Napsal Robert Saudek, 26. 6. 2013 29. června uplyne devadesát let od smrti Fritze Mauthnera (1849 Hořice – 1923 Meersburg). Od šesti let žil Mauthner v Praze, zde studoval práva, psal pro Kuhův deník Tagesbote aus Böhmen. V roce 1876 Prahu nadobro opustil, usadil se v Berlíně, působil v redakci Berliner Tageblatt. Prosadil se parodickou sbírkou Nach berühmten Mustern (1878). V románu Der letzte Deutsche von Blatna (1887) vypsal depresi německé menšiny v éře rozvoje českých národně-politických snah. Počátkem nového století publikoval třísvazkové Beiträge zu einer Kritik der Sprache (1901– 1902), jež teprve později byly doceněny jako dílo předjímající úvahy Ludwiga Wittgensteina. V roce 1903 si Mauthner počal dopisovat s Robertem Saudkem (1880 Kolín u Prahy – 1935 Londýn). Saudek se po studiích v Praze, Lipsku a v Paříži usadil v Berlíně, jeho dramata se brzy hrála jak na scénách v Německu, tak v Praze, Saudek referoval v německém tisku mj. i o českém písemnictví, prosadil se také jako romanopisec (Und über uns leuchtende Sterne, 1907; Dämon Berlin, 1907; Der Mikado. Ein Seeroman, 1909; Die Spielerin, 1910; nejslavnější z nich vyšel ovšem až po válce – Die Diplomaten, 1921, č. Diplomati, 1921). Ve dvacátých a třicátých letech působil jako československý diplomat postupně v Berlíně, Haagu a Londýně, psal pro Prager Presse, a – snad především – rozvinul svůj letitý zájem o problematiku vztahů mezi jazykem a psychičnem v respektovaných pojednáních grafologických (zejm. Vědecká grafologie: psychologie písma, 1925; Experimentální grafologie, 1928). V Mauthnerově pozůstalosti, kterou spravuje Institut Leo Baecka, se nalézá na šedesát dopisů a pohlednic, jež Saudek Mauthnerovi v letech 1903–1921 adresoval. Pokud je nám známo, dochoval se jediný protějšek – a sice Mauthnerův dopis Saudkovi z roku 1921, uložený v LA PNP ve fondu Arne Laurin. Saudkovy dopisy představují mnohostranně pozoruhodný dokument: mimo jiné ukazují Roberta Saudka jako osobnost zvídavě a činorodě rozkročenou mezi rodným a berlínským prostředím, a komplikují také obraz Mauthnera jako typicky zarputilého nepřítele všeho českého. Ostatně již počátkem roku 1907 Saudek v deníku Čas napsal: „Nevyslovuji tu osobní názor, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205301
nýbrž skutečný stav věcí, konstatuji-li já, Čech žijící v Berlíně mezi německými literáty, konstatuji-li fakticky: principiální antipatie proti české literatuře v Německu je tím, čemu Ibsen říkával eine Lebenslüge, je to neprávem tvrzená nepravda, kterou se doma po desetiletí těšíme. Tvrdí-li pražští Němci něco jiného, pak o poměrech v říši nejsou informováni“ (citováno v Lidových novinách 17. 1. 1907); a v článku Fritz Mauthner a my Saudek tuto tezi vztáhl přímo na Mauthnera: „Často jsem s ním mluvil o Češích a poznal jsem, že nás a naše snahy má upřímně a vřele rád. Česky už téměř neumí“ (Národní listy 2. 3. 1907). Jako ukázku ze souboru, jehož edici připravují Václav Petrbok a Michal Topor, přikládáme nedatovaný Saudkův dopis pocházející pravděpodobně z konce roku 1906 nebo z prvních dní roku 1907. mt Berlín W50, Regensburgerstr. 15 Milý a drahý mistře, srdečný dík za Vaše přátelské řádky. Své „dva omyly“ jsem přirozeně zjistil hned, jak jsem přečetl Váš dopis. [1] Věc se stala tak, že jsem chtěl zevrubně psát o 2. vydání. [2] Avšak Voss. [Vossische Zeitung], B. B. C. [Berliner Börsen-Courier] atd. prohlásily, že redakce o tom budou psát samy. Zbyl jen W. a M. [Die Welt am Montag], bylo mi řečeno, že rubrika má jen 80 řádek a rukopis by musel přijít týž den. Napsal jsem proto okamžitě, čemu se říká „jubilejní poznámka“, protože mi šlo pouze o to „dát signál“, o to, aby se vůbec psalo. Záleží „jak známo“ na tom, kdo napíše jako první. – Nejsem tak neskromný, abych se domníval, že já, hloupý chlapec, bych k tématu mohl říct něco nového. Přece jsem však neskromný tak, že se raduji z Vaší likvidační práce na fyziologické psychologii, protože vidím otevřenou cestu k psychologii budoucí (charakterologii), kterou považuji za své životní dílo. To jsem mimochodem vyložil v jednom článku, kde jsem napadl P. J. Möbiuse v recenzi jeho brožury „Beznaděj vší psychologie“ [3] a půltuctem citátů z Kritiky jazyka prokázal její vliv na oficiální psychologii. Ten článek měl stát v B. T. [Berliner Tageblatt]. Tiskové korektury jsem četl v den, kdy vyšla Vaše předmluva v Zukunft. [4] Z toho faktu byl p. Block [5] 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205301
tak rozhořčen, že nechal můj článek ležet, „protože pan Mauthner vlastně vůbec nezasluhuje, aby se mu dávalo slovo, když píše pro Zukunft“. Tak dnes vypadá berlínská žurnalistika! O českém knižním vydání Kritiky jazyka [6] jsem se dozvěděl od Vás. Pan Otto svého času Knihu pohádek [7] pro „Světovou knihovnou“ odmítl, ačkoli tomu mně spřátelený redaktor [8] věnoval velké úsilí. Prosím, pošlete mi jeden exemplář. Napíšu Ottovi, u něhož jsem vydal dva německé svazky, [9] málo přátelský dopis kvůli tomu, jak se ke mně v této věci zachoval. Ona záležitost s Leben [10] byla velmi nepříjemná. Onemocněl jsem z toho tak, že jsem už ani nedoufal, že vstanu. Kurýrovala mě snad polovina fakulty. Nakonec se o mě staral profesor (Rosenheim) [11] a delší cesta k moři (Brémy – Konstantinopol) mě zase postavila na nohy. S Leben nemám samozřejmě už dlouho nic společného. Se srdečnými pozdravy a přáním všeho dobrého Váš upřímně oddaný Robert Saudek Přeložil a vysvětlivky napsal Michal Topor 1) Jde patrně o reakci na nějaký Mauthnerův komentář k textu, který Saudek publikoval v berlínském týdeníku Das Blaubuch (Robert Saudek: Die Sprachkritik, in Das Blaubuch 2, 1907, č. 3, 17. 1., s. 79– 89). 2) Fritz Mauthner: Beiträge zu einer Kritik der Sprache, sv. 1. (Zur Sprache und zur Psychologie), 2., přepracované vydání, Stuttgart, Cotta 1906. 3) Paul Julius Möbius: Die Hoffnungslosigkeit aller Psychologie, Halle an der Saar, C. Marhold 1907.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205301