všechno jenom má znamenat? Stal se tak neoblomným12 jen kvůli mé nevěrnosti? Budu moci doufat v milosrdenství a v to, že on bude nakonec naslouchat mému volání, anebo se musím odříci i této naděje? Můj Bože, kéž bys konečně zdolal mou ohyzdnou zatvrzelost. Mé Dobro! Kéž bych tě již miloval tou láskou, kterou si zasluhuješ a kterou vyžaduješ. Kéž tě na konci tohoto namáhavého a trýznivého hledání naleznu.13 Můj otče, můj duch je zcela nahý a mrtvolně bílý. Vysušené a vyprahlé je mé srdce kvůli svému Bohu. Jako kdyby se tento duch a toto srdce ani nehýbaly, když se jedná o toho Boha, který je jejich stvořitelem. Skoro již nemám víru.14 Nejsem schopen pozvednout křídla šťastné naděje, jež je ctností nezbytnou pro to, aby se člověk odevzdal Bohu. K tomu dochází, když zuřivá bouře dosahuje vrcholu a když mne k zemi tlačí strašlivá míra mé ubohosti. Nemám lásku. Ach!15 Vždyť milovat svého Boha je důsledkem toho, co se nazývá jeho plné poznání díky činné víře, v jejíž přísliby se naše duše ponořuje, tak je obnovována a vydává se Bohu a sladce odpočívá
je ale dnes zcela opuštěno – pozn. překl. 12 Druhá verze tohoto listu na tomto místě uvádí slovo „tvrdým“. 13 Druhá verze listu přináší následující znění: „Kéž tě již miluji tou láskou, kterou si zasluhuješ a kterou vyžaduješ, a na konci této námahy a trýzně tě naleznu.“ 14 Druhá verze listu neobsahuje „skoro“. 15 Druhá verze listu neobsahuje „Ach!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204762
v blažené naději. Nemám lásku16 vůči bližnímu, což je důsledkem toho předchozího. Jestliže chybí to první, což je jakoby životodárnou mízou, která dává život větvím, pak musí usychat i tato větev. Ano, otče, jsem zbaven všeho, dokonce i jakéhosi prazákladu ctnosti. Zdá se mi, že se nacházím ve stavu strašlivé vlažnosti, pročež mne Pán zcela spravedlivě stále více odvrhuje ze svého srdce.17 Vidím, že můj pád je nevyhnutelný, poněvadž neznám způsob, jak z tohoto stavu vyjít. Běda! Ztratil jsem cestu, nemám k dispozici žádný prostředek, chybí mi jakákoli opora, nemám žádné pravidlo. Jestliže se pokouším probudit svou vyhaslou paměť, pak narážím na tajuplnou roztěkanost, a tak se nacházím ještě ztracenější než předtím, ještě neschopnější povstat, a tajuplná temnota se stává ještě neprostupnější.18 Můj Bože, který otřásáš a zraňuješ tuto duši, otřes s ní a převrať tak velkou silou tuto temnotami obklopenou duši. Tato zničená duše. O jejím zničení jsi řekl, že je působeno, chtěno, zapříčiněno kvůli tvému nařízení a kvůli tvému dopuštění. Ach! Můj otče, vy ho znáte, mluvte ke mně, prosím, ale nevyčítejte mi mou neusebranost, mou tíseň, mé ustavičné chybování při hledání Boha. Nevyčítejte mi,19 16 Druhá verze zní: „Nemám lásku, lásku k bližnímu…“ 17 Srov. Zj 3,16. 18 Druhá verze zní: „Jsem ještě ztracenější, ještě bezmocnější a v ještě neprostupnější temnotě.“ 19 Druhá verze opomíjí „Nevyčítejte mi“.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204762
že tento duch není v odevzdanosti Bohu. Vždyť tento duch nevýslovně touží, aby nalezl své místo spočinutí v dobrotivosti Boží. Povězte mi, pro lásku Boží, kde se nachází můj Bůh? Kde bych ho mohl najít? Povězte mi, kam mám uložit toto své srdce? Ono je smrtelně nemocné a podle mého vlastního pocitu20 se neustále zmítá v ustavičném a namáhavém hledání. Bože můj, Bože můj – nejsem schopen říci nic jiného –, proč jsi mne opustil?21 Tento duch je jistě zcela spravedlivě stíhán božskou spravedlností a nachází se ve velmi ostrém protiřečení. Nedostává se mu ničeho, nedostává se mu známek Boží přízně, kromě velmi letmých záblesků světla, které zpětně jen zostřují jeho vinu a jeho vnitřní mučednictví. Cítím, že umírám, hořím vyprahlostí, vzdychám duchovním hladem, drahý otče.22 Zdá se mi, že nyní se můj duchovní hlad koncentruje na jedinou touhu, totiž na to, abych se dokonale sjednocoval s Božím chtěním, a to takovým způsobem, jak to chce on. Ale jak se s tím slučuje, že se stále cítím být tak nepokojný, neklidný,23 což pak činí mou bdělost a neodevzdanost Bohu ještě trýznivější? Trýzeň vnitřního otřesení, chybějící schopnost uvažovat a chápat Boží vůli? Žádné vnější ujištění nedokáže prorazit krunýř, jímž je sevřen 20 Druhá verze opomíjí „podle mého vlastního pocitu“. 21 Druhá verze opomíjí „Bože můj … proč jsi mne opustil“. 22 Druhá verze opomíjí „…, drahý otče, …“. 23 Druhá verze opomíjí „…, neklidný, …“.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204762