102
Sterilizace a dezinfekce
v přítomnosti organických látek se jeho dezinfekční účinek prudce snižuje. Po užívá se k dezinfekci pitné a odpadní vody. Dávkování závisí na stupni organického znečištění; – chlornany – jsou soli kyseliny chlorné: ~ chlorové vápno – CaO · CaCl(OCl) · H2O – směs chlornanu vápenatého [Ca(ClO)2], chloridu vápenatého (CaCl2) a hydroxidu vápenatého [Ca(OH)2]. Ve vodě se rozpouští jen částečně. Obsahuje 25 % aktivního chloru. Má korozivní účinky. Používá se k dezinfekci pitné a odpadní vody a k hrubé dezinfekci stolice, fekálií, stájí, žump ap. v koncentraci 1–2 kg chlorového vápna na 1 m3, k dezinfekci podlah v koncentraci 2–3 % při expozici 30 min nebo do zaschnutí; ~ chlornan sodný – NaClO – má výborné baktericidní, fungicidní a virucidní účinnost. Přípravky obsahují většinou 45 g aktivního chloru/1 l. Jsou málo stabilní, mají bělicí účinnost; – chloraminy – označují skupinu organických sloučenin se vzorci R2NCl a RNCl2 (kde R je organická skupina). Dichloramin, NHCl2, a chlorid dusitý, NCl3. Jsou to práškové substance stálé, roztoky jsou málo stabilní, proto se musejí připravovat krátce před započetím práce. Jsou korozivní, mají bělicí účinky. Mají baktericidní, fungicidní a virucidní působení. Pomalu uvolňují chlor, zrychlení reakce lze docílit aktivací solemi (chloridem amonným nebo síranem amonným, dusičnanem amonným) v poměru 0,5–1 díl aktivátoru na 1 díl chloraminu. Tím se zvyšuje dezinfekční účinnost, přípravky mají i tuberkulocidní působení (asi 60 min po aktivaci). V alkalickém pH a v prostředí zatíženém bílkovinami jejich účinek rychle klesá. K dezinfekci vody se používá 5 g/m3; – deriváty kyseliny izokyanurové – NAD – kyselina kyanurová, 1,3,5-triazin-2,4,6-triol (C3H3N3O3) jsou pevné stabilní látky obsahující 55–65 % aktivního chloru. Mají baktericidní, fungicidní, virucidní a tuberkulocidní účinek, který je lepší než u chloraminů. Účinek je méně závislý na pH, v přítomnosti organických látek účinnost klesá. Nesmí se míchat s kyselinami, vyvíjí se dráždivý plyn. Vyrábějí se přípravky ve formě granulí nebo efervescentních tablet; – chlordioxid – oxid chloričitý (ClO2) – anhydrid kyseliny chloričité, je velmi účinné oxidační činidlo. Tento oranžově zabarvený plyn krystalizuje při teplotě -59 °C, a to do podoby oranžových krystalů. Chlordioxid je poměrně nestabilní plyn, lze ho velmi obtížně skladovat či převážet. Ve většině případů se vyrábí až v místě spotřeby. Chlordioxid se pro svou silnou oxidační schopnost často používá při bělení či dezinfekci vody i v boji proti legionelám, netvoří chlorfenoly, nereaguje s (NH4+) a aminosloučeninami, má silný oxidační a dezinfekční účinek v širokém rozsahu pH, nevznikají nebezpečné dioxiny. b) Jodové preparáty: jsou významnými antiseptiky. Jsou poměrně toxické, mohou vyvolávat alergické reakce, zabarvují materiály, jsou korozivní, jejich účinnost klesá v organicky znečištěném prostředí. Mají baktericidní, fungicidní a virucidní účinnost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204301
Dezinfekce
103
– Lugolův roztok – je roztok elementárního jodu a jodidu draselného ve vodě, obsahuje 5 g jodu (I2) a 10 g jodidu draselného (KI) smíšených s 85 ml destilované vody. Vzniká hnědý roztok s celkovým obsahem jodu 130 mg/ml. Český lékopis uvádí 10 g jodu, 25 g jodidu draselného a 965 g vody. Používá se jako antiseptikum na sliznice; – jodová tinktura – je lihový roztok jodu. Obsahuje 6,5 % volného jodu a 2,5 % jodidu draselného nebo sodného v ethanolu. Používá se jako antiseptikum; – jodofory – látky, u nichž jsou nositelem jodu vysokomolekulární, povrchově aktivní, neionogenní, amfoterní a anionaktivní nebo kationaktivní látky, které zvyšují rozpustnost jodu ve vodě. Jsou málo toxické, nedráždí a nealergizují. Jejich stabilitu zvyšuje kyselina fosforečná. Některé látky mohou povrchy zabarvovat. Slámově žluté zabarvení pracovních roztoků je indikátorem množství aktivního jodu, a tím i účinnosti roztoku, odbarvení znamená ztrátu dezinfekční účinnosti. Jodofory mají baktericidní, fungicidní a virucidní působení. Jod reaguje přímo s buněčnými proteiny. Organické látky účinnost jodoforů silně snižují, optimální působení je při kyselém pH. Používají se k dezinfekci pokožky a povrchů, kombinují se s jinými látkami. c) Bromové preparáty: – bromová voda – nasycený roztok bromu ve vodě, ve 100 g H2O se rozpustí 3,55 g Br2 při 20 °C, obsahuje 3,4 % bromu. K dezinfekci lázeňských zařízení se používá v koncentraci 1 mg/l při expozici 5 min; – bromové tablety – jsou vyráběny pro údržbu bazénové vody. Jedná se o jednosložkové homogenní