Po krátké odmlce ţena řekla: „Ujišťuji vás, ţe se nemýlíte.“ „Coţe?“ vykřikl Duff. „Říkám vám, ţe obě vraţdy spolu souvisejí. Dá se říct, ţe jde vlastně o jeden případ.“ „Probůh!“ ulevil si inspektor. „Jak tomu mám rozumět?“ „Povím vám to, aţ se setkáme. Je to dlouhá historie. Přijedete do San Rema s Loftonovou výpravou, viďte?“ „Určitě. O půl páté odpoledne odjíţdíme a o dvě hodiny později jsme na místě.“ „Dobře. Do té doby to můţe počkat. Pan Honywood nechtěl, aby celá ta historka vyšla najevo. Obával se, ţe by to ohrozilo moji divadelní kariéru. Ale jsem pevně rozhodnuta — spravedlnosti musí být dán průchod, i kdyţ to snad vrhne špatné světlo na mou minulost. Já vím, kdo mého manţela zabil!“ Duff zalapal po vzduchu: „Vy víte —“ „Ano, já to vím!“ „Madame, proboha, nemůţeme si dovolit riskovat! Řekněte mi, kdo to je — hned teď!“ „Mohu vám pouze říci, ţe ten muţ se účastní Loftonova zájezdu.“ „Ale jeho jméno — jak se jmenuje?“ „Nevím, pod jakým jménem cestuje. Kdyţ jsme se s ním před dávnými lety setkali v jedné vzdálené zemi, říkal si Jim Everhard.“ „Odkud to víte?“ „Manţel mi to napsal.“ „A neuvedl, jak se Everhard dnes jmenuje?“ „Ne!“ „A ten muţ zavraţdil Hugha Drakea?“ Duff zadrţel dech. Jeho úkolem bylo odhalit pachatele londýnské vraţdy. „Ano!“ „To vám také sdělil manţel?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205229
„Ano — všechny podrobnosti se dozvíte z jeho dopisu, který vám dnes večer předám.“ „Ale ten muţ — musím odhalit jeho totoţnost. Říkáte, ţe jste ho potkala před mnoha lety. Poznala byste ho ještě dnes?“ „Poznám ho okamţitě.“ Duff si otřel kapesníkem čelo. Konečně se na něho usmálo štěstí. „Paní Honywoodová, jste tam ještě? Slyšíte mě?“ „Slyším vás.“ „To, co jste mi řekla, je velice — uspokojivé.“ Duff se rád vyjadřoval zdrţenlivě. „Dostavím se do hotelu kolem půl sedmé s celou Loftonovou výpravou.“ Bez sourozenců Fenwickových, ovšem. „Kladu vám na srdce, abyste neopouštěla pokoj, dokud se vám neozvu. Najdu v hotelu místo, odkud uvidíte všechny účastníky zájezdu, ale oni vás nespatří. Identifikujete vraha — ostatní uţ je moje věc.“ „Udělám, co je mojí povinností. Pomohu vám odhalit Walterova vraha, aby ho stihl spravedlivý trest. Můţete se na mě plně spolehnout.“ „Velice vám děkuji. Na shledanou dnes večer, paní Honywoodová.“ „Na shledanou. Budu čekat, dokud nezavoláte.“ Duff vyšel z budky a uţasle pohlédl na doktora Loftona, který tu stál pár kroků za dveřmi. „Dostal jsem váš vzkaz,“ prohlásil Lofton. „Odjíţdíme o půl páté. Koupil jsem jízdenku i pro vás — jestliţe ji chcete.“ „Samozřejmě, ţe chci,“ odvětil Duff. „Zaplatím vám později.“ „To nespěchá.“ Lofton se obrátil k odchodu, pak se otočil. „Vy — hm — mluvil jste s paní Honywoodovou?“ „Ano, před chvilkou.“ „Dověděl jste se něco?“ „Vůbec nic,“ řekl Duff. „Škoda,“ poznamenal Lofton a zamířil k výtahu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205229
Duff odcházel do svého pokoje v růţové náladě. Za necelých sedm hodin vyřeší jeden z nejobtíţnějších případů své kariéry. Při obědě, v jídelně hotelu, studoval obličeje účastníků zájezdu. Který z nich je vrahem? Kdo z těch muţů skrývá pod usměvavou maskou černou duši? Lofton? Nebo Tait, který se tak nenadále zhroutil ve dveřích salónku Broomova hotelu? I kdyţ má nemocné srdce, stále ještě by dokázal uškrtit slabého starce. Kennaway? Nezralý mladíček. Benbow? Duff zavrtěl hlavou. Ross, či Vivian, nebo Keane? Všichni tři přicházeli v úvahu. Maxy Minchin? Příliš do obrazu nezapadal, ale pouţíval nevybíravé metody k odstranění svých konkurentů... Fenwick? Detektiv se zachmuřil, jestli je pachatelem Fenwick, bude ho sledovat aţ na konec světa — do Pittsfieldu, Massachusetts — a přivede ho zpátky. V půl páté odpoledne seděli všichni ve voze první třídy přímého vlaku do San Rema. Duff se nikomu nezmínil ani slůvkem o chystaném překvapení. Třebaţe se uţ na nástupišti přesvědčil, ţe nikdo z účastníků nechybí, znovu nahlíţel do jednotlivých kupé, tu a tam vyměnil s někým pár slov a nakonec se posadil do oddílu, kde byli Tait a Kennaway. „Nu, pane Taite,“ oslovil ho přátelsky, „doufám, ţe vás uţ nečeká ţádné rozčilení a cesta nadále bude probíhat klidně.“ Tait si ho nevraţivě změřil. „O mne si nedělejte starosti.“ Duff se usmál a chvíli mlčky sledoval oknem krajinu. Zalesněné pahorky a zelené louky s pasoucím se dobytkem, malý přístav s kapličkou, zříceninou hradu — a za nimi se modralo Středozemní moře. „Romantická končina,“ poznamenal inspektor. „Jako dělaná pro film,“ zabručel Tait. Vzal do rukou paříţské vydání listu New York Herald a zahloubal se do čtení. Duff se otočil k mladému muţi. „Jste poprvé v zahraničí?“ Kennaway zavrtěl hlavou. „Ne. Během studia jsem o prázdninách navštívil několikrát Francii. Bylo to báječné — nedovedl jsem si váţit takového štěstí.“ Pohlédl na advokáta a povzdechl si. „Nic mě tehdy netíţilo.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205229