v překladu znamená „Městečko malířů“. Číman připustil, že v turistických prospektech bývá tento vzletný název s oblibou uváděn, nicméně zapochyboval o tom, že se jedná o doslovný překlad. Číman byl přesvědčen, že stejně jako v případě egyptského přístavu Port Said je „Said“ jménem slavného arabského vojevůdce. Sečtělá Gitte ostatní upozornila, že ve staroarabštině „said“ znamená „štěstí“. Potom pro zábavu zkoušeli vzpomínat na další možné významy tohoto slova. Sandra zabodovala universitou v americkém Cincinnati „School of Architecture and Interior Design“, kterou před pár lety absolvovala. Gitte si pospíšila se známým palestinským spisovatelem Edwardem Saidem a Číman připomněl, že tohle slovo je v každé anglicky psané Bibli, protože znamená „řekl“ a překládá se též jako „zbožňoval“. Slepička získal bodík za marockého běžce Saida Aouitu, vítěze závodu na pět kilometrů na olympiádě v Los Angeles. Potom Sandře přiznali druhý bod za historku o její starší sestře Gabriele, která kdysi po návratu z nějakého zahraničního soustředění kristiansandského pingpongového klubu básnila o senzačním úderu jménem „said“. Pravidla slovní hry postupně zmírňovali a navzájem si uznávali i různé přesmyčky. Začala s tím Gitte, usilující o bod nejrozšířenějším hispánským slůvkem „dias“ neboli „den“. Skvěle tak nahrála Slepičkovi, který vzápětí získal dva body zkratkami smrtelné choroby, a to nejen klasickým anglickým „AIDS“, ale rovněž francouzským ekvivalentem „SIDA“. Číman vyžebral bod za slovní hříčku s dvojitým „ano“, a sice španělským „si“ a ruským „da“. Slepičkův bodový náskok nikdo nevyrovnal, takže nemusel použít název obchodní firmy „I.DAS“, kterou před pár dny založil pro svého šéfa Davida Texlera. Výlet se prostě vydařil dokonale a k naprosté spokojenosti nyní Slepičkovi chybělo pouze jediné. Aby se večer nebo nejpozději následujícího dne v pořádku vrátila nezdárná Marika z té své Sahary a kajícně připustila, že udělala pěknou pitomost. Slepička byl připraven manželce všechno odpustit a nekazit zbývající dny dovolené. Čerstvá vzpomínka na pohádkovou noc s Gitte jej naplňovala tolerancí a smířlivostí, jenomže tyto užitečné vlastnosti nebylo Slepičkovi souzeno uplatnit. Jeho manželka Marika se do hotelu nevrátila.
Málokdo si dovede představit drásavý pocit nejistoty a bezmoci, který prožíval právník Slepička, marně čekající společně s Čímanem v honosném hotelu Hannibal Palace na manželčin návrat. Nepomáhalo Čímanovo utěšování, že se výletníkům možná jenom porouchal motor. Slepička měl nervy napjaté k prasknutí, třesoucí rukou upíjel ze skleničky minerálku a neustále sledoval hodinky. Úderem půlnoci mu přetížená nervová soustava vypověděla poslušnost a přes Čímanovy výhrady se rozhodl ohlásit zmizení manželky na policejní stanici. Dost dlouho sice Slepičkovi trvalo, než rozespalého policistu přesvědčil, aby se touto záležitostí zabýval, avšak potom dostaly věci nečekaný spád. Policista dvakrát někam zatelefonoval a tvářil se čím dál udiveněji. Přestože jeho arabské hatmatilce Slepička nerozuměl ani slovo, začínal z udivených Tunisanových reakcí větřit malér. Po ukončení druhého z telefonátů se snědý policista hloubavě na Slepičku zadíval, načež ho konsternoval sdělením, že podle údajů z imigrační centrály paní Marika Slepičková opustila Tuniskou republiku pouhých dvanáct hodin po svém pátečním příletu. Tuto informaci policista ověřil přímo na letišti v Monastiru, kde mu potvrdili, že paní Slepičková opravdu před třemi dny odletěla do Vídně. Spíše jen pro úplnost dodal, že příslušná jednosměrná letenka byla před dvěma týdny zakoupena ve vídeňské pobočce letecké společnosti TunisAir rakouskou obchodní firmou Dusan Dubcek GmbH.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204419
