, jak nyní je, musil byste nezbytně utonout. Nuže, slyšte můj návrh: jsem hotov nejen zažehnat hrozebné strašidlo dražby, nýbrž uzavřít s vámi úplné příměří na tak dlouho, až finanční své poměry mou pomocí uspořádáte. Představte si, že zmizí tyto pečetě z vašeho příbytku, že nebude hřmotný krok soudního sluhy rušit jeho klid a že vám po celý rok nic nepřipomene jsoucnost člověka, který se jmenuje Jestřáb.“ Pan Hrdlička pohlédl zjasněným zrakem do prázdna, jako by tam viděl dávno ztracený ráj. „Dejme tomu, že by vám ten Jestřáb před svým zmizením poskytl na veliké své riziko ještě malou zápůjčku, abyste pro první čas nejnaléhavější starosti odbýt mohl.“ Oči dlužníkovy se zajiskřily. „Ale nemyslete, že by týž Jestřáb při vší dobrosrdečnosti zapomněl na sebe. S oněmi pečetěmi nezmizelo by zároveň zástavní jeho právo z vašeho nábytku; také polovička vaší penze plynula by dále do jeho kapsy a všechna práva z platebních rozkazů a vymožených již exekucí zůstala by mu zachována. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205358