STAVEBNÍ ZÁKON S KOMENTÁŘEM V PRAXI
regulační plán nahrazovat územní rozhodnutí pouze zčásti, pak nutno při vydání regulačního plánu tento rozsah a obsah nahrazovaných částí specifikovat, což rovněž nebude příliš jednoduché a pro neznalost konkrétních podmínek může být dokonce zavádějící! Nejpravděpodobněji bude tento režim zřejmě aplikovatelný u regulačních plánů pořizovaných na žádost. Text zákona Díl 5 Územní řízení § 84 Příslušnost k územnímu rozhodnutí (1) Územní rozhodnutí vydává příslušný stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení. (2) Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán jen v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu.
§ 85 Účastníci územního řízení (1) Účastníky územního řízení jsou a) žadatel, b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. (2) Účastníky územního řízení dále jsou a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejde-li o případ uvedený v písmenu d), b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. (3) Účastníky řízení nejsou nájemci bytů, nebytových prostor nebo pozemků.
Komentář: Přehledné schéma procesu územního řízení standardního je uvedeno v příloze [P_04]. Podrobnější ustanovení o náležitostech podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a náležitostech jednotlivých územních rozhodnutí vymezuje prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu (vyhláška č. 503/2006 Sb.). Výkon rozhodovacích správních činností, to jest rozhodování ve správních řízeních podle stavebního zákona, je výkonem státní správy (přestože tomu tak v historii nebývalo a že tlak na centralizaci tohoto procesu nevede k lepším výsledkům, což platí zejména v územním plánování, ale územní řízení nebývá výjimkou). Věcnou příslušností se rozlišuje mezi obecnými stavebními úřady a stavebními úřady speciálními, „jinými“ a „ostatními“; místní příslušností se rozumí skutečnost, že působnost správního orgánu je prvotně určena jeho územním obvodem a subsidiárně jeho věcnou příslušností (rozhoduje se o území a stavbách v územním obvodu stavebního úřadu), zatímco v případě speciálních stavebních úřadů a dotčených správních orgánů je prvotní skutečností věcná kompetence a subsidiární jejich územní dosah. K provádění územního řízení je zásadně příslušný obecný stavební úřad obce s přenesenou působností, obce s rozšířenou působností a krajský úřad. V určitých případech stanovených zvláštními předpisy (podmínky využití území a ochranná pásma podle zvláštních právních předpisů) jsou k rozhodnutí příslušné jiné orgány. Dotýká-li se rozhodnutí jiných správních orgánů podmínek v území, vydává v takovém případě obecný stavební úřad závazné stanovisko o souladu záměru s podmínkami v území a s územně plánovací dokumentací a záměry obce. Dotýká-li se územní rozhodnutí území podléhajícím různým místně příslušným stavebním úřadům, postupuje se při řešení těchto kompetenčních rozporů v souladu s ustanovením § 13 odst. 6 SZ v případném souběhu s ustanovením § 11 odst. 2 SŘ. V případech změn příslušnosti a v případech sporů o příslušnost věcnou se postupuje v souladu s ustanovením § 131 až 133 SŘ, který zmocňuje k vydání územního rozhodnutí všem dotčeným stavebním úřadům nejbližší nadřízený správní orgán; ten však může povinnost rozhodnout uložit jednomu z podřízených stavebních úřadů – obvykle tomu, jehož se rozsah řízení dotýká největší měrou nebo který bude pro takové rozhodnutí lépe personálně a hmotně vybaven. Rozhodnutí může atrahovat i společný nadřízený správní orgán a ve věci rozhodnout; tímto postupem se však stává správním orgánem prvoinstančním! Toto ustanovení lze využít obvykle především u liniových staveb.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205038
1. část
