98 / Včelařské dřeviny a byliny
Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol. syn. Verbascum thapsiforme Schrad.) Dvouletá bylina s přímou lodyhou vysokou přes 200 cm. Lodyha i listy jsou na povrchu hustě plstnaté. Přízemní růžici listů tvoří přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, eliptické – podlouhlé, hrubě vroubkované a tupě špičaté listy. Lodyžní listy jsou naopak ostře zašpičatělé a sbíhavé. Květy divizen jsou pětičetné, přisedlé a poměrně velké. Mají kolovitou nebo široce rozevřenou nálevkovitou korunku, která je jen zdánlivě pravidelná, ve skutečnosti je souměrná. Květy ve svazečcích tvoří lichoklas. Korunky jsou světle žlutě zbarvené. Dvě spodní tyčinky jsou delší, tři horní nápadně kratší (obr. 97 v obrazové příloze). Plodem jsou tobolky s mnoha drobnými semeny. Divizna kvete v červenci a srpnu. U nás jsou divizny rozšířeny v mnoha druzích, všechny vyžadují teplé a slunné stanoviště a hlubokou hlinitou půdu bohatou na vápník. Rostou v úvozech, na okrajích cest a na železničních náspech. Nepohrdnou ani kamenitými svahy. Po vysemenění většina rostlin uhyne ještě v témže roce. Pro farmaceutické účely se sbírá květ, otrhává se jen koruna s tyčinkami. Je třeba mít na zřeteli, že květy snadno opadávají. Obsahují hlavně látky slizovité, flavonoidy, silice, saponiny a cukry. V léčitelství se květy divizen používají proti kašli, při zánětech úst a hrtanu. Nálev při vnitřním užití tvoří a uvolňuje hleny. Je účinný při zánětu průdušek, černém kašli, chrapotu a při astmatické bronchitidě. Má desinfekční účinky, a proto se většinou používá při léčení bércových vředů a hemeroidů. Včelařský význam: Divizny mají nektária na vnitřní straně korunních plátků nedokonale vyvinutá. Proto jsou pro včely významné jen jako zdroj pylu. Pyl je drobný, mírně zploštělý, trojhranný, se třemi otvory a jemně zrnitým povrchem. Včely ho sbírají převážně v ranních hodinách a rouskují jej do oranžových rousek. Je zdrojem bílkovinné výživy v letním období. Má vliv na dlouhověkost zimních včel, a proto je jeho přínos významný.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) Vytrvalá, 20–50 cm vysoká rostlina s dřevnatým oddenkem. Lodyhu má vlnatě chlupatou a vystoupavou, listy krátce řapíkaté, vejčité, 2–4 cm dlouhé, celokrajné nebo jen mírně vroubkované. Dvoupyské květy jsou 2–7 mm dlouhé. Korunu mají bledě červenou nebo špinavě bílou. Rostou v květenství – vidličnatých latích. Plody jsou hladké hnědé tvrdky. Dobromysl kvete od července do konce září a patří mezi vyhledávané léčivé rostliny. Obsahuje thymolovou silici, třísloviny, hořčiny. V léčitelství se používá jako kloktadlo proti kašli, proti nemocem dýchacího ústrojí a při zánětech mízních uzlin. Je to rostlina velmi přizpůsobivá. Roste na pasekách, mýtinách, v listnatých lesích a na okrajích lesních porostů. Nevyhýbá se vápencovým podkladům. Je rozšířena od nížin po subalpinské pásmo. V zahrádkách se často pěstuje jako trvalka, protože je vhodnou kuchyňskou náhražkou majoránky. Včelařský význam: Je dobrou nektarodárnou rostlinou. Dobromysl obecná
N = 1,1 mg
C = 76 %
C. h.= 0,83 mg
Pylodárnost není nijak vynikající. Pylové rousky mají šedivou barvu. Čisté druhové medy neznáme. Ve Středomoří se však dobromysl spolu s mateřídouškou a saturejkou podílí na vzniku tzv. hymetského medu na řeckých ostrovech a tymianového medu v Provensálsku. Jsou to medy velmi vonné, jantarově zbarvené, chutné, krystalizující v jemných krystalech.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205016
