S a l l y A r m s t ro n g o v á / V Z P O U R A
organizací zahrnuty mezi porušování lidských práv dívek a žen, jenže dívka se třetím typem je odsouzena k celoživotní bolesti. Pokud nezemře na ztrátu krve, šok, pánevní infekci či tetanus, musí žít s otvorem o velikosti bříška prstíku svého dítěte. Dívka, která má takto zdevastovanou v podstatě celou oblast zevních rodidel, trpí vážnými problémy s močením, často močí v bolestech plných patnáct minut, takže se pokouší močení vyhýbat, čímž ovšem vznikají infekce močového traktu, vedoucí k ledvinovým poruchám a někdy i k otravě krve. Když se vdá, musí být opět rozříznuta, aby byl možný pohlavní styk. Pak se dostaví muka při porodu zmrzačeným porodním kanálem. Porodní stahy trvají dlouho – tři až pět dní nebývá výjimkou –, takže plod trpí nedostatkem kyslíku. Jako mnoho žen před ní pak může taková dívka konstatovat: „První dítě vždycky umře. Zprůchodní ale cesty pro další děti.“ Kořeny tohoto brutálního rituálu charakterizuje stejný zmatek, jaký panuje ve snahách tyto praktiky zastavit. A jsou to praktiky, jež začaly před dvaadvaceti staletími v Egyptě, odkud se šířily dál.21 Někteří tvrdí, že šlo původně o náboženské důvody, jenže navzdory tomu, že rituál praktikují v Etiopii muslimské, křesťanské i židovské sekty, v Koránu, Bibli nebo Tóře o nich nenajdete ani zmínku. Jiní tvrdí – bez ohledu na zjevné lékařské doklady o pravém opaku –, že rituál posiluje ženské zdraví a schopnost rodit děti. Podle dalších bizarních tvrzení je žena po této obřízce atraktivnější a je i lepší manželkou. Ve skutečnosti je drasticky zmrzačená, odsouzená k bolestem a k sexuálnímu traumatu. Gerry Mackie mi vysvětloval, že lidé zasazující se o zastavení praxe mrzačení ženských genitálií kladli vesničanům nevhodně postavenou otázku. „Otázka nemá znít: ‚Proč mrzačíte ženské genitálie?‘ Otázku je třeba formulovat takto: ‚Co by se stalo, kdybyste mrzačení ženských pohlavních orgánů nepraktikovali?‘ “ Ukáže se, že klíčovým důvodem je provdání děvčete. Pokud děvče není obřezané, považuje se za nečisté, tudíž za neprovdatelné. Kdyby se rodina rozhodla rituál odmítnout, důsledky by byly zničující. Dcera by se neprovdala, nebyla by vnoučata, žádná úcta, žádný respekt. Nejasný původ má i tradice dětských sňatků. Na mnoha místech, například v Pákistánu a Afghánistánu, se soudilo, že děvče by nemělo ovulovat v domě rodičů. Jinými slovy, pokud dívka nebude v pohlavně zralém věku provdaná, mohla by přivolat na svou rodinu hanbu. „Děvčata, kterým ještě není šestnáct, prostě nejsou fyzicky zralá natolik, aby mohla mít děti, tím méně jsou zralá v případě, že jsou obřezaná,“ zdůrazňuje Molly Melchingová. Vdaná děvčata navíc 21
Z toho důvodu se někdy toto zvěrstvo označuje jako tzv. faraonská obřízka, medicínsky infibulace 2. stupně. (pozn. překlad.)
100
vzpoura.indd 100
25/02/2015 10:34:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205352
ZÁ L EŽI TO S T KULTURNÍ ODL I ŠNO S T I
nemohou chodit do školy, jejich vzdělávání končí. Pokud se děvče vdá nezralé a má již zmrzačené genitálie, dospěje s nevýhodami, jež ji neopustí po zbytek života. Program Molly Melchingové využívá jedinečnou metodu výuky. Místo písemného materiálu, který by negramotným vesničanům mnoho neřekl, přistupuje k dramatickému ztvárnění. Poselství programu Tostan je kombinací poučení o právech a zodpovědnosti. „Abyste měly právo, musíte nést zodpovědnost,“ objasňuje Melchingová. Tuto koncepci program Tostan předvádí doslova formou dramatických scének, vyprávění a básní. Když jsem navštívila jednu z vesnic poblíž Polel Diawbé, měla jsem tu čest sledovat tostanskou dramatickou scénku o těhotné ženě. Byla jsem unesena působivostí příběhu sehraného účinkujícími herci i reakcí zástupu, který divadelnímu představení přihlížel. Hlavní postava byla zjevně nemocná, hrozilo, že přijde nejen o své dítě, ale i o svůj vlastní život. Žena měla nárok na prenatální i postnatální péči, ale na zdravotnické středisko se dostavila až ve chvíli, kdy už bylo příliš pozdě. Vesničané, kteří se shromáždili kolem jednoduše zbudovaného jeviště, přijali lekci dobře: žena má nárok na lékařskou péči, ale záleží na její vlastní zodpovědnosti, zda ji získá. V jiné vesnici se divadelní představení soustředilo na děvče, které muselo odejít ze školy a vdát se. Když byla povolána „řezačka“, aby znovu rozřízla vaginu, která byla po obřízce sešitá, začala dívka krvácet. Ticho, které zavládlo mezi 1200 vesnickými diváky, bylo dojemné. Děvče ve hře zemřelo a přihlížející se rozkřičeli „Pak pak pak!