kompaktní tablety s účinnou bromovou složkou. Jsou nejvhodnější volbou pro úpravu teplých bazénových vod, vody ve vířivkách či whirlpoolech; – bronopol – C3H6BrNO4 – je organická sloučenina bromu. Využívá se jako konzervační prostředek do kosmetických produktů. Je to bílá krystalická látka dobře rozpustná ve vodě i v alkoholu. Optimální účinek je kolem pH 5,1–5,5, účinek se snižuje v přítomnosti bílkovinného znečištění. Používá se v koncentraci 0,2 % při expozici 15 min. d) Fluorové preparáty: jsou z halogenových sloučenin nejreaktivnější a nejtoxičtější: – fluoridy – jsou soli kyseliny fluorovodíkové (HF). Vzhledem k tomu, že fluor má největší elektronegativitu ze všech prvků, od kterých jsou známy nějaké sloučeniny (větší elektronegativitu mají jen helium a neon, od těch však nejsou známy žádné sloučeniny), jedná se převážně o iontové sloučeniny, které v molekule obsahují anion F−. Anorganické sloučeniny fluoru, mají silný dezinfekční účinek. Používají se jako konzervancia a antimykotika v potravinářském a kožedělném průmyslu, antimikrobiální úpravy zdiva a vlny; – fluorid sodný – je anorganická sloučenina (NaF). Tato bezbarvá tuhá látka slouží jako zdroj fluoridového iontu pro různá použití. Fluorid sodný je levnější a méně hygroskopický než příbuzná sůl fluorid draselný. Používá se v 0,5% koncentraci jako antiseptikum. Fluoridové soli se používají k posilování zubů tvorbou fluor apatitu, přirozené složky zubní skloviny. Přestože se k fluoridaci vody za tímto
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204301
104
Sterilizace a dezinfekce
účelem používá i fluorid sodný, v USA je častější použití kyseliny hexafluorkřemičité (H2SiF6) a její soli hexafluorkřemičitanu sodného (Na2SiF6). Zubní pasty často obsahují fluorid sodný jako složku proti zubnímu kazu. Fluorid sodný se používá také jako čisticí činidlo; – organické sloučeniny fluoru – se v přírodě téměř nevyskytují a jsou výsledkem chemické syntézy. Mají antimykotické a virucidní účinky.
Sloučeniny kovů
Tzv. těžké kovy se vyznačují oligodynamickými účinky, kdy ionty kovů přecházejí v nepatrném množství do roztoků. Účinek baktericidní a bakteriostatický klesá u jednotlivých kovů v tomto pořadí: kadmium – stříbro – zinek – mosaz (tj. sloučenina mědi a zinku) – měď – rtuť. Oligodynamicky dále působí kobalt, nikl, hliník a olovo. Lepší účinek mají na gramnegativní než grampozitivní mikroby. Na spory mikrobů, mykobakterie, některé plísně a enteroviry nepůsobí. Telur a selen mají selektivní účinky, mangan a hořčík samy o sobě neúčinkují, potencují však účinek jiných kovů a látek. Mechanismus účinku je založen na koagulaci bílkovin a inaktivaci enzymů tím, že se kov váže v prostředí na sulfhydrolové skupiny. Účinek je snižován v prostředí organických látek a při nízkých teplotách. Anorganické soli těžkých kovů jsou vesměs značně toxické pro člověka a mohou vyvolat alergické reakce. Oligodynamických účinků těžkých kovů se využívá při dezinfekci vody, přípravě roztoků, masťových základů ap. a) Sloučeniny rtuti mají bakteriostatické působení. Rtuť (Hg) je těžký, toxický kovový prvek. Slouží jako součást slitin (amalgámů) a jako náplň různých přístrojů (teploměry, barometry). Je jedním ze tří kovových prvků, které jsou za normálních podmínek kapalné. Rtuť se řadí mezi velice toxické látky. – chlorid rtuťnatý – HgCl2 – je anorganická sloučenina rtuti. Patří mezi vysoce toxické látky. Dříve se používal jako dezinfekční přípravek, když nešlo o přímý kontakt s člověkem nebo zvířaty. V lékařství se používá jeho složka fixačních činidel v histologii (např. Zenkerovo činidlo). Používal se také jako impregnační činidlo dřeva proti hnilobě (např. u železničních pražců); – chlorid, jodid, oxid, dusičnan a amidochlorid rtuťnatý jsou používány v očním a kožním lékařství jako součásti mastí; – organické sloučeniny rtuti jsou vůči mikroorganismům méně toxické, méně rozpustné ve vodě. S hliníkem tvoří amalgám, a proto nesmí přijít do styku s nástroji s hliníkovým povrchem. Používají se jako konzervační prostředky do farmaceutických a imunologických přípravků. b) Sloučeniny stříbra: kovové stříbro – Ag – a jeho anorganické, organické i koloidní sloučeniny mají bakteriostatické až baktericidní a fungicidní účinky, jsou relativně netoxické pro člověka. Používají se jako antiseptika, k dezinfekci vody, přidávají se do nátěrových hmot a povrchových úprav některých výrobků. – dusičnan stříbrný – AgNO3 – se v 2% koncentraci používá k ošetření očí novorozenců při kredeizaci (v rámci prevence oční kapavky);
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204301