Část speciální / Včelařské byliny / 99
Durman obecný (Datura stramonium L.) Rostlina přes 100 cm vysoká, s rozkladitě větvenou přímou lodyhou. Listy 15–20 cm velké, v obrysu vejčité, s dlouhým řapíkem, zašpičatělé, laločnatě zubaté a nápadně tmavě zelené. Nepříjemně páchnou. Krásně bílé a krátce stopkaté květy vyrůstají v rozsochách větví nebo na jejich koncích. Kalich květu je vejčitě trubkovitý a výrazně pětihranný. Bílá nálevkovitá koruna dorůstá 5–8 cm. V poupěti je varhánkovitě zřasená. Plod tvoří ostnitá, jako vlašský ořech velká, mnohosemenná tobolka (lidově zvaná panenská okurka) pukající 4 chlopněmi (obr. 98 v obrazové příloze). Některé odrůdy durmanu mají plody bez ostnů. Semena jsou plochá, ledvinovitého tvaru, až 3,5 mm velká, hnědočerně zbarvená. Durman kvete od června do pozdního podzimu. Je to plevelná rostlina rumišť i polí teplých oblastí. Roste hlavně v okopaninách a na okrajích obilnin. Vyhledává úrodné a na dusík bohaté půdy. Je to rostlina velmi prudce jedovatá, vyhledávaná jako droga, a proto se v mnoha zemích pěstuje v kulturách. Obsahuje alkaloidy hyoscyamin, atropin, skopolamin aj. – stejné látky, jako má blín a rulík. Tyto látky jsou základem léků proti Parkinsonově chorobě. Sušená rostlina má slabě omamný zápach, je nahořklá a chutná slaně. Semena po rozmělnění odporně páchnou. Drogu však může ordinovat jen odborný lékař. V léčitelství se používal durmanový list a semena. Včelařský význam: Květy durmanu poskytují včelám jak nektar, tak pyl. Nektária jsou uložena na dně kalichovitého květu. Nektar durmanů je pro člověka jedovatý, ale včelám neškodí. Nektarodárnost dosud nebyla měřena. Medy vymetané z včelstev v okolí kultury durmanu, především druhu durman metelový (Datura metel), jsou pro člověka jedovaté. Vyvolávají prudké zvracení. V České republice prozatím nebyly zjištěny, známé jsou však ze sousedního Maďarska, kde se durman metelový pěstuje pro farmaceutické účely na větších plochách.
Dymnivka dutá (Corydalis cava L.) Vytrvalá, 15–30 cm vysoká a lysá bylina s velkou dutou hlízou. Lodyhu má přímou, bez šupin a se dvěma listy. Listy jsou řapíkaté, sivě zelené, v obrysu široce trojboké, s trojhrannou čepelí a obvejčitými, hluboce laločnatě dělenými, tupými nebo špičatými lístky. Květy jsou uspořádány v koncovém mnohokvětém hroznu a vyrůstají v paždí vejčitých listenů. Jsou žlutobílé, purpurové a mají dva pysky a zakřivenou dlouhou ostruhu. Hromadně kvetou ještě před olistěním stromů, od března do května. Plodem jsou 25 cm dlouhé tobolky, na konci zúžené v zobánek. Dymnivka je jedovatá bylina, současně však patří mezi léčivé rostliny. Drogou je hlíza, která se sbírá v době vegetačního klidu. Má omamný zápach a chutná velmi hořce. Z farmaceutického hlediska se cení její alkaloidy – korydalin, karybulbin a bulbokapnin. V léčitelství se pro prudkou jedovatost používá velmi málo. Tlumí krevní tlak, snižuje peristaltiku. V minulosti se dymnivkou léčila Parkinsonova choroba, duševní nemoci a nervové poruchy. Na ústřední nervovou soustavu dokáže zapůsobit ochrnutím mozku a míchy. Včelařský význam: Dymnivka je dobrou nektarodárnou i pylodárnou rostlinou. Nektar se hromadí v ostruze květu. Nektarodárnost nebyla dosud měřena. Cizosprašně opylované květy dymnivek jsou v mnohém podobné květům vikvovitých. Dymnivky rozkvétají na jaře hromadně. Snůška z jejich květů je významnou podněcovací snůškou.
Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus L.) Známá okrasná i kulturní plodina středoamerického původu. Je jednoletá, vzpřímeně rostoucí, levotočivá a pnoucí rostlina. Dorůstá výšky až 3 m. Pěstuje se na tyčích nebo jiných podpěrách. Listy má střídavé, srdčitě trojčetné, široce vejčité, dlouze řapíkaté a s kopinatými palisty. Motýlokvěté květy jsou stopkaté, šarlatové nebo korálově červené. Květenství tvoří přímé, v párovitém a bohatém hroznu vyrůstajícím
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205016
100 / Včelařské dřeviny a byliny z úžlabí listu (obr. 99 v obrazové příloze). Plodem je široký, 25–30 cm dlouhý a na povrchu charakteristicky drsný lusk. Semena – fazole – bývají červená, žlutá, hnědá, černá nebo strakatá. Využívají se při přípravě polévek a jiných pokrmů. Fazol kvete od června do konce srpna. Je to významná zelenina a v mnoha oblastech méně rozvinutého světa i důležitá potravina chudých. Fazol patří také mezi rostliny léčivé. Listy i semena jsou bez zápachu a mají mdlou slizovitou chuť. Obsahují celou řadu účinných látek, především aminokyselin, jako je arginin, tryptofan, fenylalanin, dále kyselinu askorbovou, menší množství kyseliny křemičité, fosfát a draslík. V léčitelství má droga význam jako prostředek, který snižuje hladinu cukru v krvi, podporuje vylučování moči, pomáhá při zánětech ledvin a močových cest a mírně snižuje krevní tlak. Je účinná i při léčení cukrovky a povzbuzuje chuť k jídlu. Včelařský význam: Fazol patří mezi dobré nektarodárné a pylodárné rostliny. Fazol šarlatový
N = 0,32 mg
C = 38 %
C.h. = 0,12 mg
Pylová zrna fazolu šarlatového jsou střední velikosti, kulovitá nebo mírně deformovaná, se třemi otvory, hladkým povrchem a zrnitým obsahem. Pyl včely rouskují v modrých nebo až černých rouskách. Druhové medy fazolu neznáme.
Hadinec obyčejný (Echium vulgare L.) Jeho skvrnitá lodyha připomíná kůži užovky a odtud má i své jméno. Je to statná dvouletá bylina, která v prvním roce vytvoří růžici přízemních listů a v druhém roce pak přímou, široce rozvětvenou, silně chlupatou a 30–120 cm vysokou lodyhu. Vzpřímené květy rostou v úžlabí horních listů a tvoří květenství – vijan. Květní koruna je šikmě nálevkovitá, až 2 cm dlouhá, při rozkvětu růžová, později výrazně modrá, někdy dokonce až bílá. Hadinec kvete od začátku června do konce září. Jednotlivé květy rozkvétají postupně, což významně prodlužuje dobu kvetení. Semena hadince dozrávají rovněž postupně. Je to rostlina slunných strání, mezí a úhorů, železničních náspů a suchých příkopů silnic. Roste od nížin až do hor. Dává přednost sušším a polopropustným půdám. Dokonale odolává i dlouhému suchu. Pronikne-li do polí, stává se úporným plevelem. V teplejších oblastech roste ještě hadinec italský (E. italicum). Včelařský význam: Oba uvedené druhy hadinců jsou vynikajícími nektarodárnými i pylodárnými rostlinami. Nektária mají uložena u základny pestíků, jsou zřetelná jako čtyři drobné pupíky. Sběr nektaru včelami vrcholí zpravidla kolem 15. hodiny. Hadinec obyčejný Hadinec italský
N = 0,53 mg N = 0,32 mg
C = 43 % C = 33 %
C.h. = 0,23 mg C.h. = 0,11 mg
Pylová zrna jsou velmi drobná, prodlouženě oválná, se třemi otvory, hladká nebo pruhovaná. Pylové rousky jsou zbarveny modře nebo téměř černě. Druhové hadincové medy jsou světlé, vonné a krystalizují poměrně rychle v jemné šedivé hmotě. U nás jsou neznámé.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis L.) Vytrvalá jarní rostlina se silným oddenkem. Má přímou, nevětvenou a bohatě olistěnou lodyhu. Listy jsou 2–3krát zpeřené v úzké čárkovité úkrojky. Pravidelné, velké, oboupohlavné květy jsou žluté a v průměru mají až 7 cm. Kalich je zelený a tvořený 5 lístky přilehlými ke koruně. Žlutou nebo až červenavou korunu tvoří 5–20 korunních plátků. V květu je mnoho pestíků s prašníky (obr. 100 v obrazové příloze). Plodem hlaváčku jsou kulovité, chlupaté a svraskané nažky opatřené postranním hákovitým zobánkem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205016