„Jak můžeš jíst?“ zeptá se ho Rhea. „Je snídaně.“ „Tebe to nijak nezasáhlo? Nerozhodilo? Nevymlelo?“ Lars položí šálek s kávou a párkrát poklepe prsty na stůl. „Snažím se na to nemyslet. Jednoduše se snažím myslet na to, co je třeba udělat.“ „Jako ve videohře.“ „To není ani fér, ani hezké.“ „Ty o tom mluvíš, jako by to byla otázka volby. V tobě to snad nehlodá? Neděsí tě to? Já jsem vyděšená. Děda má plnou hlavu nejrůznějších válečných představ. Má v sobě spoustu nahromaděné zloby. Vzpomínám si, jak se na mě, když jsem byla ještě malá, jednu chvíli díval s láskou a něhou a za okamžik najednou zuřil. Ne kvůli mně. Na mě se vlastně nikdy doopravdy nezlobil. Spíš byl zoufalý. Zoufale vzteklý, takový byl každou chvíli. Vždycky prudce zvedl obě ruce do vzduchu a ptal se, co jsem to proboha vymyslela. ‚Jak tě mohlo napadnout, abys dělala něco takového?‘ V tu chvíli ale okřikoval celý svět. Když jsem byla o něco starší, říkal, že pohled na mou tvář mu připomíná nekonečnou hloubku lidství a všechno, co zmizí pokaždé, když nás někdo navždy opustí. A že přitom musí myslet na lidi, co se dokážou podívat dítěti do tváře a ublížit mu, a na to, co proti tomu my ostatní můžeme dělat. A pak začal mluvit o holokaustu. Jak nacisti stříleli děti do hlavy před očima rodičů, aby si dokázali, že se povznesli nad ubohou lidskou dobrosrdečnost a že se z nich stali supermani, jak jim tvrdil Hitler. Jak na břehu Dunaje svazovali celé rodiny ocelovou strunou, takže stačilo zastřelit jen jediného z nich a utopili se všichni. Jak je plynovali. Házeli do jam a zasypávali ještě živé vápnem…“ „Rheo, tohle musí přestat,“ zašeptá Lars. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204482
„Jako že já s tím můžu něco dělat?“ řekne Rhea a praští do stolu. Sheldon se probudí, ale neoholí se, nedá si ani vanu. Místo toho otevře dveře a hned za nimi uvidí ranní vydání Aftenposten. Textu rozumět nemůže, ale on ví, co hledá, a také to najde. Vražda se norsky řekne mord. Pod titulkem uvidí fotografii jejich domu s policejní páskou nataženou přes vchod. Tak ona je skutečně mrtvá. Jakmile to bylo potvrzeno slovy, jako by se realita toho, co prožil, stala ještě dvakrát tak skutečnou. Možná je právě tohle jeden ze symptomů té demence, kterou má, jak tvrdila Mabel. Potřebuješ důkaz. Fajn. Důkaz. Najdu ti důkaz. Můžu už jít? „Nezavolal jsem dokonce ani sanitku,“ řekne nikomu. „Co jsem to za zvíře? Jak jsem na to mohl zapomenout? Mohla to přežít, kdybych bojoval? Kdybych alespoň zakřičel?“ A pak je tu ještě ten kluk. Který teď čůrá na záchodě. Snaží se mířit přes hranu mísy a nenadělat svinčík. Který splachuje a potom pouští vodu z kohoutku. Který si umyje malé ručky pod proudem vody, jak ho to učila maminka, pak utáhne kohoutek tak pevně, jak dokáže, a než vyjde z koupelny a zapne si přezku na pásku, utře si ještě ruce do čistého ručníku. Sheldon se v novinách dočte, že její jméno bylo Senka, ne Vera. O klukovi se v článku nepíše nic, alespoň tedy podle toho, čemu rozumí. Pokud je to pravda, pak si někdo pečlivě hlídá, jak se tenhle příběh bude vyprávět. Sheldon se osprchuje, oholí a oba dva je oblékne do nových šatů, které přinesl poslíček. Podívá se pod postel, do koupelny, do šuplíků a prohlédne záhyby 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204482
v peřinách a na křeslech, aby měl naprostou jistotu, že v pokoji nezůstalo nic, podle čeho by je mohli identifikovat. Bez placení utíkal naposledy v roce 1955 a ví, že to vyžaduje určitou zručnost. Nechce nic pokazit, v sázce je nebývale mnoho. Když dokončí přípravy k odchodu, posadí se na kraj postele a zamyslí se. Přemýšlí pomalu a soustředěně. Jestliže policie ví o té mrtvé ženě, pak ví i o tom klukovi. Rhea už asi zjistila, že Sheldon se včera večer nevrátil domů, takže teď pravděpodobně začíná šílet. Sheldona najednou napadne, že to mohla být Rhea, kdo našel mrtvé tělo. Že ji v tu chvíli mohlo napadnout, že zavraždili i jeho. Jen den po potratu. Tenhle život? Vážně chceš znát můj názor na tenhle život? Zvedne noviny a prohlíží si fotku domu. Policie začne pátrat po vrahovi a nejspíš i po klukovi. Ať už je k tomu povede cokoli, budou ho chtít najít. A jestli po tom klukovi pase i vrah, bude policie kontrolovat každé letadlo, vlak a autobus, aby hermeticky uzavřela celé město. „Je to jako u námořnictva,“ řekne Sheldon nahlas. „Získej kontrolu nad strategickou úžinou, jako je Gibraltar nebo Bospor nebo Panama nebo Suez. Jakmile ji máš, stačí jen čekat na příchod nepřítele. Podmínky určuješ ty. Ano, tak budou postupovat. I já bych tak postupoval. Norům sice možná chybí jistá asertivita, ale hlupáci to nejsou. Počkají si, až jim padneme do pasti.“ Sheldon se podívá na Paula, který sleduje kreslený seriál v norštině. „Já vím, na co myslíš – měli bychom se přihlásit někam na stanici a předat tě do rukou policie. Ale co když nemají to monstrum mezi podezřelými? Co kdyby tě poslali rovnou jemu? Co když mě budou mít za bláznivého starce, jehož výpověď nestojí za zlámanou grešli? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204482