Stěnu salónku už dávno nezdobí romantický snímek zálivu u Sidi Bou Said. Zábava postupně skomírá a abiturientský večírek zvolna končí. Nastává čas účtování. Někdo ze spolužáků oznamuje, že ti naši fotbaloví trapáci na Maltě jenom remizovali 0:0, takže z obtížné kvalifikační skupiny na Mistrovství Evropy do Anglie nejspíš nepostoupí. Až do této chvíle se Číman domníval, že dnešní večer nemůže být horší, avšak šokující nerozhodný výsledek fotbalové reprezentace jej ubezpečí o opaku. Čímanův tiket, který měl vyřešit všechny finanční problémy, je rázem bezcenným papírkem. Z televize ve vedlejším lokálu se ozývá známá úvodní znělka dalšího pořadu, kterým je americký sci-fi seriál „Akta X“. Nic není takové, jaké se na první pohled zdá a pravda se zatraceně pečlivě skrývá někde venku, aby mohla spolu s bezbrannou láskou vést nevyhratelný partyzánský boj proti mocné lži a ještě mocnější nenávisti. Číman nyní nenávidí z celého srdce. Všechno se dneska sere! Zůstává sám se svými dluhy, zatímco Seržant s Ivanou, Kepkou, Slepičkou a Texlerem se spokojeně baví. Ať jde Seržant s tím svým Texlerem do prdele! A ať jdou do prdele všichni ostatní z té jejich debilní vandrácké party, kteří Seržantovi radostně zobou z ruky. Žádný z nich se však k odchodu - ani domů, natož do oněch míst, kam je v duchu posílá Číman zatím nechystá. Naopak mezi prvními odcházejícími je Zuzana. Snad aby vzpomínka na tento večer zůstala v mysli spolužáků navždy spojena s jejím jménem, rozdává všem políbení na rozloučenou. Číman na tento polibek čekal patnáct let a nyní mu chutná hořce. Kradmo pozoruje Seržanta a Texlerův šek, který se opět objevuje na stole. Sledování je nyní složitější, šek pendluje mezi více lidmi, pak kamsi zmizí a Číman nemá zdání, kde vlastně skončil. Naopak velmi dobře vidí, že se k Seržantovi tulí Ivana a dokonce ho líbá. Tak ať jdou opravdu všichni do prdele, pomyslí si Číman, a bez rozloučení nadobro opouští salónek. Na kraji parčíku nedaleko restaurace spatří postávající Zuzanu a s novou nadějí k ní zamíří. Možná už není taková fantastická sexbomba jako dřív, ale pořád je to krásná ženská a on má k dispozici vypůjčený byt. Rozhovor se Zuzanou netrvá dlouho; krásná žena po něm něco žádá a na oplátku nabízí přesně to, po čem její spolužák v této chvíli nejvíce touží. Číman okamžitě souhlasí, neboť Zuzanino přání by dnešní noci nadšeně splnil bez jakékoliv odměny. Oba spiklenci se ukrývají za nejbližší okrasný smrk a pozorně sledují východ z Letenského zámečku. Musí se obrnit velkou trpělivostí, protože očekávaná osoba si dává s odchodem z abiturientského večírku načas. Dlouhé postávání si Číman zpříjemňuje dotýkáním Zuzany, stojící těsně před ním. Zpočátku jsou jeho dotěrné doteky strpěny, ale když k Zuzaně přitiskne vyboulený poklopec a chtivě sevře její ňadra, odmítne spolužačka takovouto nekulturní předehru se slovy „Počkej s tím, až potom!“ Číman nerad poslechne. Vůbec netuší, že žádné „potom“ se dnes konat nebude, neboť velmi podcenil Zuzaninu nenávist vůči jednomu z účastníků abiturientského večírku. Až dnes v noci pomstychtivá spolužačka dokončí svou krutou vendetu, bude si Číman toužebně přát, aby byl od Zuzaniných zakrvavených rukou co nejdále.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204419
ČÁST SAID
IDOL (INTERMEZZO)
MOTTO: „CHYBOVAT JE LIDSKÉ, ODPOUŠTĚT BOŽSKÉ“ anglický básník Alexander Pope
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204419