záminku k cestě. To jste věděli, že tady na Korsice má tetu? Má prý dům ve vesnici jménem Speloncato a Reboul šíří skazky, že teta je po operaci a že se chce přesvědčit, jestli je o ni patřičně postaráno. Musím říct, že se mi vůbec nelíbí, že by sem měl jet, to ale probereme později. Kdyby opravdu jel, musíme se postarat o jeho bezpečnost.“ „No, a tu je něco, co by nám mohlo pomoci,“ poznamenal Jo. „Když jsme mluvili se Zonzou, zeptali jsme se na jména těch dvou zdejších, které si nachystal jako pomoc pro Oblomovovy. Jsou to dva místní a máme kamarády, kteří jsou jejich kamarády. Takže jsou tu dvě zajímavé možnosti.“ Udělal přestávku a dolil všem víno. „Zaprvé, mělo by se nám podařit přesvědčit ty dva, aby přešli na naši stranu a prozradili nám, co mají Oblomovovi v případě Francise v úmyslu — jak to chtějí udělat a kdy. Zadruhé, jakmile tohle zjistíme, mohli bychom toho využít a zneškodnit Oblomovovy dříve, než se jim něco podaří.“ „Úžasné, a opravdu užitečné,“ ozval se Sam, „ale nesmíme zapomenout, že tohle všechno musí směřovat k tomu, abychom odhalili Vronského. Potřebujeme důkaz, že to byl on, kdo všechno zosnoval. Potřebujeme, aby se Oblomovovi přiznali.“ Osnovali dále a u toho vyprázdnili láhev a snědli večeři; když se následujícího rána Sam s bratry loučil, plán měli odsouhlasený. Bylo třeba doladit jediný detail: kdy a kde se uskuteční Reboulova návštěva. Ale Figatelliovi si byli jisti, že mohou použít Zonzu k tomu, aby tuhle informaci poslal dál. Sam si plán probíral od začátku až do konce po celých pětapadesát minut letu zpět do Marseille a cítil, že mu návštěva stála za to. 104
mayle_podfuk.indd 104
11.3.2015 15:32:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205121
Trpělivost nikdy mezi ctnosti, které Olega Vronského zdobily, nepatřila a teď, když konečně došel k rozhodnutí zbavit se Reboula, mu kvapem docházela a dožadoval se pokroku. Časté večerní telefonáty od jednoho z Oblomovových zatím přinášely zklamání. Každodenně se vraceli k tomu stejnému problému: jak dostat Reboula na Korsiku. Jak plány přicházely, tak zase odcházely. Jedno rozčarování za druhým. A tak když Saša Oblomov přišel s něčím zbrusu novým a namísto večer volal ráno, řekl si Vronský, že se na něj Štěstěna opět usmívá. „Máte nějaké novinky?“ zeptal se Vronský. „Jen ty nejlepší,“ odpověděl Oblomov. „Právě mi zavolal můj kontakt v Calvi. Řekl, že příští týden má Reboul letět na Korsiku, tak na dva dny. Má tam jakousi starou tetu, kterou potřebuje navštívit. Tím to začíná být zajímavé. Teta žije ve vesnici Speloncato — nepříliš daleko od Calvi, ale uprostřed prázdné a divoké krajiny. Což zní perfektně. Dostaneme ho buď po příjezdu, nebo před odjezdem.“ „Prima. Zavolejte mi ihned, jak budete mít plán.“ A ve výborné náladě zavolal Vronský Philippovi, že návštěvu fotografa, domluvenou na příští týden, budou muset odložit. Důležité obchodní jednání si vyžaduje jeho nevyhnutelnou přítomnost v Paříži. Philippe samozřejmě naprosto chápal a popřál mu úspěšnou cestu. Vronskému zbývalo jen přikázat sekretářce, aby mu zarezervovala jeho obvyklé apartmá v hotelu Bristol, et voilà. Alibi bude skálopevné. Phlippův instinkt novináře v něm vždy vyvolal podezření týkající se výmluv objektů jeho pozornosti na poslední možnou chvíli. Zavětřil ruskou lumpárnu a zavo lal Samovi. 105
mayle_podfuk.indd 105
11.3.2015 15:32:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205121
„To samé se mi už párkrát stalo,“ řekl Samovi. „Obvykle to bývá politik, kterého právě chytli s gatěmi u kotníků a který se proto klidně obejde bez veřejné pozornosti. Tentokrát však nevím.“ „Já ale vím,“ odpověděl Sam. „Znamená to, že se chystá k akci. Můžeš zmizet z redakce o něco dříve, abychom to mohli probrat s Francisem?“ Když se Philippe koncem odpoledne dostavil, shledal Reboula — na to, že mu šlo o život — nečekaně klidným. Otevíral láhev šampaňského a všichni tři se usadili, aby mohli vše řádně probrat. „Jsem v klidu,“ ubezpečil je. „Mám na své straně vás dva, bratry Figatelliovy a všechny jejich kontakty, a co je nejdůležitější, máme potřebné informace. Víme, co chtějí spáchat, dřív než se o to pokusí. Skutečnost, že se Vronský dekuje do Paříže, je důkazem, že má vše zosnováno. Tohle je totiž to, co dělává pokaždé — když se někomu stane nehoda, je někde jinde.“ Pozvedl svou sklenici. „Bon voyage!“ Sam již měl pro Reboula nachystaný plán, ale to chvílí počká; nechtěl svému příteli pokazit optimistickou náladu. Strávili spolu příjemnou půlhodinku, ale Philippe musel odejít, protože se měl zúčastnit jisté méně přitažlivé příležitosti — koktejlového večírku na oslavu otevření nové pobočky jedné z místních bank. „Teplé bílé víno a plácání se po zádech,“ popsal to. „Ale pravidelně u nás inzerují, a tak někdo tam jít musí.“ Povzdychl si, dopil sklenku šampaňského, smutně pohlédl na nedopitou láhev a šel. „Myslím, že bych měla jet s vámi.“ „V žádném případě.“ Elena a Sam byli u sebe na pokoji a zvolna se chystali sejít dolů na večeři s Reboulem. Elena mínila, že i ona 106
mayle_podfuk.indd 106
11.3.2015 15:32:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205121