Při využívání území různými subjekty musí být chráněny i některé zvláštní zájmy, vyplývající ze speciálních právních předpisů. Ochrana takových zájmů je jednak sledována samotnými obecnými stavebními úřady, jednak některými speciálními správními orgány, tak zvanými dotčenými správními orgány – lépe a přesněji dotčenými správními úřady. Rozhodnutí o tom, kterých veřejných zájmů se může rozhodnutí (opatření) dotknout, činí příslušný stavební úřad ze své pravomoci. Činí tak, nastanou-li skutečnosti předvídané ustanoveními § 175 a § 176 SZ. Dotčené správní orgány vstupují do územního řízení svými závaznými stanovisky (§ 149 SŘ) na základě zmocnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Soupis a struktura dotčených správních orgánů s uvedením těchto zmocňujících ustanovení je v příloze [P_06]; vzor závazného stanoviska je rovněž uveden v příloze [P_06]. Jako dotčené správní orgány vykonávají svoji činnost a sledují zvláštní zájmy v území jednak obecné správní orgány (to jest orgány zařazené v soustavě obecních a krajských úřadů), jednak speciální správní orgány v této soustavě nezařazené – například orgány ministerstva obrany a vnitra, orgány hygieny, veterinární správy, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, obecněji orgány péče o přírodní složky životního prostředí, báňské úřady, drážní správní úřad, Úřad civilního letectví nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Všechny tyto dotčené orgány státní správy zúčastněné na územním řízení jsou v tomto řízení (obdobně jako v řízení stavebním) podřízeny koncentrační zásadě řízení, čímž se rozumí zásada, že pro všechny účastníky řízení a dotčené správní orgány platí povinnost vyjádřit se k předmětu řízení ve společně stanovené lhůtě, kterou stavební úřad určí (§ 4 a § 89 odst. 1 SZ); ke stanoviskům a námitkám podaným po této lhůtě se nepřihlíží. Tato chvályhodná zásada je však v některých případech prolomena požadavky zvláštních právních předpisů, podle nichž se vyžaduje projednání návrhu předem (například orgány památkové péče (§ 14 ZoPP). Obdobně je podporyhodné ustanovení, které vylučuje možnost uplatňovat stanoviska a námitky, o nichž bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního plánu. Zajištěním zájmů obrany státu (§ 175 SZ) je pověřeno Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, která mohou určit a oznámit stavebním úřadům území, v nichž lze v zájmu zajištění obrany a bezpečnosti státu vydat územní rozhodnutí a stavební povolení jen s jejich souhlasem; oba tyto orgány mohou svůj souhlas vázat na splnění zvláštních podmínek pro umístění, provedení a užívání těchto staveb. Zvláštní pozornost věnuje stavební zákon ochraně složek životního prostředí a jiných zvláštních zájmů (§ 176 SZ). Dotýká-li se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy (například zákon o péči o zdraví lidu, zákon o životním prostředí, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o lesích, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, zákon o lesích, zákon o odpadech a zákon o státní správě v odpadovém hospodářství, zákon o státní památkové péči, zákon o drahách, zákon o pozemních komunikacích, zákon o civilním letectví, zákon o elektronických komunikacích, atomový zákon, zákon o ochraně a využití nerostného bohatství či zákon o podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci), rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem dotčeného orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí. Tento orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí (stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku a podobně) v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit. Aby byla naplněna zásada úspornosti a efektivity řízení a zachování právních jistot účastníků, jsou stavební úřady a jiné orgány, které provádějí řízení a vydávají závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí podle tohoto zákona, jakož i další orgány státní správy, které ve věcech výstavby provádějí řízení, vydávají rozhodnutí nebo závazná stanoviska podle zvláštních předpisů, povinny spolupracovat. Zejména jsou povinny dbát toho, aby věcně související správní řízení na sebe pokud možno navazovala, využívat všestranně výsledků těchto řízení, předávat včas a úplná stanoviska a na dožádání i ekonomické, technické a jiné údaje a podklady (§ 4 SZ). V případě sporů mezi správními orgány, které vedou řízení, a dotčenými správními orgány, popřípadě sporů mezi dotčenými správními orgány navzájem se postupuje v souladu s ustanovením § 136 odst. 6 SŘ. Účastníky veškerých územních řízení jsou ► žadatelé [§ 27 odst. 1 písm. a), resp. písm. b) SŘ], ► obec; dotýká-li se řízení území, které se nachází v územních obvodech dvou nebo více obcí, jsou účastníky řízení všechny takto dotčené obce; zástupce obce, která má v řízení postavení účastníka, je povinen prokázat se zmocněním k zastupování,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205038
