JEFFERY DEAVER
„Dokonalé,“ prohlásil Baker. Ačkoliv hlavním vyšetřova telem byl očividně Rhyme, Danceová si vyvodila, že Dennis Baker pracuje na ústředí: vyzařoval z něj ztrápený výraz člo věka, který v konečném důsledku bude zodpovídat za pří padné dopady užití nestandardní vyšetřovací techniky. „Nemáte mapu oblasti, o které se bavíme?“ zeptala se Danceová. „Ráda bych znala její geografii. Bez toho člověk nemůže být efektivním vyšetřovatelem. S oblibou říkávám, že potřebuji znát terárium subjektu.“ Lon Sellitto se krátce uchechtl a Danceová nasadila zvě davý úsměv. Detektiv jí to vysvětlil: „Lincoln říká přesně to též o soudní kriminalistice. Že pokud neznáte geografii, po hybujete se ve vzduchoprázdnu. Viď, Linku?“ „Co prosím?“ ozval se kriminalista. „Terárium, co ty na to?“ „Áh.“ Jeho zdvořilý úsměv byl jen jinou formou projevu, který měl v podání Kathrynina syna podobu odfrknutí: „To je fuk.“ Danceová si tedy prohlédla mapu dolního Manhattanu a zapsala si do paměti veškeré informace o místě činu a o pro gramu Ariho Cobba, když předešlého dne odešel z práce, jak jí je nastínila Sachsová a jeden mladý policista jménem Pu laski. „Dobrá, tak se do toho pusťme,“ řekla, jakmile nabyla do jmu, že už má všechny potřebné informace. „Kde je?“ „V pokoji naproti.“ „Přiveďte ho.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204668
12:03
O chvíli později přivedl uniformovaný policista do míst nosti malého štíhlého byznysmena v drahém obleku. Dance ová netušila, zda ho policie skutečně zatkla, ale podle toho, jak si třel zápěstí, se dalo usuzovat, že měl ještě před chvílí na rukou pouta. Agentka se s tímto neklidně a vztekle působícím mužem přivítala, ukázala mu na židli, posadila se naproti němu – tak, aby mezi nimi vůbec nic nebylo – a posouvala se na židli směrem k němu tak dlouho, až se ocitla v neutrální proxe mické zóně, kterýžto výraz označuje fyzický prostor mezi subjektem a vyšetřovatelem. Proxemickou zónu lze přitom upravovat tak, aby se subjekt cítil více či méně příjemně. Danceová momentálně neseděla ani natolik blízko, aby to Cobb vnímal jako dotěrnost, ale zároveň ani natolik daleko, aby se mohl těšit z pocitu bezpečí. („Je třeba dráždit podráž děné,“ říkala při svých přednáškách.) „Pane Cobbe, jmenuji se Kathryn Danceová. Pracuji jako policejní agentka a ráda bych si s vámi promluvila o tom, co jste viděl včera v noci.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204668
JEFFERY DEAVER
„To je směšné. Už jsem jim řekl…,“ kývl na Rhyma, „…o všem, co jsem viděl.“ „No, ale já jsem přijela až teď. Neměla jsem možnost se známit se s vašimi předešlými odpověďmi.“ Agentka položila Cobbovi řadu jednoduchých otázek – kde bydlí a pracuje, zda je ženatý a podobně – a dělala si přitom poznámky, díky nimž získala představu o Cobbově základní reakci na stres. Jeho odpovědím přitom pečlivě na slouchala. („Pozorování a poslech jsou dvě nejdůležitější sou části rozhovoru. To, co říkáte vy, figuruje až úplně na konci.“) Jedním z prvních úkolů vyšetřovatele je stanovit osob nostní typ subjektu – zda je člověk introvert, nebo extrovert. Tato typologie se ovšem nezakládá na tom, co si myslí vět šina lidí – tedy na posouzení, zda je člověk hlučný, či ne nápadný. Rozdíl mezi introvertem a extrovertem spočívá ve způsobu, jakým subjekt dospívá k rozhodnutí. Introvert se ve svém rozhodování řídí spíše intuicí a emocemi než logikou a rozumem, zatímco u extroverta je tomu naopak. Stanovení osobnostního typu pak vyšetřovateli pomáhá vytvořit rámec pro kladení otázek a zvolit správný tón a vystupování. Bude -li například vyšetřovatel přistupovat k introvertovi obhrou ble a úsečně, docílí tím pouze toho, že se dotazovaný stáhne do ulity. Ari Cobb byl ovšem klasický extrovert, navíc pořádně arogantní – rukavičky v jeho případě nebyly zapotřebí. Tento typ subjektů měla Kathryn Danceová nejraději. Na jejich vý slechu si totiž mohla parádně smlsnout. Chtěla se Cobba na cosi zeptat, ale ten její otázku přerušil. „Držíte mě tu už příliš dlouho. Musím do práce. Na tom, co se tomu chlapovi stalo, nenesu žádnou vinu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204668