“, což volně přeloženo znamená „Smrt zhoubné tradici!“ Představení tak hluboce zapůsobilo, že ženy z vesnice, jež byly určené k provádění obřízky, utvořily kolem herců kruh a vhodily svoje obávané nástroje obřízky do nádoby, kterou posléze symbolicky pohřbily. V Senegalu je čtrnáct tisíc vesnic, ale ne ve všech mělo mrzačení ženských pohlavních orgánů svou tradici. Z osmi tisícovek, kde se praktikovalo, bylo v přibližně 5500 od roku 1997 ukončeno. Denní tisk svého času ženy z vesnice Malicounda Bambara za rebelii proti tradici ostře kritizoval. Dnes je velebí jako hrdinky. Náboženští vůdci původně tvrdili, že ženy porušují pravidla stanovená v Koránu. Dnes prohlašují, že ženy ukázaly ostatním pravdu. Koumba Tokolaová, prezidentka manažerského výboru komunity v Sedo Abass v okrese Fouta, říká: „Předtím jsme netušily, že tato praxe vede k tak závažným problémům. Teď to víme, a tak se proti tomu musíme ozvat. Jsme ženy, ty, které byly obřezávány, ty, jež nesly následky, a tak jsme také ty, které to musejí zastavit.“ Propaganda a zákazy nebyly pro ukončení mrzačení ženských pohlavních orgánů a dětských sňatků účinné. Program Melchingové, soustředěný na lidská práva a zdravotní osvětu, však slaví úspěchy. 101
vzpoura.indd 101
25/02/2015 10:34:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205352
S a l l y A r m s t ro n g o v á / V Z P O U R A
Tostanské lekce z lidských práv a osobní zodpovědnosti mají dalekosáhlý účinek. V Senegalu nemá matriční doklady o narození přes 40 % dětí. Tyto děti tudíž nejsou registrovanými občany. Součástí tostanského programu je – asi jako povinné očkování – poučení o tom, co je rodný list. Z lekcí o právu na čisté prostředí povstala akce uklízení odpadků, sázení stromů, a vesničané si navíc zvykli používat účinnější kamna, která při vaření spotřebují o dvě třetiny méně dřeva. Výdaje na program Tostan činí asi 100 amerických dolarů na jednu ženu nebo 20 tisíc amerických dolarů na jednu vesnici. Molly Melchingová odhaduje, že by na dokončení prací, jež započala v roce 1992, potřebovala 20 milionů amerických dolarů. Program se rozšířil za hranice Senegalu do Mali, Súdánu a Guiney, Guiney-Bissau, Gambie a Mauritánie, ve východní Africe také do Džibutska a Somálska, a proto Molly věří, že kdyby pro program Tostan sehnala sponzory, stalo by se mrzačení ženských genitálií a uzavírání dětských sňatků záhy minulostí všude. Celé ráno jsem ji sledovala, jak posílá faxy a vyřizuje telefonáty se sponzory. Ohromuje mě, že žena, která našla recept na úspěšné ukončení kulturních tradic poškozujících ženy a dívky, nemůže k dokončení práce sehnat hotovost. Když jsem mluvila s lidmi z Dětského fondu OSN (UNICEF) v New Yorku, zjistila jsem, že mocní hráči neuspořádali setkání, na němž by určili rozpočet a časový plán; prostě to pro ně nebylo prioritní. Maria Gabriella De Vitaová, ředitelka Ochrany dětí při Dětském fondu, uznává, že program Tostan funguje. „Víme, co máme dělat, strategii máme, jenže mezinárodní společenství nevytvořilo ani program jednání, ani časový plán dosažení cílů.“ Zatímco dívky čekaly, byrokracie vítězila. Právě na to Molly Melchingová myslela, když jsme odbočily z jediné hlavní silnice, která se jako náhrdelník ovíjí kolem okresu Fouta, a jaly jsme se zdolávat bahnitou plošinu vedoucí k vesnici Polel Diawbé, kde jsem se chtěla setkat s Chadíou. Na protější straně řečiště se shromáždili vesničané a vítali hrdinku Melchingovou bouřlivým potleskem. Chtěli jí ukázat divadelní představení, jež si připravili pro nadcházející ceremonii formálního ukončení praxe mrzačení ženských genitálií a dětských sňatků. Před zahájením hry jsme se v počtu deseti posadili do písku a ze společné mísy jsme holýma rukama pojedli kořeněnou rýži, zesklovatělou cibulku a porce kuřete. V Polel Diawbé zavládla báječná vítězná nálada, ale Chadía, kvůli níž jsem se celou tu dálku vypravila, zde nebyla. Její kamarádky mi vysvětlily, že navštívila příbuzné v Dakaru a vrátí se teprve začátkem školního roku. Dando, spolužačka, která s ní onoho osudného dne pochodovala vesnicí, pravila se slavnostní vážností, jaké je jen malé děvče schopné: „Tradice, která ubližuje, není tradice, kterou bychom měly dodržovat.“ Pak se vytratila a přidala se k ostatním dívkám z Chadíiny třídy. Smály se, pošťuchovaly se, hrály si – chovaly se jako děti svého věku. 102
vzpoura.indd 102
25/02/2015 10:34:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205352