STAVEBNÍ ZÁKON S KOMENTÁŘEM V PRAXI
► a dále jsou jimi, resp. mohou být: ► fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich (jehož zvláštním případem je společenství vlastníků), mohou být rozhodnutím přímo dotčena (v to též vlastníci infrastruktury); všichni účastníci řízení jsou oprávněni nechat se v řízení zastoupit, přičemž jejich zástupce je povinen prokázat se řádným zmocněním (obecnou plnou mocí nebo plnou mocí pro určitý procesní úkon, který musí být v plné moci definován) (§ 27 odst. 2 SŘ), ► veřejnost – případně zastoupená stanoveným nebo určeným zmocněncem; ► ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává [předpokládané ustanoveními § 27 odst. 3 SŘ; § 85 odst. 2 písm. c) SZ]; v současnosti jsou takovým právním předpisem s ustanovením opravňujícím k účasti v řízení • ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, • ustanovení § 115 odst. 6 až 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, • ustanovení § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, • ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů; ustanovení upravuje účast veřejnosti v ochraně přírody podle tohoto zákona prostřednictvím občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Toto ustanovení je nezávislé na ustanovení , na základě kterého se realizuje mimo jiné účast občanských sdružení v navazujících řízeních na posuzování vlivů záměru na životní prostředí a tím realizace „Směrnice EIA“ a Aarhuské úmluvy. Smyslem novely bylo upravit postavení občanského sdružení jako účastníka řízení v případě, kdy se rozhoduje ve věcech ochrany a přírody v řízení podle zákona č. 114/1992 Sb., a rozhodnutím ve věci je tedy přesně stanoven další postup k ochraně přírody a krajiny. Okruh účastníků řízení vyplývá z charakteru rozhodované věci a dotčenosti práv a právem chráněných zájmů; stavební zákon respektuje nálezy Ústavního soudu [ÚS_83; ÚS_88; ÚS_105; ÚS_118; ÚS_151; ÚS_159; ÚS_166; ÚS_170; ÚS_171; ÚS_189; ÚS_199; ÚS_217], jakož i některé publikované judikáty Nejvyššího správního soudu [NSS_32; NSS_61; NSS_76; NSS_92; NSS_97; NSS_166; NSS_179; NSS_183; NSS_190; NSS_213; NSS_226; NSS_233; NSS_249; NSS_254; NSS_257; NSS_265; NSS_298; NSS_310; NSS_317; NSS_319; NSS_320; NSS_327; NSS_347], z nichž vyplývá, že vymezení okruhu účastníků řízení stavebním úřadem musí především vycházet ze skutečnosti, mohou-li být jejich práva a právem chráněné zájmy dotčeny (§ 27 odst. 2 SŘ). Zejména s přihlédnutím k veřejnosti územního řízení musí být tedy okruh účastníků definován spíše extenzívně. Na druhou stranu však platí, že účastníkem řízení nemůže být ten, jehož práva a právem chráněné zájmy dotčeny být nemohou. Vymezení okruhu dotčených zájmů je významné též s ohledem na účastníky řízení podle zvláštních právních předpisů, neboť tito účastníci, kteří mají nepochybně rovné, byť nikoliv stejné procesní postavení jako ostatní účastníci řízení (nemohou například disponovat žádostí o vydání rozhodnutí), jsou oprávněni vznášet věcné námitky jen k těm skutečnostem, které jsou předmětem jejich aktivit; jinak řečeno: je-li projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývají (§ 89 odst. 4 SZ). V souladu s obecnou právní úpravou (správním řádem) musí být status účastníka řízení přiznán rovněž všem, kdo se prohlásí za dotčené územním řízením a rozhodnutím, a to až do okamžiku, než se prokáže opak. O postavení účastníka řízení rozhoduje v tomto případě ve své působnosti správní orgán příslušný k rozhodnutí ve věci, a to usnesením, proti němuž je možno podat odvolání, které však není důvodem pro přerušení meritorního řízení (§ 28 SŘ). Jistého posílení doznalo postavení těchto účastníků novelou stavebního zákona, kterou byl důsledněji do procesů vedených podle stavebního zákona inkorporován proces posuzování vlivů na životní prostředí, neboť tento proces, upravený podrobněji ustanovením § 91 SZ v odstavci 7 předvídá vedle občanských sdružení též účast obecně prospěšných společností, a to jak v oblasti ochrany přírody a krajiny, tak ochrany veřejného zdraví a kulturních památek. Nutno v této souvislosti připomenout, že vedle pozitivních důsledků rozšíření účasti veřejnosti nese s sebou tento model
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205038